Kanadou na kole - 72. den – Koukání …

… mezi tankery se mi opravdu zalíbilo. S osmou ranní už jsem byl opět ponořen v řece a ráchal se hlava nehlava. Voda byla neskutečně čistá, a když projížděla obří potvora – nezatroubila – byť jsem se mohl umávat. Asi věděli, že jejich siréna by v údolí způsobila hotové peklo, probudila půl města a možná by i předčasně porodil plameňák v protějším chrastí. Jako bonbonek ovšem vyrobilo monstrum půlmetrové vlny … a já se tak čabral ve vodě jako někde na Corfu, skákal do vln … a přemýšlel nad založením cestovní kanceláře, která by vozila lidi k řece – s příslibem vlnobití, jako na moři – no pouze pokud bude projíždět tanker. Dal bych turistům rozpis jedoucích tankerů a hrubý odhad velikosti vln – a oni by se cákali ve vodě a očekávali „ten svůj“ se slovy „mámo, dáme ještě ten Pacific Astoria a Panama Sunset a půjdeme si schrupnout do stanu“. Myslím, že můj podnikatelský záměr nemá slabinu. Po ranní kávě v krásném městečku Prescott mne cesta vedla tradičně kolem řeky a občas se stáčela na cyklostezku vedoucí do Národních parků a mokřad, lemujících Sv. Vavřince.

Pavel Kadlíček

Neplánovaně jsem dokonce stanul před vstupní branou důležité a hojně navštěvované atrakce – před „Skanzenem horních vesnic“. Jde o tradiční lidový skanzen, který vzniknul díky splavnění řeky a propojení jezera Ontario s Oceánem – pro nákladní lodě. Prostě tenkráte přišli na náves a řekli „ …je nám to líto, tady Franta má plán jak propojit jezero s mořem pomocí řeky – no je potřeba trošku rozšířit průtok ..no a jak jsme to  tak s Frantou nalajnovali – tak tomu vadí Tvůj a Tvůj a Tvůj barák …. a dalších třicet vesnic …“ A lidi křičeli „ to nevadí, kde máme začít kopat …“ Ty nejdůležitější stavby ze všech břehů poté přestavěli na jiné místo a vzniknul skanzen. Já se do skanzenu podívat nechtěl, no hledal jsem vodu a vjel do brány s označením „sem nejezděte“ … a po chvíli jsem byl v davu turistů. Samo sebou – skanzen v Rožnově je úplně o něčem jiném, tudíž mne tahle „záležitost“ moc nenadchnula.

Městečka podél řeky se změnila na trošku šedivá…kupodivu přibývalo i podivných lidí …a já po dlouhé době zamykal kolo před návštěvou čehokoliv. Možná za to mohl druhý břeh – neboli „Ameeeeerika“, že se do měst stahovala chamraď odevšad. Blížící se Montreal dával o sobě čím dál víc vědět,  hlavně přibývajícím počtem víkendových domů a chat … a nemožnosti dostat se k vodě … o místu na spaní nemluvě. Až do půl desáté jsem hledal jediný kousek místa pro můj stan…a věru se mi nevedlo, no naštěstí jsem na poslední chvíli našel park s názvem „Conservation area“, což je systém parku, kde se všechno nechá tak jak je a pak se chodí očumovat. Nebylo zbití a já zalezl do nitra parku, přímo k bažinaté tůni a bylo jasné, že komáři tu budou mít velikost vlaštovek a vlaštovky budou jako letadla … Když jsem šel kolem druhé ranní na záchod a měsíc osvětloval místo kde jsem spal, bylo to opravdu blízko hororovým představám a kdyby jen z legrace v tu chvíli nastartoval motorovou pilu – nenásilně bych se přeměnil v srnu a zmiznul v houští … Opravdu strašidelné místo!!!

více info na www.canadabike.cz