Pan Jiří a pan Jaroslav

Sotva pan Jiří vylezl ráno z postele, hned nadával. První to schytala jeho žena, protože mu zapomněla osladit ranní kávu, po ní hned následoval syn, který si dovolil nechat mokrý ručník ve vaničce sprchového koutu. Cestou do práce se za volantem pobavil několika odvážnými manévry, jimiž přinutil pár řidičů k prudkému brzdění nebo je téměř vytlačil ze silnice, jako prémii jim poslal vztyčený prostředník. V práci si zchladil žáhu na asistentce, smlouvu s dodavatelem ji donutil několikrát přepracovat podle svých postupně zpřesňovaných pokynů. Večer se zlomyslně radoval u televizních zpráv nad ničivými povodněmi kdesi na druhém konci zeměkoule, výzvám k charitativním sbírkám se hlasitě vysmál. Pak šel ven se psem, ten udělal hromádku těsně před sousedovic vraty, a pan Jiří si tiše zamnul ruce při představě, jak soused zase nadává. Před spaním donutil ženu k sexu navzdory jejím prosbám, že jí dnes opravdu není dobře. Pan Jiří prožil krásný den, usínal se sobeckým pocitem vlastního uspokojení, jak to dnes každému pěkně nandal, jak si vše pořádně užil.

Pan Jaroslav hned po ránu poděkoval své ženě za kávu slovem a pohlazením. Lehce zažertoval a s úsměvem si ji osladil. Synův mokrý ručník pověsil, pak si se svým potomkem na toto téma v klidu a v pohodě vyměnil pár chlapských poznámek. Cestou do práce naložil souseda, kterého uviděl čekat na zastávce autobusu, protože se mu v té zimě nepodařilo nastartovat auto. Nabídl mu, ať se u něj večer staví, půjčí mu nabíječku. V práci se s úsměvem omluvil asistentce za to, že musí přepsat smlouvu s dodavatelem kvůli tomu, že jí napoprvé nedal přesné podklady. Lidiček z druhého konce zeměkoule vyplavených ničivými povodněmi mu bylo líto, s manželkou spočítali, kolik si mohou dovolit věnovat na charitativní pomoc. Hromádku od svého psa před sousedovic vraty pan Jaroslav samozřejmě uklidil, o tom snad ani není třeba psát. Večerní milování oželel, jeho manželce bylo dost mizerně, a tak ji něžně uspal ve svém náručí. Pan Jaroslav prožil krásný den, usínal se sobeckým pocitem vlastního uspokojení, jak byl dnes ke každému milý a vstřícný, jak si vše pořádně užil.

Ne, není to překlep, pan Jiří i pan Jaroslav jsou oba sobečtí, i když každý úplně jinak. Ten první ve zlu, druhý naopak v dobru. Přístup ke svému okolí je u obou dvou tvořen zčásti geneticky, zčásti výchovou a prostředím v němž žijí, a věřím, že z části i tím, co si přinesli „odtamtud,“ kde byly jejich duše před narozením. Je už to na tomhle světě tak zařízené, že člověk koná to, co mu přináší uspokojení a naplnění. A asi nejen člověk, též ostatní živočišné druhy to mají zřejmě podobně postavené, i když mnohé v jednodušších formách. Bez tohoto sobeckého přístupu ke svému bytí by asi nemohly přežít.

Pan Jiří s panem Jaroslavem stojí na opačných koncích celé škály lidských povah, mezi nimi se nalézá nepřeberná spousta jemných nuancí, je tam místečko pro každého z nás. Snad nejsem příliš naivní, když věřím, že drtivá většina z nás má mnohem blíž k panu Jaroslavovi než k panu Jiřímu.