Martin Irein
Svou básnickou tvorbu shrnul ve sbírce „S anděly když koketuji“ (2024), jejíž stěžejní součástí je dvanáctistránkový hrdinský epos „Chcíplej krtek,“ což je báseň, jejíž tvorba mu, jak sám ostatně přiznává, trvala ze všech básní naprosto nejdéle. Začal s ní 12. března nebo 3. dubna (o to se dodnes vedou spory) 1994 a dopsal ji 22. dubna nebo 6. května (o to se také dodnes vedou spory) 2017. Jinou jeho často citovanou básní je lehce sebeironická „Zítra porazím Lendla.“
Svou filosofii shrnul ve dvou svazcích svých úvah a esejů, z nichž první nesl název „Tráva je zelená a Pikaču žlutý“ (2011) a druhý vyšel v upraveném, rozšířeném a lépe uspořádaném vydání pod názvem „Nevěřte nikomu, komu je pod deset“ (2019). V současné době připravuje další výbor svých textů pod pracovním názvem „Nepropadejte žádné naději.“
Jako alchymista se proslavil tím, že vynalezl první stoprocentně účinný elixír proti nesmrtelnosti. Díky tomuto vynálezu se stal provozním náměstkem Ústavu pro ověřování smrtelnosti.
Na památku regionu, ve kterém vyrůstal a dospíval, mu byl udělen čestný titul Valašský Bard. Pro svůj věk je titulován jako Ctihodný kmet.
Mimo to je všeobecně znám a oblíben jako labužník života, elegán, gurmán, ochránce lidských práv a husitský gentleman (i když husitství a gentlemanství prý nejde dohromady), milovník přírody (nebo aspoň toho, co z ní zbylo), krásné literatury, německé poezie, středověké filosofie, moderního pětiboje a paličkování (i když údajně dosud neví, co je to herdule).
Příležitostný herec (česko-německý film „Kryštof,“ německý seriál „Naše báječné roky,“ český seriál „Místo zločinu: Ostrava,“ a další) a zpěvák (legendární skupina „Drobný za bůra“).
Všechny mé články jsou 100% uhlíkově neutrální a vyjadřují stanovisko Ústavu pro ověřování smrtelnosti.
- Počet článků 437
- Celková karma 7,80
- Průměrná čtenost 408x
Seznam rubrik
Martin Irein
To je jedno
Zajímavé kusy rozhovoru se odehrávají nejen ve vlacích, ale i v MHD. Konkrétně například v metru, kterým když jezdíte takřka denně, tak musíte na něco zapamatovatelného narazit.
Martin Irein
Těsně před Prahou
Stovky a stovky vlaků se dnes a denně hrnou po kolejích všemi myslitelnými směry. Od dýchavičných motoráčků, které jezdí jen proto, aby na dané trati něco jezdilo, po v rámci českých možností nejmodernější stroje.
Martin Irein
Zrzka a čert
Králové, jak známo, aspoň ti pohádkoví, mívali zpravidla maximálně tři děti. Většinou samé syny nebo samé dcery, jinak by to nešlo. Kdejaký chalupník je mohl lehce trumfnout.
Martin Irein
Pošmourno, kapitola osmá
Vyšli jsme před dům. Venku samozřejmě mrzlo. Sníh, který byl pečlivě odhrnut bokem tak, aby neležel na chodnících a na silnici, se leskl a na dotek byl tvrdý.
Martin Irein
Stranger than fiction IV
To, že se mi původně plánovaná akce na páteční pozdní odpoledne protáhla skoro do sobotního rána, rozhodně v plánu nebylo. A že mi do života vstoupí Samantha, už vůbec ne.
Martin Irein
Pošmourno, kapitola sedmá
Zima byla stále silnější. Ranní teploty, pokud teploměr na mém okně nelhal, srdnatě atakovaly číslo 30 pod nulou, přes den se teplota dokázala vyšplhat někdy až k 24 pod nulou.
Martin Irein
Uvěznění v nejméně vhodné chvíli
Jestliže některé zákony opravdu fungují, jsou to ty od Murphyho. Jsou lidé, kteří jim nevěří, já si jejich platnost ověřuji poměrně pravidelně.
Martin Irein
Pošmourno, kapitola šestá
Ode dne, kdy jsem potkal Hatiho, jsem se postupně přestával divit věcem, které by mě dříve dokázaly dokonale rozhodit a vyvést z rovnováhy. Tedy jsem se nedivil ani tomu, že se tu najednou objevila Zevana.
Martin Irein
Pošmourno, kapitola pátá
Následující dny běžely v poklidném stereotypu. Snídal jsem v bistru u Markéty, jejíž koláče byly vždy vynikající. Pak jsem se procházel, nakupoval, až jsem jednoho dne přišel do knihovny.
Martin Irein
Pošmourno, kapitola čtvrtá
Vešli jsme dovnitř za Zizilou. Nejdřív Hati a potom já. Uvedla nás do velké haly v přízemí. „Tady se posaďte,“ řekla a ukázala na dvě křesla. Na Hatiho se ani nepodívala.
Martin Irein
Pošmourno, kapitola třetí
Bistro u Markéty nás přivítalo příjemným teplem. Policista ukázal na jeden ze stolů, ke kterému jsme se naproti sobě posadili. Sundal si čepici a prohrábl si tmavé kudrnaté vlasy.
Martin Irein
Pošmourno, kapitola druhá
První mikrospánek mě přepadl necelou minutu poté, co se auto rozjelo. Druhý o chvíli později. A ve třetím případě to byl spánek naprosto regulérní.
Martin Irein
Pošmourno
Vězeňský život člověka unudí k beznaději. Když se prokouše prvním rokem a čeká, že to teď už pojede samospádem, přijde druhý rok, který je ještě víc hrozný. A když začne další, je to na otrávení se.
Martin Irein
Laura
V mých vzpomínkách vidím své dětství jako velice šťastné období. Aspoň prvních deset let určitě. A kdyby to tak zůstalo, nebyla bych potkala Lauru a nestaly by se události, které vedly k tomu, že je ze mě nyní vyvrhel.
Martin Irein
Je to kluk
Když jsem podruhé přišla do jiného stavu, můj manžel Roman hrdě prohlašoval, že tentokrát to bude určitě holka a že budeme mít „páreček.“ Byl o tom přesvědčený hodně dlouho.
Martin Irein
Nemilovaná
Toho dne přišly mé šestnácté narozeniny. Celý rok jsem viděla, že mí rodiče se na ně těší víc než já sama. A věděla jsem i proč. Proč tomu tak je a co mě má čekat.
Martin Irein
Co mi v životě uteklo
Jsou témata, která musejí s časem uzrát. Loni touto dobou ještě uzráno nebylo, letos jsem se k chvíli na psaní dostal až teď, takže mi nezbývá než rozepsat se se zpožděním.
Martin Irein
Zdolávání nástrah tance
Od začátku února se opět středu co středu věnujeme tanci. Jezdíme na Žižkov, kde vyběhneme schody do nejvyššího patra, přestrojíme se a za chvíli už vstupujeme do sálu, kde se budeme vlnit.
Martin Irein
Vlásky
Mezi cestujícími, které potkávám, se vyskytují takoví, které začínám potkávat pravidelně. A aniž bych to nějak plánoval, časem si na sebe navzájem zvykneme a minimálně se ve vagónu metra pozdravíme.
Martin Irein
Dědeček pytlák ze Zálesí
Na Vsetínské vrchy navazují Vizovické vrchy. Oblasti, kterou obepínají z jedné strany, a kterou z druhé strany obepínají Bílé Karpaty, se říká Zálesí.
Martin Irein
O tovaryších na cestách
Nelehko se žilo tovaryšům. Museli zastat práce, kolik zastali mistři, a nekoukat na to, že odměnu dostávají žalostnou. A mistr věděl, že za jednoho tovaryše najme deset učedníků, které může prohánět celý den a nemusí jim platit
Martin Irein
Líný krejčík a čert
Ještě hodně dávno, kdy se na Valašsku chodilo v krpcích a žilo v chalupách se slámovou střechou, žil v jedné dědině krejčík se svou ženou a dětmi.
Martin Irein
O Valašském Blaníku
Nedaleko Vsetína se k nebi tyčí kopec Čup. Přespolním to nic neřekne, na Valašsku každý ví, že uvnitř tohoto kopce čekají hordy rytířů, aby mohly vyjet Valašsku na pomoc. Podobně jako tomu je v Blaníku.
Martin Irein
Pytlák a čarovný zajíc
Jsou příběhy, které zde čtenářům a čtenářkám k uvěření předkládám, které jsou typicky valašské. A pak jsou příběhy, které se tradují ve více oblastech a variantách. Tento je jedním z té druhé skupiny.
Martin Irein
Dej mi svoji halenu
Často při besedách se čtenáři dostávám otázky ohledně Valašska. Například na to, jestli i na Valašsku byla strašidla. Nebudu zapírat. Ano, byla. Kromě vodníků nebo divoženek i strašidla specificky místní.
| předchozí | ... 7 8 9 10 11 12 13 ... | další |
