Pavel Kadlíček
- Počet článků 93
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 726x
Seznam rubrik
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 87.den - Irské Pugawash..
mi dává „dobré ráno“ v místní úžasné kavárně. Sedím s místními lidmi a ti mi nezapomínají permanentně připomínat, že jsou sice Kanaďané, ovšem navždy srdcem „Irish“.. Dokonce i názvy ulic si nechali v irštině. Vzít kytaru a zahrát jim Sunday bloody Sunday – asi by mi dali k obědu nejlepšího humra.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 86.den - Ne zrovna klidnou noc..
.. mám za sebou v městečku Shediac. Byl jsem varován, že oblast kterou projíždím je známá jako riviéra... No, co znamená riviéra v kanadském podání? Myslím, že riviérou se tu rozumí vše, kde je teplejší voda než 18 stupňů a turistům se říká „pane a paní“.. A tady je voda přeteplá a turistům se říká „milá dámo s panem“..
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 85.den - I probudil jsem se na hřišti..
... baseballového týmu Rudí Humři města Miramichi a věru, již dlouho se mi tak dobře nespalo. Sice to bylo za plotem, který dělil hřiště od café dříve plošiny Tima Hortona – a to ne, že bych si to místo ku spaní vybral nějak záměrně. Prostě už to tak bývá, že Tim Horton dává na charitu... no a v Miramichi zaplatit baseballové hřiště.. a rovnou si u něj udělal provozovnu. Asi jako když pan Vodička přispěje na házenou a rovnou si tam začne dělat makrely. Já to měl tudíž „dvě v jednom“ – i café i spaní.. Bohužel jsem před usnutím poslouchal hlášení řidičů do mikrofonu o jejich touhách – pro obsluhu, a jelikož jede každý Tim Horton bez přestávky, tak můj mozek i během spaní všechny ty objednávky pravděpodobně zapisoval, jelikož ihned po probuzení jsem políbil opici a šel si na café za plot. Poté jsem mohl vyrazit opět podél Akadského pobřeží směrem k hranicím Nového Scotska po cestě 11.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 84. den - Vstávám v šest ráno ..
... a odcházím na pláž užít si svůj první východ slunce. Čas je tu o hodinu blíže Evropě a tudíž i sluníčko vychází až v šest. Sedím na písku a užívám si té nádhery. Odjíždím na café, samo sebou k Timu Hortonovi a poslouchám nářečí lidí a sleduji jejich obličeje.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 83. den - Probouzím se do mlhy..
.. a snažím se odstartovat co nejrychleji. Strašně se těším na přejezd mostu do Brunsvicku a Atlantik.. a vlastně nevím proč. Jako bych měl pocit, že mi Quebec vůbec nesednul.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 82.den - Bolí mne strašně hlava ..
.. není čemu se divit. Dokázal jsem se opít sám a ve stanu. Ten neskutečný patok mi asi rozleptal mozek a musím potvrdit, že tělo si asi odvyklo. Vyrážím za úporných bolestí hlavy již v sedm ráno. Dávám si café u Tima Hortona – kde jinde – a vyjíždím vstříc osudu 160 km dlouhé etapě přes pohoří Chic Choc.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 81.den - Budí mne klapot kapek na plachtu stanu..
.. a naprosto černá obloha. Dokážu sbalit stan do 20min a stát u kola připraven k výstřelu.. To fakt dokážu! Ale vždycky, když se o to pokusím tak se něco semele. A tak jsem tentokráte vše sbalil v oné rychlosti – zrovna, když začal větší příval deště, abych zjistil, že jsem ve stanu zapomněl computer na kolo.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 80.den - Prožívám věru krásné ráno…
..v parku u řeky...a ještě k tomu za bufetem vesnice St.Loch sur Mer. Mám ze sebe opravdovou radost, neboť večer stačil jsem si oprat oblečení v místní prádelně a to věru nebylo jen tak.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 79.den - Již dlouho jsem se tak dobře nevyspal
..malý přístav žil již od samého rána a já tak mohl usednout do malé kavárny přímo na břehu. Bylo to jedno z těch kouzelných rán, které tolik připomínalo cestování do Francie. Člověk by zůstal klidně navěky...jen zíral do dálky za obří řeku, sledoval lodě, sluníčko..a nechal si vystavit účet.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 78. den - Nejstrašnější probuzeni..
...celé cesty na mne počkalo do půl třetí ráno. Probudil mne svit dálkových reflektorů do stanu a puštěná hudba .. Vše na chviličku ustalo, no cítil jsem, že srdce mi bije na poplach a tělo se začalo chystat na útok divokých prasat ..
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 77. den - vstavam jiz o pul sedme..
...neboť potřebuji urazit skoro stokilometrovou trasu do městečka Princeville, abych zastihnul někoho ve firmě Godin před obědem. Jak totiž známo – francouzský kanaďan je v době oběda k nesehnání, tudíž před... nebo nikdy. Po noční vichřici bylo přímo podzimní ráno a cesta do Viktorieville padalo do mlhy.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 76. den - Šedivé ráno..
...a předzvěst šedivého dne. Snažím se přivyknout na rozdílnost Quebecu od ostatních provincií...no jde to ztěžka. Jiná mluva, jiné zvyky, jiné obchody, jiné jídlo...Učím se opět od začátku. Začínám snídaní na terase místní restaurace...a již z dálky vidím člověka na kole, který se na mne usmívá, což je předzvěst toho, že vajíčka nebudu jíst sám.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 75. den - Jde mi to nějak pomalu..
... tedy spíše tělu to jde očividně pomalu. Franta udělal snídani par excellence a nabídnul mi doprovod až za hranice Montrealu...Kdyby chudák věděl, že hranice Montrealu je zhruba na půl dne šlapání ... No Franta si to chtěl očividně užít a neměl daleko k rozhodnutí, že zavolá do práce a suše oznámí, že se může na všechno a na všechny vyprdnout ... a bude šlapat se mnou až na konec světa.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 74. den - Probudil jsem se v ulici Montclair
...čili ve Frantově obývacím pokoji s určitým pocitem stísněnosti...a věděl jsem s určitostí – z čeho to vyplývá... Nechtělo se mi pryčJ nejenže si tělo tradičně a okamžitě zvyklo na blahobyt – no cítil jsem, že strávit v Montrealu jeden jediný den...či spíše noc...je pohrdání životem...No možná je to silná věta – no jak mám vědět, že se tady ještě kdy ocitnu!!??
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 73. den - Quebec je na dohled…
...a stal se mým hlavním úkolem. Zdolat hranice Quebecu!!! Nebyl to úkol až tak náročný, neboť jsem spal od hranice 25 kilometrů, no veškerá mysl se upínala jen tam. Po měsíci a půl tak opouštím Ontario a konečně přijde nějaká změna ... a změna tuze veliká, neboť mi skončí angličtina a započne regulérní francouzština dle mínění Kanaďanů, je Quebec největší a také nekrásnější provincií a café je tam to nejgalantnější v evropském stylu. Na cestu do „jiného sektoru“ jsem se pro jistotu vyzbrojil výrobou tuňákové pomazánky a třicíti krajíců chleba.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 72. den – Koukání …
... mezi tankery se mi opravdu zalíbilo. S osmou ranní už jsem byl opět ponořen v řece a ráchal se hlava nehlava. Voda byla neskutečně čistá, a když projížděla obří potvora – nezatroubila – byť jsem se mohl umávat. Asi věděli, že jejich siréna by v údolí způsobila hotové peklo, probudila půl města a možná by i předčasně porodil plameňák v protějším chrastí. Jako bonbonek ovšem vyrobilo monstrum půlmetrové vlny ... a já se tak čabral ve vodě jako někde na Corfu, skákal do vln ... a přemýšlel nad založením cestovní kanceláře, která by vozila lidi k řece – s příslibem vlnobití, jako na moři – no pouze pokud bude projíždět tanker. Dal bych turistům rozpis jedoucích tankerů a hrubý odhad velikosti vln – a oni by se cákali ve vodě a očekávali „ten svůj“ se slovy „mámo, dáme ještě ten Pacific Astoria a Panama Sunset a půjdeme si schrupnout do stanu“. Myslím, že můj podnikatelský záměr nemá slabinu. Po ranní kávě v krásném městečku Prescott mne cesta vedla tradičně kolem řeky a občas se stáčela na cyklostezku vedoucí do Národních parků a mokřad, lemujících Sv. Vavřince.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 71. den - Otevřel jsem oči…
...ve Filipově pokojíčku...a dlouhou dobu jsem přemýšlel, kde že to vlastně jsem. Na stěnách visely obrázky z dětských knížek, české knížky i v polici,...kytary, na které se nějakou dobu nehrálo. Většina opuštěných pokojíčků je stejná – a věřte nebo ne, i v Kanadě.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 70. den - Začal mi krásný den..
.. a ja o tom jeste nevedel. Odjizdel jsem smer Kingston a slunicko bylo pripalujici. Po ceste sem potkal hada na hladine a tak sem se mohl unadivat, kterak se ta potvora snazila dostat ku skrehotajici zabe .. Jelikoz sem vnitni odpurce hadu, chtel sem zasahnout a tak sem na nej kricel "sssssssssssycaaaaaaaaku ...", jenze had nema usi [teda myslim, ze nema usi] a tak si delal vse po svem ...
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
