Miluji češtinu

  Miluji český  jazyk, mou rodnou řeč. Čistota mateřské řeči  je OK a mluvit česky je In. Kdykoli slyším svůj rodný jazyk, jsem happy. Rád si popovídám se speakery, pokud jsou in line. Miluji chvíle klidu po příchodu domů, tchyně je uvelebená v sofa, čte český časopis Girl, žena s dcerou sledují  pořady v české televizní stanici Cool, někdy též Family, Cinema nebo Love pořad Star Dance nebo Česko hledá Superstar a otec studuje geniální tiskovinu Spy nebo časopis Story. Ve večerních zprávách promlouvají politici české politické strany TOP09 (to není strana topičů)..Prostě čistá čeština na nás útočí ze všech stran.

. Raději jdu ven, projdu se městem a pročistím si hlavu na čerstvém vzduchu. Nahlížím na gramofony a televizory ve výkladní skříni prodejny Electro World. Procházím kolem restaurace Holliday In a divadla Broadway, pak si vzpomenu, že jsem viděl knihu, po které dávno toužím, v obchodním domě MY (čti Máj), oddělení Books. Kniha je to pěkná, vázaná a ilustrovaná, vydaná českým nakladatelstvím Bohemian Publishing. Zastavil jsem se u zábradlí, přitiskl balíček k boku a opřel jsem se o bilboard, propagující night cream a zamyslel jsem se. Co by tomu řekl Thám a Dobrovský? Jungmann propagoval český jazyk v dobách, kdy bohatí čeští snobové hovořili mezi sebou německy a češtinu považovali za jazyk plebejců, služek a posluhů. Jirásek ve svých knihách popisuje obtíže, ve kterých se čeština v záplavě poněmčování  těžce drala na povrch a brala se o svá práva ve své vlastní zemi. Kramerius si s obtížemi zavedl obchod s českými knihami v Praze, plné  germánské literatury…Doba pokračovala dál, na mysl mi vstupovaly i vzpomínky na všelijaké ty Družby,Sevastopoly, Voskresenské ulice a Leninovy třídy z dob socialismu- kupodivu nám nezavedli azbuku, i když nám ji nutili povinně ve škole. Za německé okupace vznikla situace, kterou pochopitelně znám jen z doslechu, ale kterou můj nebožtík otec kdysi výstižně popsal slovy: „Tenkrát byl  kdejakej moula hned Herr Maule!“  Dnes jsme se tedy konečně dostali z vlivu Rusů i Němců, ale opět nějaké velmoci  lezeme…na záda, tentokrát dobrovolně a z vlastní vůle……a to už ani nemluvím o snaze se někam zaregistrovat na internetu….

Když jsem vyšel s knihou v ruce zase na ulici, tak tak jsem stačil uskočit před rozjetým džípem s americkou vlajkou, obsazeném českými kluky v maskáčích a v amerických vojenských uniformách i s helmami z druhé světové války.. No nic, taky jsme si hrávali na vojáčky…v pěti letech…

Z budovy nemocnice na mě zdálky svítí obrovský zelený nápis EMERGENCY. Ještě, že jsem celkem cool, a nemusím tam jít. Procházím se ulicemi tohoto prastarého českého města kolem zlatnictví Black Storm, míjím Ewaco, Botique Tinu, Café Gelato, prodejnu Total Brokers a Nord Blanc, prohlížím výlohu obchodu Life Sport. Ve výloze nějakého krámku sleduji reklamní poutač, sdělující veřejnosti, že výrobky této firmy používají  V.I.P. Raději jdu do Rock café na kávu. Z reproduktorů v místnosti  diskrétně ševelí hudba českých a slovenských interpretů Dary Rollins, Alice Springs, Support Lesbiens a No Name. Už aby bylo léto! V Čechách v té době probíhá mnoho hudebních festivalů, Rock of People, Prague Open Jazz fest….Ta čeština je opravdu krásná řeč! Nádherná, zvučná, milovaná a naše…a tak si kupuji chutný hot dog v pekařství Mr. Baker a pak se vezu pohodlným moderním vlakem City Elefant domů, na náš český venkov. Hotel kousek od řeky  v městě, kde přesedám, do dálky svítí nápisem OPEN 24 h. Mám chvíli času, tak si kupuji v prodejně Relay časopis Journal, abych měl něco ve vlaku ke čtení. Pak už motoráčkem  jedu domů. Na laku kabiny strojvedoucího se skromně skví nápis „Jarmilka“. Tohle slovo jsem už kdysi někde slyšel…ale kde…