Cesta tam a do hospody 9

V jeskyni za zvukového doprovodu podzemní řeky se našim hrdinům spalo dobře, v některých chvílích i výborně, snad proto s ranním vstáváním moc nepospíchali. Aspoň tedy většina z nich, protože jako první se probudil Drvota.

Drvota rozsvítil lucernu, vytáhl z kapsy svůj kapesní orloj a zvolal:
„Vstávejte, ospalci, už je ráno.“
„Houbeles, je tma jako v pytli,“ mumlal zaklínač.
„Podle mých hodin je už skoro dopoledne,“ trval na svém alchymista, který v nezvykle velkém prostoru zapomněl i na svou klaustrofobii.
„Ty hodiny si strč do pr…, do brašny!“
„Co tady hulákáte? Jak k tomu magický freťák přijde?“
„V tomhle prostředí,“ zazíval Otík, „jsou pojmy jako den, noc a podobné naprosto relativní.“
„To je zase den,“ hartusila Netyna, „jen se probudím, už barbar mluví sprostě jak dlaždič.“
„Stejně už musíme vyrazit,“ zvolal Drvota, „brzy nám dojdou zásoby.“
„Už došly,“ konstatoval Rosťapetr, který se v noci probudil a snědl vše, co našel.
„No jo, tak vyrazíme, co se dá dělat,“ zazívala Netyna.
Sklidili deky, omyli se v řece a shromáždili se u chatrného mostíku.
„První by měl jít Otík,“ pronesl Bořivoj.
„Proč ne,“ zasmál se barbar a vydal se na cestu. Několik prken to sice nepřežilo a s rachotem popadalo do řeky, ovšem Otík se dostal bezpečně na druhý břeh. Tam byl mostík označen cedulkou.
„Standardní chatrný mostík přes jeskynní řeky, norma ČSN 2398576-A, vzor PDC 6,¹ maximální nosnost jeden barbar s kyjem, doporučená rychlost chůze minimální,“ přečetl Krutý Otík a zavolal na ostatní: „Tak můžete!“
„A co já s tím vozejkem?“ ozvalo se ze tmy.
„Budete ho s Bořivojem nadnášet,“ rozhodla Netyna a vykročila kupředu.
Poté, co přešli všichni na druhý břeh, a nakonec i Rosťapetr se svým vozíkem, zapraskala lana, zavrzaly podpěry a mostík se zřítil do jeskynní řeky.
„To bychom měli,“ konstatoval Otík a vyrazil v čele skupiny do neznáma.
Cesta bez jakýchkoli směrovek byla vcelku nudná, takže se jejím popisem nebudu zdržovat. Přesunu se v čase dál do chvíle, kdy už všem bylo jasné, že nějaká naděje na východ z jeskyně a rychlé jídlo je pouhou iluzí. V té chvíli se Otík zastavil.
„Slyšíte to?“ zeptal se.
Všichni ostatní se taky zastavili a zaposlouchali. Odněkud bylo slyšet ženský hlas.
„Někdo tam ječí,“ konstatoval zaklínač.
Za chvíli byl slyšet druhý hlas, temně bručivý, ovšem oproti tomu ženskému zněl velmi submisivně.
„To musíme prozkoumat,“ rozhodla Netyna a všichni se vydali za ní.
Po chvíli bylo možné rozeznat i jednotlivá slova.
Ženský hlas jasně vykřikoval: „To jsem to teda dopadla! Jsem princezna, tyvole, a už měsíc mě tenhle vypelichaný veleještěr krmí brokolicí a hrachem! Ti říkám, koukej sehnat pořádnou flákotu a sud vína, jinak se neznám!“
Hluboký hlas odpovídal zkroušeně: „Grrruuupfffrrrr, já nejsem žádný vypelichaný veleještěr, ale vznešený, moudrý a ctihodný drak Ubr² a pro žádný maso nepůjdu, protože vegetariánská strava mi dělá dobře na šupiny a na zažívání. A jestli nepřestaneš držkovat, tak tě sežehnu svým žhavým dechem.“
„No to víš, že jo,“ zasmál se ženský hlas, „jediný, kdo je tady vznešený, jsem já, tak koukej být hodný Ubřík a doleť pro pořádného kance a sud vína. Jinak napíšu hloupému Honzovi, ten přijde, dostaneš na budku a budeš mít po žížalkách.“
„Ugrhhhumpf.“
„Tak se mi to líbí. A toho vína chci hodně, to si pamatuj.“
Za chvíli se ozval zvuk plácajících křídel.
„Vida,“ zablýsklo se Netyně v očích, „domácnost, kde vládne žena, to se mi líbí.“³
„Zřejmě se chystá večeře,“ dodal Otík, „jdeme právě včas.“
O několik desítek kroků později vstoupili do velkého prostoru, vybaveného jako hradní sál. Na jednom velkém balvanu tam seděla krásná princezna.¹¹
„Vítám vás, milí cizinci,“ řekla úplně jiným hlasem, než jakým se bavila s drakem. „Dovolte mi, abych se představila. Jsem princezna Radana. Celým jménem Radana Khuya.“¹³
„Ráda na co?“ zareagoval nepříliš duchaplně zaklínač.
„Radana Khuya,“ vyslovila princezna zřetelně.
„Hm, já bych zase rád na záchod ze zlata,“ odpověděl nechápavě zaklínač.
„Zlata je tu dost,“ ukázala princezna rukou do míst, kde se nacházely hromady zlata a každá z těchto hromad byla vyšší než člověk.
„Hurá, zlato!“ zvolala Netyna a jala se nacpávat si kapsy i pancíř zlatem.
„Hurá, prostor!“ zvolal alchymista Drvota.
„Hurá, konečně pořádná ženská!“ vykřikl Rosťapetr.²¹
„Hurá, konečně pořádný chlap!“ vydechla princezna a sjela pohledem po Otíkovi.
„Hurá, konečně pořádný kanec!“ zvolal Otík, neboť drak Ubr se právě vracel s kancem v pařátech.
„Na co čekáš,“ okřikla draka princezna, „koukej letět pro další, máme hosty,“ víc toho neřekla, neboť už ji odchytil Rosťapetr a odtáhl někam do temného kouta, ze kterého bylo pak slyšet jen trhání šatů a jednoznačně definovatelné vzdechy.
Drak se vrátil za chvíli, tentokrát přinášel statného jelena.
„Dobrý večer, urozený draku, rád vás poznávám,“²² uklonil se zaklínač.
„Potěšení na mé straně,“ odtušil drak, „kde je vlastně to urozený přetrhdílo?“
Zaklínač významně posunul hlavou k hromadě drahokamů, za níž se ozývaly erotické zvuky.
„No paráda, to by ji mohlo na chvíli zklidnit,“ pronesl drak a pak smutně dodal: „To byste nevěřili, co je to s ní za patálii. Nevaří, neuklízí, nežehlí, nepere. A když jsme spolu doma, vždy mě něčím nas... Když jsem ji unesl, myslel jsem si, že mě bude její královský fotřík na kolenou prosit, abych mu ji vrátil. Jenže on mi ještě poslal děkovný dopis! Minulý týden se tu objevil nějaký Bajaja. Nejdřív se chtěl se mnou prát, jenže jsem byl zrovna kupovat brokolici, takže zůstal asi hodinu sám s tou fiflenou. Když jsem se vrátil, Bajaja mě pantomimicky odprosil a nakonec jsme se spolu ožrali.“
Mezitím připravili pečínku a pustili se do jídla. Po chvíli se k nim přidali i Rosťapetr a zničehonic růžolící princezna. Otík se zaklínačem se podělili o kance, ostatní se cpali jelenem, jen drak si v koutku pochutnával na brokolici a hrachu.
„A kam máte vlastně namířeno, vzácní hosté?“ otázal se drak poté, co dojedli.
„My jsme vyslanci čaroděje Čumšuráka,“ vysvětlil mu Bořivoj, „a jsme na výpravě za Vševědoucím Pandou.“
Drak se při tom jménu zatvářil velmi znechuceně.
„Toho nemám rád. Je chlupatej, černobílej, hubatej, smradlavej, leze mi do zelí²³ a myslí si o sobě, co není. Ale že jste mi pomohli s tou cácorou, tak vám poradím. Vševědoucí Panda bydlí kousek odtud v jeskynním komplexu s vyhřívaným bazénem a masážními horskými prameny. Když ráno vyrazíte, okolo poledne dorazíte ke sloupu, na kterém je napsáno ‚Luxusní hacienda Vševědoucího Pandy, komentované prohlídky v 10:00, 13:00, 15:30, v letních měsících i v 17:30. Chlupy věnuji po zaplacení vstupného a zodpovězení tří otázek. Vstupné je 5 zagrošů, děti a vojáci platí 2 zagroše, těhotné a kojící matky 1 zagroš.‘ A když budete mít štěstí, dostanete, co potřebujete.“
„S tím vstupným to bude potíž,“ rozhodla se Netyna zapřít peníze, které už měli.
„V pořádku,“ odpověděl drak. „Každý si tu klidně naberte zlata, kolik kdo unese. Zas tak moc nezchudnu.“
„Půjdeme spát, abychom byli ráno na chlupáče fit,“ rozhodl Bořivoj a všichni se nějak poskládali. Bořivoj se přitulil k Drvotovi, Rosťapetr k princezně, Netyna k hromadě zlata, zaklínač k drakovi a Otík si venku před slují čistil kostí z kance zuby.
Drak popřál všem dobrou noc vyndal si zubní protézu a uložil ji do malého jezírka, Otík dokončil hygienu a ulehl na svůj kyj a za chvíli všichni synchronizovaně pochrupávali.

------------------------------------------------------------------------------
¹ Nejběžnější typ jeskynního mostíku.
² Samozřejmě šlo o hrdinu známé legendy o draku Ubrovi.
³ Vím, že tuto informaci málokdo ocení, ale mít ve skupině zaklínače s kinžálem a trpaslici feministku je smrtonosná kombinace.
¹¹ Protože si kladu za cíl být vůči svým čtenářům a čtenářkám maximálně upřímný, cítím zde povinnost upřesnit, že zas takový zázrak to nebyl. Princezna byla naprostá tuctovka, jakých potkáte dnes a denně desítky, možná i stovky. Ovšem jste-li delší dobu v kolektivu, kde ženský živel zastupuje trpaslice Netyna, připadá vám krásné všechno, co aspoň trochu připomíná ženskou.^12
12 Kamarád říkal. Tedy ne ten kamarád. Ten druhý.
¹³ Ne, neptejte se mě, jak se to vyslovuje.
²¹ Viz poznámka 11.
²² Příručka „Komunikujeme s draky,“ kapitola „Nejpoužívanější fráze,“ třetí odstavec.
²³ A do brokolice. A do hrachu.