Jak jsem potkala sečtělého Inda

´Jsi v pohodě?´, ozvalo se od vedle z lavičky. Typická obligátní otázka v anglicky mluvících končinách. ´Hm, mm´, mumlám do obložené bagety. Doufám, že Ind pochopí, že nemám náladu na nějakou zdvořilostní konverzaci. ´Kam jedeš?´, vyzvídá.´ ´Ále, do Victorie.´

´Doufám, že stihnu trajekt ve dvě hodiny.´ Ind kouknul na hodinky, pokýval  hlavou a s úsměvem zvolal: ´Neboj, to zvládneme!´

To je nadělení. Autobusem to trvá asi tři čtvrtě hodiny a trajektem přes hodinu a půl. Tak to mám o zábavu postaráno. S Indem na krku skoro dvě a půl hodiny.

´Hele, máš britskej přízvuk, ale Britka nejsi. Tak jak to je?´

´Jsem z České republiky, ale žila jsem pár let v Londýně.´  Uvidíme, jestli kanadský Ind tuší, kde je naše malá zemička.

´Are you from Praha?´, otázala se šedovousá usměvavá tvář. ´Praha je krásná, i když já tam byl ještě za dob komunismu, na začátku 80. let.´  

Tak to mě dorazilo. Co Ind pohledával v totalitním Československu? Role se obrátily a já se opět vnořila do role španělského inkvizitora.  

Jeho tatínek prý pracoval pro Indické aerolinie a na několik let byl ´převelen´ do Prahy. Rodiče bydleli v domě, kolem kterého jezdila tramvaj. Víc si bohužel nepamatuje. Maminka se naučila jen pár českých slov. I přesto prý čile jezdila po městě. Kde má vystoupit si pamatovala podle různých záchytných bodů. Když jela domů, vždycky vystupovala u popelnic. Jednou tam popelnice nebyly, tak prý trochu znervózněla,  ale nastěstí si ji pamatoval tramvaják, a tak vystoupila správně. Měli pomocnici ´Gustýnku´.  Asi spíš Justýnku, ale kdo ví. Po letech ji na přání maminky vyhledal. Prý je vlastně tak trochu Čech, neb byl počat v Praze, těsně než rodiče odjeli zpátky do Indie. A tatínek občas vzpomíná, jak ho pronásledovaly černé limuzíny (pravděpodobně měl na mysli černé vládní Tatrovky).

Nakonec jsme s Indem semleli živý mrtvý. Rodiče ho jako dítko školou povinné odtáhli do Kanady, kde žije s krátkými přestávkami dodnes. Je profesorem historie na University of British Columbia ve Vancouveru.

Má rád české pivo. Po půl druhé hodině na lodi, kdy jsme měli v puse pěkně vyprahlo, jsme se svorně shodli, že pro půl litr vychlazeného Staropramenu bychom dokázali zabít.

´Sleduješ Wimbledon? Máte tam nějakou Kvitovou. Myslíš, že z ní bude nová Navrátilová? A taky si pamatuju toho, no víš, koho myslím, jak on se jen jmenoval….. Lendl! A co ten ­[Berdyč]? Vyhraje to letos?´ ´A ´Hasek´, hraje ještě?  A když už jsme u ´Haska´. Jednu z nejlepších knih, co jsem kdy četl, byly Osudy dobrého vojáka Švejka.´ ´A až budeš v Torontu…to víš, že tam má Tomas Bata museum, ne?´

Ind byl k nezastavení. Měl neuvěřitelný přehled. Československo  a nyní  Českou republiku bere jako svůj druhý domov. Po revoluci tam zavítal už několikrát. Kamarád, též indického původu, se v Praze oženil. Vzal si prý nějakou Zlatu. Nakonec jsem s Indem propovídala celou cestu až do centra Victorie.

´Tak tohle je tvoje zastávka. Já taky vystupuju. Tady je můj mail a telefon. Kdybys cokoliv potřebovala, tak se určitě ozvi. A hodně štěstí v Kanadě!!! Potřásl mi pravicí, obdařil mě zářivým úsměvem a půlkruhem svých zažloutlých zubů, otočil se a zmizel v davu.

A tak dlouhá cesta na Vancouver Island nakonec utekla jako voda.