Kanadou na kole - 74. den - Probudil jsem se v ulici Montclair

…čili ve Frantově obývacím pokoji s určitým pocitem stísněnosti…a věděl jsem s určitostí – z čeho to vyplývá... Nechtělo se mi pryčJ nejenže si tělo tradičně a okamžitě zvyklo na blahobyt – no cítil jsem, že strávit v Montrealu jeden jediný den…či spíše noc…je pohrdání životem…No možná je to silná věta – no jak mám vědět, že se tady ještě kdy ocitnu!!??

Pavel Kadlíček

Od západního pobřeží jsem upozorňován na krásu Quebecu a hlavně Montrealu. A teď jsem se v Montrealu probudil – a mám říci „děkuji za všechno…prosím, kudy se dostanu nejrychleji za humna?“ …A tak jsem se převaloval a přemýšlel, kterak sdělit Frantovi prosbu o ještě jednu noc…A tak jsem se při opékaných klobáskách a café osmělil k „oné“ prosebné větě. Čekáte pointu alias rozuzlení…? „tak samozřejmě“…a dokonce se jal role průvodce…a ne ledasjakého  průvodce. Tam kde stačilo zajet autem – jelo se autem. Kde bylo potřeba ohmatat život a historii – tam se zašlo pěšky. Dá se říci, že stejně jako v případě Toronta – nemá se cenu rozpisovat, neboť tyhle prožitky nelze přeposílat.  Podívejte se na fotky a letmý průvodce Vás takto zavede na výhled na město z hory Mount Royal, na ulici s česko-maďarskou všehochutí St. Lawrence Boullevard, na frontu před zmiňovaným sandwichovým  obžerstvím u Schwarze, na úžasný Vieux Montreal – kde se člověk cítí opravdu jako v Evropě, na Downtown se svými mrakodrapy, na hockey arénu Montreal Canadien´s, protože to by mi Bobr neodpustilJ …a vůbec…na celou tu Montrealskou nádheru, která Vás okamžitě pohltí. Závěrečné prohlídkové Café Challonge završilo přímo excelentní den jako ze žurnálu a Frantu pasovalo na „Rytíře legie pro úctu k turistovi“. Je až neuvěřitelné, kolik toho Franta ví nejen o městě, ale i o kultuře a historii celé Kanady a jak dokáže skvěle přebrat to důležité a nedůležité…Máte-li zájem o průvodce po Montrealu – myslím, že není lepší adresy a vstřícnějšího srdíčka! Jako zakončení mé „nešlapací“ stáže ve městě – nakoupili jsme v česko-maďarsko-rumunsko-světové prodejně na St.Lawrenece Boullevard různé dobroty, které jsme poté uklohnili v kuchyni a připomněli si tak, že „obžerství“ stále existuje…a že není to hřích!!...Jeden z nejkrásnějších dnů mé cesty končí…a zároveň se zapisuje do srdíčka…Děkuji tak dalšímu z Čechů na své trase – za „lekci života“…Díky Franto…

více info na www.canadabike.cz