Autor Vesmíru

Je vědecky prokázáno, že jsme utkání z hvězdného prachu. Kolik hvězd a celých galaxií muselo zemřít, aby se mohla zrodit jedna žába. Kolik úmrtí a následných zrodů bylo zapotřebí? Kolik času a proměn uběhlo? 

Proběhla kouzelná „recyklace“ prvků; skvělá hra! Co je to za Sílu, která koluje v každém z nás, v prvku i atomu?

I kdybychom si pamatovali tisíce životů, nebudeme ani o dvě pídě blíže záhady této Síly. Avšak poznání skutečnosti, že se rodíme a opakujeme stále totéž, i když v jiných barvách a na jiném hřišti, by nás možná mohlo přimět zůstat na zadku. Meditovat nad záhadou všech záhad. Odkud se bere život? Proč existujeme?

V naši DNA vibrují hvězdy, rostliny, zvířata a možná i mimozemské bytosti. Není přece prokázáno, že vyšší nervová soustava vznikla nejprve na planetě Zemi. Ale i kdyby nám bylo umožněno probírat se libovolným počtem kapitol našich zrodů, pořád zapomínáme na autora knihy. Kde přebývá autor?  Abychom jej nalezli, musíme se potopit do hlubiny svého Já. Není vně, ale uvnitř nás.

Je to podobné, jako když se potápěč připravuje na sestup do hlubin pro poklad. Posiluje své tělo a shromažďuje psychické síly. Pořídí si loď, kombinézu, láhve se vzduchem a provádí další přípravy. Pak čeká na vhodné počasí.

Ponor pod hladinu pěti smyslů (k autorovi Vesmíru) začíná vypuštěním všech myšlenek krom jediné – najít poklad. Každá další myšlenka se stává vzduchovou bublinou, která nás táhne zpět k hladině. Nejrychleji se noří potápěč bez jediné myšlenky, ale toho je schopen málokdo.

Kdo je Já, je tou nejdůležitější otázkou v Universu. Odpovědi se na povrchu nenacházejí. Přeji všem čtenářům tohoto příspěvku hodně vytrvalosti v noření se do Já. A nezapomínejte, že autor Vesmíru mistrně proklouzává našimi smyslovými orgány. Ty nahmatávají jen povrch.