Jan Pražák VIP
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.
- Počet článků 2240
- Celková karma 27,92
- Průměrná čtenost 1314x
Jan Pražák
Bojí se naše děti o svou budoucnost?
Ve tváři přibližně čtyřletého děvčátka se nezračil úsměv ani zloba. Z jejích očí však bylo možné vyčíst určitou obavu a naléhavou prosbu: „Nedopusť, aby se mi stalo něco zlého.“ Maličký asi tak roční chlapeček se vyloženě mračil.
Jan Pražák
Psí čich
Obě už měly pořádný kus cesty životem za sebou. Vlasta a Majda. Té první se děti dávno rozběhly po světě a manžel předloni zemřel, té druhé prokvetl kožíšek stříbrem. Zůstaly samy, odkázané jedna na druhou.
Jan Pražák
Náhoda nebo osud?
Milan byl toho dne v práci spíš do počtu. Většinu času strávil na cestě mezi dílnou a záchodem, oběd odbyl suchým rohlíkem. „Běž domů nebo to jednou nestihneš a co my pak tady s tebou.“
Jan Pražák
Souputníci životem
Může se duše ve svém příštím vtělení vrátit k někomu, kdo jí byl v minulém životě blízký? K napsání těchto řádků mě přivedl článek Ivany Pavliskové „Vítej zpět, Kočichu.“
Jan Pražák
Putování duše
„Tvá duše vystoupila z těla a na moment nahlédla do krajin, které jsou nám jinak skryté.“ Pravila moudrá paní, která se věnuje tajemným otázkám mezi nebem a zemí, když jsem jí vyprávěl o svých opakovaných snech.
Jan Pražák
Za hranicemi života
„Po smrti už nic není, když umřeš, vědomí tvého já přestane existovat, prostě nastane konec.“ Radek si ve sporech s Hankou vždy pevně stál za svým materialistickým pohledem na život a nebyl ochoten připustit jinou možnost.
Jan Pražák
Zážitek ze solné jeskyně
Docela obyčejná místnost bez oken velikosti středního pokoje. Shora, zdola i ze všech stran opatřená nejrůznějšími útvary ze soli, pocházející prý od Mrtvého moře.
Jan Pražák
Bohatí ještě více zbohatnou, chudí zchudnou
Tento článek není o politice, jak by se podle jeho názvu mohlo zdát. Jeho tématem je úvaha o skrytých věcech mezi nebem a zemí, volně navazuje na článek „Všichni jsme tak trochu jasnovidní“ o Pavle a Pavlovi.
Jan Pražák
O předtuchách
Marii přepadla děsivá předtucha. Když před chvílí nastupovala do autobusu, bylo ještě vše v pořádku, ale teď si najednou byla téměř jistá, že se musí stát nějaké neštěstí.
Jan Pražák
Všichni jsme tak trochu jasnovidní
Téměř každému z nás se párkrát za život přihodilo, že měl zčistajasna nějakou předtuchu, která se vzápětí vyplnila. Nebo si položil otázku, na níž sice racionálně nebylo jak odpovědět, ale on přesto najednou prostě věděl.
Jan Pražák
Bloudící
Courám si blogem a hledám takové články, v nichž autoři chtějí potěšit čtenáře obrázkem, zaujmout životním příběhem, pobavit, rozesmát nebo pohladit slovem.
Jan Pražák
Co dělat, když se úplně zbytečně naštveme?
Už jste se někdy naštvali kvůli něčemu, co nemůžete změnit? Pořádně jste vypěnili, přestože vám to nemohlo být nic platné? Hloupá otázka, komu se to nikdy nestalo, ať zvedne ruku. Hm, nedivím se, že žádné ruce nevidím.
Jan Pražák
Karmické vazby
Nad pojmem „karma“ coby souborem pozitivních a negativních dědictví a vazeb, které si duše přináší z předchozích vtělení, někteří lidé jen mávnou rukou. Pod tímto slovem si představují pouze průtokový ohřívač a případně ještě hodnocení článků v různých blozích. Mají svůj názor, který respektuji, možná mají i pravdu. Jen věřím, že ona duševní karma skutečně existuje, některé pohledy z této oblasti jsou mi bližší, jiné vzdálenější a v tomto článku jich pár nabízím k zamyšlení. Není to nic nadpřirozeného, jde o nedílnou součást přírody, problém je jen v tom, že my tuto oblast nedokážeme vnímat ani svými smysly, ani nejmodernějšími měřicími přístroji.
Jan Pražák
Neviditelní rádcové
Tento článek je zamyšlením nad jedním tajemstvím mezi nebem a zemí, a pokusem o jeho srovnání s lidským vnímáním ve chvílích, kdy se mozek nachází ve fázi alfa.
Jan Pražák
Sen, který mě provází po celý život
Ten sen se mi často a opakovaně zdával v dětství a v raném mládí. S posupujícím věkem se začal zvolna vytrácet a v dnešní době mě navštěvuje už jen zcela výjimečně, tak jednou za několik let. Není nikterak hrozivý, spíš takový hodně zvláštní, pokaždé úplně stejný a zároveň dočista odlišný od běžných, pro mě obvyklých zmatečných snů.
Jan Pražák
Strážný anděl
Když jsem byl malý kluk, moje moudrá babička se mi snažila dát základy víry v Boha. V jednom ze svých poutavých vyprávění hovořila o tom, že každý člověk má svého strážného anděla. Bytost, která neustále bdí nad jeho konáním a snaží se ho ochránit před veškerým nebezpečím. Vnuká mu myšlenky, aby se nedopouštěl páchání zlých skutků a varuje ho před činnostmi, které by mohly ohrozit jeho zdraví nebo život. Říkala, že pokud lidé konají zlo nebo se sami vystavují nebezpečí, není to tím, že by svého strážného anděla neměli, nýbrž tím, že mu nejsou schopni či ochotni naslouchat.
Jan Pražák
Udělal jsi chybu? Stop a pár vteřin zpátky
Hokejová olympijská premiéra se našim borcům moc nevydařila. Ale to se stává, turnaj je na samém začátku a nezbývá než doufat, že příště bude líp. Však také poženeme kluky svými palci a hlasivkami vpřed, jak jen dokážeme.
Jan Pražák
Konec roku
Rok s třináctkou na konci se pomalu blíží ke svému závěru a přichází doba bilancování. Čas vhodný k tomu, aby si člověk položil otázku, zda nám ta magická třináctka přinesla štěstí nebo neštěstí. Nechci zde hledat odpověď v rovině politické nebo ekonomické, to za mě udělají jiní. Chtěl bych se pokusit o pohled obecný a možná i tak trochu osobní.
Jan Pražák
Pan Jiří a pan Jaroslav
Sotva pan Jiří vylezl ráno z postele, hned nadával. První to schytala jeho žena, protože mu zapomněla osladit ranní kávu, po ní hned následoval syn, který si dovolil nechat mokrý ručník ve vaničce sprchového koutu. Cestou do práce se za volantem pobavil několika odvážnými manévry, jimiž přinutil pár řidičů k prudkému brzdění nebo je téměř vytlačil ze silnice, jako prémii jim poslal vztyčený prostředník. V práci si zchladil žáhu na asistentce, smlouvu s dodavatelem ji donutil několikrát přepracovat podle svých postupně zpřesňovaných pokynů. Večer se zlomyslně radoval u televizních zpráv nad ničivými povodněmi kdesi na druhém konci zeměkoule, výzvám k charitativním sbírkám se hlasitě vysmál. Pak šel ven se psem, ten udělal hromádku těsně před sousedovic vraty, a pan Jiří si tiše zamnul ruce při představě, jak soused zase nadává. Před spaním donutil ženu k sexu navzdory jejím prosbám, že jí dnes opravdu není dobře. Pan Jiří prožil krásný den, usínal se sobeckým pocitem vlastního uspokojení, jak to dnes každému pěkně nandal, jak si vše pořádně užil.
Jan Pražák
Dušičkové zamyšlení
Ráno přineslo šedou zataženou oblohu a drobný déšť, prostě to správné dušičkové počasí. Přesně takové, jež nám přináší krásné vzpomínky na naše blízké, kteří už nejsou mezi námi.
Jan Pražák
O lidské pýše
Nevím, zda se jedná o pýchu vědců, oslněných svým novým objevem nebo o pýchu novinářů, kteří o něm referují způsobem budícím zdání, že člověk jen tak mimochodem snědl další obrovskou porci moudrosti světa, a že téměř beze zbytku odhalil jedno tajemné zákoutí života.
Jan Pražák
Může pomoci člověku modlitba?
Předem se omlouvám všem hluboce věřícím lidem za hledání možná poněkud neobvyklé odpovědi na tuto otázku. Ačkoli jsem sám z pohledu náboženství nevěřící, domnívám se, že za určitých okolností může být modlitba pomocí či oporou.
Jan Pražák
Vteřina vědění, aneb jenom takové večerní žvatlání
Mnozí z nás přemýšlejí o tom, co vše se skrývá za hradbou nepoznání. Jaké rostlinky kvetou v zahradách, které jsou mimo dosah našich pozemských smyslů a nad rámec citlivosti současných vědeckých přístrojů. Co všechno z těchto neznámých vlivů, sil, bytostí či skutečností působí na naše každodenní bytí a jednání. Kam přijde duše, když tělo doslouží, jak to tam vypadá, s kým a s čím se tam setká, co bude dál.
Jan Pražák
Třináct
Právě započnuvší nový rok má v letopočtu na konci číslo třináct. Jako bych slyšel hlasy některých lidí „třináctka, to bude hrůza, rok plný smůly a neštěstí...“
Jan Pražák
Udělejme si drobnou radost každý den
Člověk je, chtě nechtě, dennodenně vystaven celé řadě negativních podnětů. Případně takových podnětů, které vnímá negativně, i když z objektivního pohledu negativní být vždy nutně nemusí. Je to dáno tím, že mnohem intenzivněji vnímáme to, co vůči sobě považujeme za špatné, než to, co považujeme za dobré. Pozitivní podněty přijímáme spíš jako samozřejmost a mnohdy si je ani neuvědomujeme. Zřejmě za tento princip vnímání nemůžeme, zdědili jsme jej po našich dávných předcích. Negativní podněty z okolí pro ně představovaly akutní nebezpečí, proti kterému bylo třeba bojovat za účelem vlastního přežití, a proto jim bylo nutné věnovat daleko větší pozornost, než těm pozitivním.
| předchozí | 1 2 3 | další |
