Přijela jsem v noci a město tak pro mě bylo až do ranních hodin zahaleno tajemstvím. Viděla jsem jen střípky – kapky deště proti světlu krásné pouliční lampy, mokré dlážděné chodníky jako by polité roztaveným zlatem, osvětlenou fontánu před potemnělou radnicí.
Usínala jsem u otevřeného okna, za pravidelného dešťového bubnování.
Nový den mě přivítal blankytně modrou oblohou, zpěvem ptáků a mučivou vůní bagetek, chlebíku a croissantíků. Vykoukla jsem z okna chvíli přemýšlela, jestli se mi ta vůně nezdá. V okolí žádný obchůdek s pečivem nebyl, tak ty dobroty měli na svědomí asi někde u sousedů. Tak či tak, vyrazila jsem do ulic a našla nejednu útulnou kavárničku, v jedné spočinula a po vzoru svých spolustrávníků zasedla u stolečku s talířkem, na němž se vyjímal tlusťoučký croissant, máslíčko a kyblíček poctivého, karmínově červeného džemu. Celé jsem to dovršila napěněným café au lait a francouzské snídani bylo učiněno za dost. Není nad to stylově nasát atmosféru.
Z kanadské moderny do města, z něhož sálá stoletá historie
Centrum města je jak z pohádky. Kamenné domy, fasády a okna hrající všemi barvami, panorama dokreslující hotel Chateau Frontenac. A to vše obehnáno´středověkými´ hradbami.
Pod kopcem – v podhradí – v okolí Place Royale a Petit Champlain se v klikatých uličkách můžete na hodiny ztratit v bezpočtu útulných obchůdků, v nichž si budete připadat jak na pařížském Montmartru.
Se soumrakem se město pomalu ukládá ke spánku. Všude se rozhostil zvláštní klid. Po obrovské palačince a džbánku ´francouzského cidre´ je čas na noční procházku.
Bonne nuit!!
