Kanadou na kole - 81.den - Budí mne klapot kapek na plachtu stanu..

.. a naprosto černá obloha. Dokážu sbalit stan do 20min a stát u kola připraven k výstřelu.. To fakt dokážu! Ale vždycky, když se o to pokusím tak se něco semele. A tak jsem tentokráte vše sbalil v oné rychlosti – zrovna, když začal větší příval deště, abych zjistil, že jsem ve stanu zapomněl computer na kolo.

Pavel Kadlíček

Tak už to jednou byly klíče, teď computer. Takže síťka nad hlavou je mi ve stanu osudná. Pokaždé ji zapomenu zkontrolovat!! A tak jsem k údivu kolemjdoucích nejenže v dešti rozdělával stan, ale dokonce jsem si jej nasadil na hlavu a snažil se uvnitř najít ten blbý tachometr. Muselo to být věru interesantní, neboť jsem dokonce sklidil potlesk od lidí sedících u kávy v teple recepce za svoji verzi chodící a nadávající stan“.

Vydal jsem se cestou do Riki, nebo-li Rimoski – což je absolutní turistické centrum a brána do oblasti poloostrova Gaspe. Měl jsem to štěstí, že v místním kulturáku probíhal „den národnosti“ a tudíž byly na programu koncerty a folklorní tance – vše zadarmo a já tam tudíž seděl pokud to šlo… Užíval jsem si neskutečné hudby a barevnosti lidí a možná mi to trošičku připomínalo  Colours of Ostrava – ale to jsem asi přehnalJ.

Od chvíle, kdy vyjel jsem z Rimouski – nemohl jsem dostatečně najít slova pro krajinu, kterou jsem projížděl. Slovo „Krása“ je totiž pouze malá náplast. Ve chvíli, kdy se malebné pobřeží stáhlo do vesnice Porte Au Pere a já stál u ponorky vyvrhnuté na břeh a za ní stál pověstný maják.. byl to opravdový pohlednicový úkaz. Nebudu ani popisovat krámky a kavárny zdobící pobřeží, malebné penziony a vesnice.. Celá tato cesta je známá jako cesta umění a podél cest jsou navíc krámky místních umělců.. a nevíte, kam dřív skočit, co dřív koupit.. a nakonec vše vyhodnotíte jako smrtelné nebezpečí pro vaši peněženku – a pádíte odsud pryč. Ve vesnici St. Flavie se moje cesta loučí s řekou  Sv. Vavřince a stáčím se na pohoří Chic Chocs. Proběhlo loučení po kolena ve vodě řeky a mávání… i když – jaképak řeky, vždyť já neviděl na druhou stranu a ve vzduchu bylo cítit moře… tohle již řeka nebyla, no opravdový oceán začínal dle mapy až o 250 kilometrů východněji. Tudíž jsem mával a mával… a pak se řeka ztratila z dohledu a mně bylo najednou smutno. Další symbol mé cesty v háji… Ulehám u dálnice za místní infocentrum a na dobrou noc otevírám flašku červeného za 7,50. ... na znamení loučení s řekou si dávám šálek dobrého moku…

více info o cestě na www.canadabike.cz