Kanadou na kole - 75. den - Jde mi to nějak pomalu..

… tedy spíše tělu to jde očividně pomalu. Franta udělal snídani par excellence a nabídnul mi doprovod až za hranice Montrealu…Kdyby chudák věděl, že hranice Montrealu je zhruba na půl dne šlapání … No Franta si to chtěl očividně užít a neměl daleko k rozhodnutí, že zavolá do práce a suše oznámí, že se může na všechno a na všechny vyprdnout … a bude šlapat se mnou až na konec světa.

Pavel Kadlíček

Projíždíme s Frantou Montrealem a je to věru zážitek. Montreal je na kolo přímo stvořený a mne naprosto nedělá problémy kroužit mezi mrakodrapy, neboť jsem odkojený ježděním okolo kostela v Rokytnici – a to je taky panečku vejška. Užívám si to až bych plakal. Dokonce jsem se na jednu chvíli začervenal – to když mne Franta protáhnul zkratkou přes Gay území, které rozlohou zabralo Přerov. Franta mne upozornil, že si mám stáhnout tričko dolů, neboť vzrušuju bobky sedící na zahrádkách…A ono fakt. Stačilo kuknout vlevo či vpravo a tolik milých úsměvů jsem nezažil ani poté, co se na mne přišli podívat do porodnice. To můj úsměv byl přes celou hlavu ve chvíli, kdy stanuli jsme na obřím mostě přes Sv. Vavřince. Jsou věci, kdy se nedá ani dýchat jak krása bolí…a já se poprvé nadechnul až za mostem..S Frantou jsme poté uháněli po jižním břehu řeky, projížděli bramborovým, kukuřičným a bůhvíjakým polem…Franta mne představil své známé, která společně se svým domem dokazovala, kterak může být stáří pěkné. V jedné z vesnic splnil jsem si sen a dal si konečně „pravé poutinne“, nebo-li to, co jsem zamarastil před měsícem v Tunder Bay. K Poutinne jsem dostal ještě dva hot dogy a pepsi, neboli tradiční Quebeckou smršť! Jak říká Franta „Killer Poutinne“…, nebo-li vrah poutinne, který má na svědomí absurdní obezitu quebecké mládeže. Kdyby si dali místo pepsi plzeň – budou jako prut …, no spíše opilý prut. Poté jsem se s Frantou rozloučil, neboť dál už doprovodu nebylo třeba. Franta ještě na moji prosbu zavolal do fabriky na výrobu kytar Godin a potvrdil moji návštěvu – bylo to jako z Cimrmanna, neboť jim řekl, že přijedu pravděpodobně mezi pondělkem a středou a mezi ránem a večerem. Poté proběhlo loučení, které již zvládám záhadně rychle…podám ruku a jedu pryč .. je to nejlepší obrana proti tomu se objímat, plakat…a nakonec se vrátit s Frantou do jeho útulné kuchyně.

Šmaroval jsem si to co nejrychleji podél řeky, neboť po dlouhé době jsem cítil v zádech bouřku a zároveň jsem si předsevzal, že ve firmě Godin budu do druhého dne. Když najednou slyším „hééééééééj…pojď si na pivoooo“…Chápete? Větu, kterou po „miluji tě“ a „oběd je na stole“ slýcháváte nejraději!! A to v češtině. Kolo zabrzdilo samo…ani jsem se nesnažil…dokonce samo zatočilo…a zastavilo před oním domem ve vesnici Contrecoeur. Venku už stál Josef a jeho syn Josh – opravdoví majitelé českého pivovaru. Já nevím, dá-li se popsat česká radost, když vidíte Hradčany nakreslené na zdi, fotbalové dresy,české pivní etikety..a hlavně pivo v pořádném „kryglu“..a ještě k tomu s českou chutí. Jeden z nejsilnějších momentů celé cesty mi protékal krkem a já mohl spláchnout špínu ze všech cest … Venku se spustila neskutečná bouřka a já mohl vychutnávat nejen české pivo, ale i českou mluvu. Po druhém výtečném pivu mi nebylo jasné, jestli jsem v Quebecu nebo Uhříněvsi a měl jsem zdání, že za záclonou vidím Karlštejn.

Ve chvíli, kdy přestalo pršet rozjel jsem se do podvečerní fujavice … no po pěti kilometrech spadla obloha znovu a já si musel ustlat v místním parku. Nebylo to nic příjemného, ulehat do mokrého, no jelikož jsem dostal exkluzivní dárek od Josefa – dvoulitrový skleněný sud piva na cestu – ucucával jsem do úplného zapomnění. Je až k nevíře, že hodnotím a zvažuju tahání jakékoliv věci, která má přes kilo…no pětikilovou sklenici s pivem klidně vláčím po tři dny jako bernardýn. Tímto chci říct „Češiiiiiii a kanadští češi…okamžitě valte do vesnice jménem Contrecoeur, pokud pojedete kolem vody tak pivovar stojí hned na začátku – Josef Vám udělá přednášku a vy se pak budete jen oblizovat!! Moc mne Franto mrzí, že jsme se rozloučili o jednu vesnici dříve. Kdyby si to totiž protáhnul až na „ono“ místo, asi bychom seděli u piva ještě teď!!

více info na www.canadabike.cz