Kanadou na kole - 71. den - Otevřel jsem oči…

…ve Filipově pokojíčku…a dlouhou dobu jsem přemýšlel, kde že to vlastně jsem. Na stěnách visely obrázky z dětských knížek, české knížky i v polici,…kytary, na které se nějakou dobu nehrálo. Většina opuštěných pokojíčků je stejná – a věřte nebo ne, i v Kanadě.

Pavel Kadlíček

Jarmila mi připravila „dobré ráno“ … vlastně si myslím, že Jarmila ani jiné ráno přichystat neumí – a já nastartoval opět „kecací motory“ a nebýt toho, že Jarmila očekávala nějakou montážní partu, opět bych prokecal den. Bylo na čase se rozloučit. Zaplnil jsem si ještě břicho úžasnou vaječnou omeletou, zapil čerstvě našlehaným koktejlem z borůvek a bylo mi jasné, kam povedou moje kroky ihned po opuštění Jarmilina domu. Věru, toalety Tima Hortona jsou mým druhým domovem – ať již kvůli vodě nebo kvůli vypouštění nahromaděných zážitků…

Vplul jsem do ranního Kingstonu a poté, co jsem usednul na zahrádku místní prestižní kavárny, musím uznat, že Kingston je jedno z nejkrásnějších měst Kanady. Úchvatné, nádherné, silně anglické, lehce evropské, aristokratické a se skvělým esperesso italiano. Přidám- li k tomu ještě koncert místní- pravděpodobně vojenské akademie – bylo o zážitky dokonáno. Úžasní muzikanti, hrající navíc v dokonale střižených bílých uniformách, byla pastva pro oči. Jak může někdo odehrát koncert v bílém oblečení..?? taky bych to chtěl – no jsem prase a jako kadeta by mne asi do tohohle souboru nevzali. Nerad jsem opouštěl Kingston, no čekala mne věru dlouhá cesta směr Montreal – podél řeky Sv. Vavřince. Ona se tedy řeka jmenuje St. Laurence – no po „našem“ je to Sv. Vavřinec…, ale kdo to měl vědět??? Od Vancouveru jsem se ptal lidí, která že řeka je největší…St.Laurenc v Quebecu  pravděpodobně…odpovídali. A já jsem mohl po tři měsíce útočit na mapy nahoru a dolů …a nic!!! Dokonce jsem přemýšlel, že mapu po návratu reklamuji, neboť zapomněli dokreslit řeku. Já se na tuhle obří potvoru strašně těšil, neboť je to opravdová říční potvora a lemovat její severní břeh byla pastva pro oči. Řeka si připravila jako kulinářskou specialitu při svém styku s jezerem Ontario pás ostrovů s názvem Thousand´s Islands a jde o největší turistickou atrakci široko daleko. Jsou to pravdu tisíce ostrovů a ostrůvků jako by je někdo rozhodil po řece. Většina je soukromá a některé z nich vlastní „ti bohatší“, některé „ti jiní“ a o zbytek se poprala Holywoodská smetánka. Na jednom z ostrovů nechal dokonce americký magnát postavit hrad…a ostrov nechal bagrem přeorat do tvaru srdce…aby to pak celé věnoval svoji ženě. Blb!!! Už vidím, jak se jeho žena koupe v „oné špičce“ a jde se poté převléknout do cimbuří  za zraku desetitisíc turistů, lemujících na lodích ostrovy!No dle Jarmily – můžete tu potkat Dana Aykroyda, Steve Martina a další Holywoodskou elitu, kterak vysedává v místních barech a utrácí peníze z pokladen kin. Jelikož je ta nejhezčí část břehu zarostlá stromy, musel jsem se vydat na sklály lemující jednu ze zátok, prolézt chrastím, ostnatým drátem, druhým ostnatým drátem….a teprve poté jsem z výšky viděl část ostrovů, včetně mostu do Ameriky…kdybych najednou neuslyšel „ssssssssssss“. Tenhle zvuk znamená jediné….že mne někdo volá, nebo odhání…Už jsem to psal…, jsem absolutní nehadofil a raději se pomiluji s medvědem, než plivnu na hada – no tady nebylo úniku. Jedna zmije růžkatá vlevo a jedna napravo. Nechtěl jsem ani přemýšlet, kolik že zmijí je asi kolem…Krev se mi nahrnula úplně všude a vzpomínal jsem na základy první pomoci, které mi tloukly do hlavy v pionýru. Bohužel se mi vytratilo z hlavy, jestli po zaškrcení končetiny máme ránu pouze naříznout nebo končetinu kompletně odřezat. Konečně by se okolní turismus na malou chvíli odvrátil od domů boháčů na ostrovech, neboť by mohli z lodi pozorovat chlapa na stráni, kterak si řeže nohu malým nožíkem a poté se snaží vyfackovat zmiji za pokažený výlet. Zmije byly samosebou inteligentní a okamžitě „odkráčely“ do svých domovů a já si tak mohl oddechnout, no zpáteční cesta se nesla v sestavě podivných přískoků, dupání, ťukání o sebe kameny a ječení ve stylu  „táááááhneš odsud hade!“ …celý zbytek dne jsem pak lemoval řeku či nádherná městečka podél břehu a ustlal si u řeky – jak jen to šlo nejblíže. Kolikrát budu mít totiž šanci číst si ve stanu knížku a občas se skrze síťku stanu podívat na zaoceánské lodě, plující po řece…věru zážitek!

více info na www.canadabike.cz