Jakub Kouřil
- Počet článků 371
- Celková karma 8,67
- Průměrná čtenost 339x
Jakub Kouřil
Dondo a Mondo
Na setkání s Dondem nikdy nezapomenu. Určitě se jednoho dne vrátí. Planetě Zemi hrozí velké nebezpečí.
Jakub Kouřil
Platan a tulák
V královské zahradě rostl mohutný platan. Byl tak stár jako království a král jej miloval. V jeho stínu odpočíval i přemýšlel. Jednoho dne začal strom usychat, padaly z něj listy a loupala se mu kůra.
Jakub Kouřil
Na hnůj nebo do řeky
Roky odpočíval starý kaštan na betonu v opuštěné továrně. Bylo tomu dávno, kdy ležel pod stromem a kdy do něj kopl malý chlapec a on dopadl na místo, na kterém je.
Jakub Kouřil
Oslíkovo tajemství
V zoologické zahradě žil oslík, který vypadal jako všichni oslíci. Měl dlouhé uši a krásně hýkal. Jmenoval se Jumbo a měl důvod se radovat. Vlastnil totiž žlutou krabičku.
Jakub Kouřil
Zajíc a želva
Želva s krásným krunýřem pojídala salát. „Než jej sníš, na druhém konci doroste.“ Zasmál se zajíc. „Nespěchám.“ Řekla želva.
Jakub Kouřil
Chrám
Čoj-chej byl převozníkem ve staré Číně. Za vlády tlustého císaře Pcho-ju. S odřenou loďkou převážel lidičky na druhý břeh řeky.
Jakub Kouřil
Rolls-Royce
Byl jednou jeden žebrák. Už třetí den neměl ani ždibec chleba. Večer ležel na břehu řeky, počítal komáří štípance, a když napočítal patnáctý, přijel Rolls-Royce.
Jakub Kouřil
Černá mamba
Od útlého mládí se zajímám jen o hady. Stali se mou vášní. Chovám přátelské hady, se kterými se mazlím i nebezpečné, se kterými si hrát nemůžu. Pečuji o krajty, kobry, různé zmije a chřestýše dokonce mám i mořského korálovce.
Jakub Kouřil
Sladká smrt
Smyslem mého života se staly včely. Miluji jejich bzukot a černožluté pruhy. Minulý rok přišla pohroma. Včelí mor. Své létající zlato jsem musel utratit. Do jediné včelky.
Jakub Kouřil
Malíř a Slunce
Byl jednou jeden malíř. Měl krásnou tvář a hbité prsty. Každý podvečer chodíval malovat na vysokou skálu západ slunce. Ale když obraz dokončil, neubránil se zklamání. Nemohl vykreslit to magické, co slunce vyzařovalo.
Jakub Kouřil
Ulita
Slyšel jsem od slimáka strašné řeči. Člověk našel metodu, jak nás dostat ze skořápky ven. Strčí do ulity ostrý drátek, až k poslednímu závitu a tam se do nás zakousne.
Jakub Kouřil
Stařec a borovice
Stařec vzpomínal na svůj dávný sen, který se mu zdál před čtyřiceti lety. V tom snu stál na balkóně a kouřil cigaretu.
Jakub Kouřil
Podivná smrt
Začal jsem kopat jámu a v půlmetrové hloubce byl písek chladivý a příjemný na dotek. Ulehl jsem do „mělkého hrobu“ a ochlazoval si záda. Ano, bude to dobré. Mám ještě kousek života, který nechci promarnit marným bojem o záchranu.
Jakub Kouřil
Kaše
Jsem v lese a nad ohýnkem si připravuji večeři. Dřepím a míchám kaši. V plecháči to meditativně bublá, v ohni praská a plameny dovádějí.
Jakub Kouřil
Jedna bota povídala
Před vstupem do chrámu si každý sundává boty a vstupuje bos. Modlí se tam chudáci, co nemají do pusy i boháči v krásných šatech. Před chrámovým prahem se zadívá otrhaný sandál na naleštěnou polobotku a povzdechne si.
Jakub Kouřil
Král a Smrťák
Byl jednou jeden král, kterému se zdál sen. Do trůnního sálu, ze kterého vládl, vstoupil Smrťák a zašeptal mu do ucha: „Přesně do roka a do dne si pro tebe přijdu.“
Jakub Kouřil
Modus operandi 2020
Přeji všem čtenářům tohoto příspěvku úspěšný vhled do provázanosti mikro a makro světa. Nejenom v roce 2020, ale i v následujících: Všechno, co se odehrává ve Vesmíru, musí nějakým způsobem rezonovat v nás samotných.
Jakub Kouřil
Vzlet
Nač trávit dvacet let života usilovnou meditací, abychom zastavili svůj dech nebo třeba chodili po vodě? Na to máme rychlé lodě. Proč mrhat drahocenným časem, který nám byl tak štědře přidělen?
Jakub Kouřil
Slon a liška
Slon se vrací po dlouhé době do rodného kraje, a když přijde ke staré studni, vzpomene si, jak si u ní kdysi hrával, a rád by se zase napil. Přiskočila liška a volá na slona: „Zadrž a nevkládej chobot do studny!
Jakub Kouřil
Autor Vesmíru
Je vědecky prokázáno, že jsme utkání z hvězdného prachu. Kolik hvězd a celých galaxií muselo zemřít, aby se mohla zrodit jedna žába. Kolik úmrtí a následných zrodů bylo zapotřebí? Kolik času a proměn uběhlo?
Jakub Kouřil
Hladový démon
Slétli se démoni. Černí jako havrani a tiší jako netopýři. V tichosti seděli na bobku u černého ohýnku, a ohřívali si své pařáty. Ten nejmenší s hlavou velkou jako tečka v otazníku, se uklonil a promluvil ...
Jakub Kouřil
Tři reality
„Měl jsem krásný kulaťoučký knoflík se dvěma dírkami. Kde jsem k němu přišel, to ti nemohou prozradit. Každá z děr v knoflíku byla branou do jiné reality. Abych se mohl protáhnout tenoulinkým otvorem a dostat se tak ...
Jakub Kouřil
Advokát smrti
Pan Prouza byl advokát s šedým oblekem a mohli byste jej snadno zaměnit za bankéře. Byl tichý a diskrétní a o svých případech se s nikým nebavil. Vedl život samotáře a žil jen svou prací. Od případu k případu.
Jakub Kouřil
O díře v ponožce
V obyčejné ponožce, jakých za svůj život prodřeme nespočet, se objevila dírka. Nebyla větší než hlavička zápalky. Ale každá ponožka ví, že jakákoliv díra tedy i ta nejnepatrnější znamená obrovské nebezpečí ...
Jakub Kouřil
Žluté štěstí
Po měsíci se Natálka obsypala boulemi. „Viděli jste, co se jí stalo?“ Ptala se Amálka, která byla tak blízko, že se o bouličky otírala. „Vypadá to na nádor. Nebo hůř! Musí být nakažena nebezpečnou chorobou.“ Pravila stará větev.
| předchozí | ... 2 3 4 5 6 7 8 ... | další |
