Z dovolené

Když člověk, který nápadně připomíná mne, začne hledat nůžky (ne na nehty, ale takové ty univerzální, které přestřihnou vše od papírového obalu po provázek) v příborníku a zlobit se nat tím, že tam nejsou, potřebuje dovolenou.

Těch náznaků, že potřebuji dovolenou, bylo v posledních týdnech (počítaje od posledního květnového týdne do prvního červencového týdne) mnohem a mnohem více. I proto jsem v pátek prvního červencového týdne zamával kolegovi, který zamáčkl slzu smutku z toho, že mě dva týdny neuvidí, a o necelých 24 hodin později už zkoumal chalupu v Lužických horách, nedaleko České Lípy, Kamenického Šenova, Nového Boru nebo České Kamenice.
Po nezbytně nutné aklimatizaci a první procházce se psem (ano, je to ve skutečnosti fenka) jsem usedl k rozečtené knize, kterou je sborník povídek z oblasti hororu a fantasy a kterou jsem měl od minula rozečtenou.
Povídky mě bavily, navíc mi přinesly zajímavý poznatek, totiž ten, že skutečně existuje autor jménem Haruki Murakami. Do té doby, než jsem ve sborníku narazil na jeho povídku, jsem žil v domnění, že jeho jméno je jenom nějaká slovní hříčka, podobně jako například legendární Rumburakovo zaklínadlo Hubero Kororo.
Ovšem od čtení nyní odběhnu k poutavějším bodům. Jak už jsem naznačil, bez psa ani ránu a Doro si tak během těch dvou týdnů moc neodpočinula. Ze začátku měla i původní bílou barvu a dokonce nebyla cítit jinak než jakýkoli jiný pes. O dva týdny později vypadala i „voněla“ úplně jinak.

Tento skalní útvar, který se pne nad Kamenickým Šenovem, se hrdě zove Česká skála. Údajně je vysoká 629 metrů.

Nemohl jsem odolat a musel jsem si splnit jeden ze svých snů, a to navštívit skalní zříceninu Jestřebí.

Česká Lípa je město jaké? Je to město okresní. Jako město mi připadá vcelku nic moc, ukrývá ovšem jednu kuriozitu, a tou je vodní hrad Lipý.
 

Ve městě samotném mě pak zaujal bubák na zdi.

A tuto krásku možná ocení Jaromír Šiša.

Na drsném severu jsou kromě České skály ještě i další podobné skály. Tyto se nazývají Havraní.

Na závěr jsem si ponechal svůj momentálně největší výstup z komfortní zóny, a to výšlap na legendární Ralsko. Ono se to nezdá, ale je to krpál. Ovšem z Ralska je vidět na Ještěd a kdyby tam nějaký chytrák nezasadil strom, bylo by na Ještěd vidět mnohem lépe.
 

Na vrcholu Ralska se nachází rovněž zřícenina. Jen chybí stánek s občerstvením a prodejna suvenýrů.

Po dvou týdnech dovolená skončila, takže zpátky do kruté reality.