Jan Dlouhý
dlouhy.jan@email.cz
- Počet článků 101
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3177x
Seznam rubrik
Jan Dlouhý
naučte se utíkat
Metro bylo poloprázdný a naproti seděl hodně divný chlap. Kymácel se a něco si mrmlal pro sebe. „Není to náhodou takovej ten pošuk?“ zeptal se mě syn. „Není,“ uklidňuju jeho i sebe, ale nepříjemný pocit se rozlézal po celém těle.
Jan Dlouhý
jako magor aneb to já v tvým věku
„Čemu se tlemíš!?“ konsternovaně pozoruju svého dvanáctiletého syna. Celý se zalyká, koulej se mu slzy po tváři a sotva popadá dech. Koukne na mě a začne se smát ještě víc. Jako magor. „Vraťte mi syna,“ protáčím panenky k nebi.
Jan Dlouhý
dejme jim to najevo
„Splnila jsem mu všechno. Všechno! A von? Ani neřek, že mě má rád, že prej to je přece jasňačka. Ani kytku mi nekoupil, neobjal mě, nepřekvapil. Dyť von mi ani k vánocům nedal dárek. Jen peníze do obálky ať si koupím něco sama!“
Jan Dlouhý
udělat si radost dámou nebo udělat radost dámě?
Seděla o stoleček dál. Před sebou právě zalitou kávu, nohu přes nohu, a v ruce cigaretu na špičce, se kterou si dlouze hrála než si ji zapálila. Všimla si, že ji delší dobu pozorujuju. Pokývla hlavou na pozdrav a usmála se na mě.
Jan Dlouhý
nejčastějším důvodem k rozvodu je překvapivě manželství
Loňského jara se kamarád oženil a už na podzim mluvil o rozvodu. Směšné důvody nespokojenosti uváděl a litanii z jeho úst jsem nečekal. Reprodukovat ji nemůžu, snad jen ten závěr. „Sorry, jako. Tak proč jsem se ženil, sakra?!"
Jan Dlouhý
dívčí válka začala, ony se neholí a čůrají ve stoje
„Vypadáš divně,“ hodnotím vzhled kamaráda, kterému na bradě trčí čtyři vousy ve dvou řadách. „Ta moje se přestala holit.“ Jeho slova mi zkroutila obličej do otazníku. „Všude,“ hlesl. Tak a je to tady, holky nám vyhlásily válku!
Jan Dlouhý
už nebudu podceňovat mladou generaci
„Hele, co to napsal za status ten tvůj mlaďas?,“ zeptal se mě kamarád a tvářil se pobaveně. „Vo ničem nevim.“ Sáhne do kapsy a na mobilu mi ukazuje text mého syna. Čučim a koulím očima. Nejsem si jist, jestli jsem to chtěl číst.
Jan Dlouhý
moc slov žen a bezmoc mužů
„Tomuhle nerozumim,“ podává mi syn svůj mobil. Louskám sáhodlouhou zprávu od jeho kamarádky a musím přiznat, že i já mám co dělat s rozšifrováním. Pro jistotu si to přečtu ještě jednou a začnu se hlasitě smát. „Moc slov, viď?“
Jan Dlouhý
na seznamce se nediví, že nemám holku
„Pánové, to je pro vás opravdu tak velký problém, po několika mailech ve slušnosti ukončit psanou konverzaci?“ Tak zněl text v záplavě inzerátů. Byl to spíš takový vzkaz. Anonymní. Odepsal jsem, jako by to byla diskuze.
Jan Dlouhý
fotil jsem nahé děti v sauně
„Babí? Tvůj vnouček nevěří, že má stejně nafouknutý břicho, jako jsem měl já. Kde sou fotky?“ a aniž bych čekal na odpověď mamky z kuchyně, vrhám se do šuplíků s poklady ve formě památečních fotografií. A že jich tam je požehnaně.
Jan Dlouhý
co si trochu zašmírovat aneb hele, mámo, tak tos ještě neviděla
Byste nevěřili, co vídám naproti v oknech hotelu. Jen se trochu zešeří, světla se rozsvítí a začnou se tam dít podivuhodné věci. Pro tyhle případy jsem zabavil synovi dalekohled a nevrátím mu ho ani na konci školního roku!
Jan Dlouhý
od teď platím já
Známá tvář barmana mě zdraví už od dveří. Usedám na barovou stoličku a během několika okamžiků přistanou přede mnou bez objednání dvě piva a dva panáky.
Jan Dlouhý
teorii buldozer znám a voňavou tramvaj už nečekám
Stačil jediný nádech, aby se mi zkroutil obličej do grimasy sériového vraha a žaludek dal kotrmelcem jasně najevo, že by se chtěl urychleně vyprázdnit. Došel jsem v tramvaji k sedícímu smraďochovi a z blízka nekompromisně zařval.
Jan Dlouhý
vidím to co nevidí ani 99,99% žen
Nechci se chvástat, ale vidím rád a vidím dobře. Dokonce natolik dobře, že ani 99,99% žen nevidí to co já. Jenže mám s tím trochu problém, vidět bych to neměl.
Jan Dlouhý
atak po(s)tupné demence
„Bože, do kohos tu duši dal,“ otáčím oči vzhůru a lomím rukama. Učíme se do školy. Já (vševěd všudybud) a můj syn (čtvrtá třída). A trpíme oba. „Ty snad musíš mít fronemofóbii nebo co,“ žasnu nad špatným výsledkem slovní úlohy,
Jan Dlouhý
jó to noviny ještě hořely
Od té doby, co syn jezdí za mnou autobusem se stevardkou, jsme si v ledasčem vyměnili role. Jak skočí ze schodů, vlepíme si hubana a plácneme si dlaní. „ Cos mi přivez?“ Se přiznám, to se ptám, prosím pěkně, já. „ Sebe?“ Neříkám, že by mi to bylo málo, jeho celkem dost, ale tak nějak už ho několik let přemlouvám, aby mi z autobusu vzal noviny, které tam zdarma rozdávají. „ Vzals mi Dnesky?“ Zakroutí hlavou. „ Stejně si to čteš v mobilu.“
Jan Dlouhý
spočítané pihy a kalhotky na schodech
Stoupám po schodech v mém baráku, v ruce tašku se snídaní a v hlavě uplynulou noc. Na třicátém schodě se zastavím, protože o sedm schodů výš leží kalhotky. Z neznámého důvodu se chytím zábradlí, naslouchám zvuku baráku a rozhlížím se jako lump, jako malý kluk, nebo voayer, nebo kombinace všeho. Malou chvíli váhám a jasně že to modrobílé okrajkovanénic beru do dlaně. A teprve potom mi dochází, že bych ty kalhoty měl vlastně znát...
Jan Dlouhý
vraťte mi Reneé
„Tak jsem viděla tu tvou krasavu,“ slyšel jsem od přítelkyně ještě dříve, než jsem si stačil sundat bundu v předsíni. Velmi zákeřně položená věta oznamovací, na zhola nic nepřipraveného muže. Nehledě na sarkasmus v hlase, ani ten nevěští nic dobrého. „Se ti divim.“ Co to jako má být? Kamufláží, v podobě pádu k botníku při zouvání, získávám několik drahocenných vteřin k nalezení opětovné rovnováhy. Té duševní. Urychleným propátráním v dostupné paměti nenalézám žádný důvod k panice a přesto polknu na prázdno. „Jak moje? Co moje?“
Jan Dlouhý
vždycky jde jen o to, jak se 'to' podá
Zálibně si prohlížím opravdu hezkou dívku skrze fotografii v telefonu. „Tak na tu nemáš!,“ prohodí budoucí novomanželka kamaráda, která, asi podle způsobu mého vejrání, pojala podezření, že bych se třeba jako mohl o cosi pokusit na plánované ženitbě. „Myslíš?,“ vracím ji telefon, pozvedám v levé ruce džber piva a nad pravým okem obočí. Vedle mě se začíná řezat kamarád a ani já po chvíli výbuchu smíchu neodolám...
Jan Dlouhý
tu si vem, ta je hnusná - muži umírají dřív a já vím proč
Tyhle fakta mě děsí. Muž se dožívá průměrně o osm roků méně než žena a průměrná délka manželstí je třináct let. Znamená to snad, že každým rokem v manželství se mi zkrátí život o dvěstěvacetčtyři dní? Něco na tom je. Postačí pouhý pohled do černé kroniky: už jen mírně obézní žena žije déle než muž, který se o tom zmínil...
Jan Dlouhý
dobře jim tak
Jednou rukou s namířeným ovládačem skákal můj syn z programu na program a druhou se cpal cukrovím. Už měla začít naše oblíbená pohádka a pořád nic. Všude reklama, přepínáním skončil na zprávách. Z obrazovky se na nás řítily blikající majáky a zuřivý reportér právě hlásil, že jakási mladá žena nerespektovala policejní hlídku a ujížděla před ní tak nešťastně, že po několika stech metrech ve vysoké rychlosti havarovala a přivodila si zranění neslučitelná se životem. „Musela jet jak blázen, dobře jí tak.“ Zalapal jsem po dechu. „Cos to řek?,“ zvýšil jsem hlas o trochu víc než jsem myslel a vyděsil i sám sebe. Syn věděl, že přestřelil a v mžiku chytil zelenou barvu jako potah sedačky. „To bys vážně někomu přál? Nejdřív přemýšlej a potom teprv mluv. A přepni to už.“ Syn natáhl ruku a přepnul kanál. Pohádka právě začala.
Jan Dlouhý
ona je úplně blbá – podobnost s jablkem čistě náhodná
Crrrr! Ale ale, kdo pak nám to volá? Páneček se uráčil informovat otce o svých studijních výsledcích. „Tati, ona je úplně blbá!“ Rozechvělý hlas mého desetiletého synka dal pořádný důraz na slovo blbá a úplně, a mně se skoro udělalo mdlo. „Počkej, počkej zadrž! Jako paní učitelka? Ten kluk se mi snad zdá. „Ale né. Maruška přeci!“ Pořád o ní mluvil a toužil po ní. „Mám dvě zprávy. Jedna dobrá a druhá špatná,“ hlásil nedávno. „Ta dobrá, jsem se fakt zamiloval. A ta špatná je, že někoho má.“ Po několika týdnech úsilí získal, ani ne tak srdce, jako náklonnost své vyvolené. Úplně zářil. Poblázněn z nádherné tvářičky, z vlasů do půle zad a z dlouhých nohou až na zem, nechal se unášet na vlně euforie. A teď, považte, po celém jednom měsíci, je, Ona, úplně blbá! Tím tedy jeho extrémně dlouhý a vřelý vztah s Maruškou ze školy vzal taky úplně definitivně za své.
Jan Dlouhý
pojď ke mně a polezeš po zdi
Dívám se na černobílou fotografii starou přes třicet let. Na ní stojí žena v tmavých kalhotách a světlé, volné, košili. Jen trochu pootevřené plné rty, nezotročené vlasy a dívá se přímo na mě. Fascinuje mě. Nevím přesně proč. Jen z ní cítím tu přímočarou chemii a podivuju se nad tou nadpozemskou energií. „Tak ta teda je,“ pozapomenu se, že vedle mě stojí zákazník, který si při bilancování nechává tisknout svou knihu fotografií. Neušla mu moje poznámka, ani uznalé pokyvování hlavou a civění na tu holku už dávno nemělo s mou profesí co dočinění. Teď zas pro změnu pokyvoval hlavou on. „Víte, chtěla ode mě nafotit. A když přišla, neudržel jsem foťák v ruce, jak jsem se klepal. Pak jen řekla: pojď ke mně a polezeš po zdi. Měla pravdu...“
Jan Dlouhý
jako básníci se rodíme
„K tabuli půjde Dlouhý.“ Vyvolala mě Ta, jejíž jméno se neříká. Neochotně se zvedám a loudám se mezi lavicemi. „Takže co tím chtěl básník říct?“ Souška čelka šetří čas a míří na mě nejpitomější otázkou ze všech možných, ještě dřív než dojdu na stupínek. Nu což, velikána z východu jsem večer četl a pln dojmů z povinné četby jsem se ponořil do círka tříminutového monologu...
Jan Dlouhý
už zase lítaj, babi
Vynořil jsem ze sudu plného dešťové vody s rukou zaťatou v pěst. „Mám ho!“ Zakřičel jsem vítězoslavně, otíral si vodu z očí a drápal se ze sudu ven. Babička seděla na staré dřevěné lavičce ještě pod daleko starší jabloní. Schovávala se tam pod větvemi před sluníčkem a bylo to její strategické místo. Perfektně viděla na příjezdovou cestu, barák i na celé údolí. Došel jsem k ní a otevřel dlaň s vyloveným pokladem. Usmála se, pohladila mě po vlasech. Tetelil jsem se blahem. „Jsi šikovnej kluk.“ Odkud si se začal přibližovat burácivý hluk z motorů stíhacích letadel. Babička jen trochu zaklonila hlavu a pohledem hledala ta letadla na nebi a řekla: „Už ty kurvy zase lítaj.“
| předchozí | 1 2 | další |
