Lenka Jodlová
Niagarské vodopády, aneb Kanaďané jsou na tom s Podkovou mnohem líp
Matuškovi možná Niagara teskně hučela jen do noci, ale mně pěkně hučela i za bílého dne. Doslova. Mléčně bílý mlhový opar z miniaturních krůpějí pomalu se houlící z prohlubně pod námi, kde se ukrývala kanadská Podkova – Horseshoe Falls, nám výhled úplně znemožnil.
Lenka Jodlová
Jak na mě po čase zase dýchla Francie, aneb návštěva Quebec City
Přijela jsem v noci a město tak pro mě bylo až do ranních hodin zahaleno tajemstvím. Viděla jsem jen střípky – kapky deště proti světlu krásné pouliční lampy, mokré dlážděné chodníky jako by polité roztaveným zlatem, osvětlenou fontánu před potemnělou radnicí.
Lenka Jodlová
Kanadské imigrační je neprůstřelné!!!
Ále kdeže. Není. Stačí odhodlanost, trocha štěstí a narazit na ty správné lidi. Jako ostatně všude a při všem.
Lenka Jodlová
Na sněžnicích kanadským lesem
Ticho. Naprosté ticho. Nejtišší ticho, co jsem kdy slyšela. Že to nedává smysl? Jsem ztracena někde uprostřed Provinčního parku Cypress. Den se teprve líně probouzí. Do úplné bdělosti má ještě tak hodinu. Sluníčko zatím olizuje jen špičky stromů a potemnělé kopce v pozadí. Tak tady se někde před dvěma lety na lyžích proháněl Lukáš Bauer snažíc se ukořistit nějaký ten drahý kov.
Lenka Jodlová
Listí ze ´Země javorového listu´ (fotoblog)
Podzim na západním pobřeží prý není tak barevný jako ten na východním. Je to tak. Co do množství barevných listnáčů je to tu chudší, ale i tak si myslím, že co do palety barev si západ s východem rozhodně nezadá.
Lenka Jodlová
Vancouver – dvě podzimní odpoledne (fotoblog)
Každé ráno mě tahá z postele řev racků. Čilé konverzaci se většinou oddávají kolem šesté ranní. Dneska nic neslyším. Zvláštní.
Lenka Jodlová
Podzimní Vancouver (fotoblog)
Zlatavé lípy, zelenožlutočervené javory, karmínově zbarvené japonské javory, žluťoučké akáty. Město hraje všemi barvami. Pod nohama šustí čerstvě spadané listí, tu a tam z pod listu vykoukne lesklý kaštan. Vzduch je provoněný podzimem.
Lenka Jodlová
Vancouver – dřevorubci, draví ptáci a konečně i ten medvěd
Vždycky jsem si říkala, že největší krpál, který jsem kdy vyšlápla, byl kopec na Bezděz. Ovšem jen do doby, než jsme drápaly v Austrálii po Blue Mountains. No, a je to tu, i ty byly překonány. Minulý týden jsem si střihla Grouse Grind neboli stezku na Grouse Mountain, nejvyšší místo Vancouveru, kde máte celé město jako na dlani.
Lenka Jodlová
Vancouver, aneb setkání s místní zvířenou
Kousek za mnou se z vody vynořila hlava. Á, kolega plavec, říkám si. Tak jsem se víc otočila a utrpěla šok. Hlava to sice byla, ale...
Lenka Jodlová
Whistler - dějiště Olympijských her
Když se řekne Whistler, všem se určitě vybaví loňské Olympijské hry. Městečko je od Vancouveru vzdálené necelé dvě hodiny jízdy po scénické ́Sea to Sky ́ Highway, a tak jsme vyrazily.
Lenka Jodlová
Na kajaku napříč kanadským jezerem
Když se naskytla příležitost projet se na kajaku po jednom z mnoha kanadských jezer, skočila jsem po ní.
Lenka Jodlová
Kanadské Rockies, jarní kytičky a sváča na sněhu
Vítr na chvíli ustal a kolem mě se rozhostilo hrobové ticho. Tak tohle je ráj na zemi. Zastavila jsem se a natáhla do plic studený horský vzduch. Zasněžené vrcholky hor, jarní květena v plném rozpuku a smaragdově zelené jezero někde pod kopcem.
Lenka Jodlová
Jak jsem přijela do Vancouveru, aneb věci, které překvapí
Už jsem toho viděla a zažila hodně. Říkala jsem si, že v Kanadě mě přece nemůže nic zaskočit. Vyspělá moderní země, část Commenwealthu, prostě jsem si říkala, že mě čeká jen o trochu hornatější Británie.
Lenka Jodlová
Jak jsem potkala sečtělého Inda
́Jsi v pohodě? ́, ozvalo se od vedle z lavičky. Typická obligátní otázka v anglicky mluvících končinách. ́Hm, mm ́, mumlám do obložené bagety. Doufám, že Ind pochopí, že nemám náladu na nějakou zdvořilostní konverzaci. ́Kam jedeš? ́, vyzvídá. ́ ́Ále, do Victorie. ́
