Jak jsem přijela do Vancouveru, aneb věci, které překvapí

Už jsem toho viděla a zažila hodně. Říkala jsem si, že v Kanadě mě přece nemůže nic zaskočit. Vyspělá moderní země, část Commenwealthu, prostě jsem si říkala, že mě čeká jen o trochu hornatější Británie.

Ne tak docela.

První šok jsem utrpěla, když jsem si do Googlu hodila místní mobilní operátory. Když jsem letmo prolítla stránku, kde srovnávali asi tři různé poskytovatele, zaskočilo mi jablko a tu zpropadenou šlupku jsem vykašlávala asi pět minut. Kanada je úžasná země, a tak se tu platí za příchozí hovory a příchozí zprávy. A rozhodně pozor na zóny!! Za volání či příjem hovoru z jiné zóny také zaplatíte – což se někomu může zdát logické, třeba jako naše meziměstské volání z pevných linek. Jenže kdo se v těch zónách má vyznat, když i Vancouver a hodinu a půl vzdálená Victoria v rámci jedné provincie, Britské Kolumbie, nejsou ve stejné zóně?! Takže volající platí, příjemce hovoru platí,…všichni platí. V obchodě následovala logická otázka, co se stane, když se příští měsíc rozhodnu a z Vancouveru se odstěhuju?

´No, tak to nám zavoláš a my ti pošleme novou sim kartu, třeba s torontským číslem a je to.´ Ovšem s tím, že převod čísla negarantují. Nádhera.

Všechno jede od prvního. Měsíční jízdenku (kratší neexistuje) si koupíte jen od 1. v měsíci. Když odjete pryč, tak jako já, a vrátíte se 8., budete mít smůlu. I když by se vám měsíční jízdenka pořád vyplatila, prostě ji už neseženete.

Vancouver a nečekané množství bezdomovců a potulných náctiletých

Pokud tu strávíte víc dní a budete se ptát, rychle zjistíte, kam byste rozhodně chodit neměli. Které části jsou v pohodě a kterým byste se měli vyhnout. V Kanadě je na můj vkus hodně draho (i ve srovnání s Londýnem), ale ani tak bych takovou koncentraci nečekala. Lidé podivného vzezření se dvěma svázanými pytli na odpadky přes rameno či nákupním košíkem se vším, co vlastní, patří k místnímu koloritu. Proplétají se ulicemi, v obchodní čtvrti plné krásných moderních výškových budov, posedávají na lavičkách v parčících, které jsou na každém kroku a nikdo je nevnímá. Jen turisti. Občas požádají o drobné, usmějí se na vás a popřejí hezký den. Vypadají (jsou) neškodní. Hodně jich má psychické problémy a nejen následkem užívání drog, které jsou tu hodně rozšířené. Pídila jsem se a dozvěděla se, že v osmdesátých letech tu zavřeli léčebnu pro psychicky narušené a všechny vykopli na ulici s tím, že se o sebe určitě dokážou postarat. Dokázali, i když jak se to vezme.

Pokud zavítáte do Vancouveru, připravte se i na početnou skupinu náctiletých, kteří si vesměs žijí ve svém vlastním světě. Jezdí na skatu, na hlavě mají avantgardní  vlasové kreace a jsou potetovaní od hlavy až k patě. Potkala jsem jich stovky a nikdy jsem neměla problém, stejně tak jako s bezdomovci, ale člověka hlad někdy může dohnat až do krajních mezí, takže stejně není nad to dávat si pozor a zbytečně nepokoušet štěstí.

Navzdory všem místním nešvarům byl  Vancouver pro rok 2011 opět  zvolen ´the world´s most liveable city´.

A teď k těm pozitivnějším skutečnostem.

Ležíte na pláži, nohy šploucháte v ledovém Pacifiku a koukáte na zasněžené vrcholky hor.

Všude jsou cyklistické stezky, takže i já, která bych si to normálně v takovém městě nestřihla, jsem si půjčila kolo a kromě jízdy po Stanley parku (místním lese) a podél moře jsem se propletla i ulicemi rušného Downtownu.

Všechny autobusy mají dva držáky na kolo. Cyklistům je tu prostě přáno po všech stránkách.

Je tu čisto. Odpadky putují do košů, ne na zem. Vancouver je hodně zelený. Před každou rezidenční budovou je zahrádka, podél chodníků šťavnatý trávník, po celém Vancouveru rejdí mraveniště zahradníků, kteří plejí, okopávají, zastřihují, sází,….

Všude se recykluje, pouliční lampy v parku mají solární panely, stejně tak jako parkovací metry. I některé odpadkové koše mají na stříšce blyštivé černé destičky.

Sportem ke zdraví

Všichni na něčem jezdí – na kolečkových bruslích, na kole, na skatu, na kaykaku, … ti movitější a lenivější pak na jachtě.

Z prvotního ´lehkého´ šoku jsem se oklepala a teď si Vancouver užívám – alespoň do té doby než se vrtnu  někam jinam.