Veronika Hrdinová
- Počet článků 17
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1895x
Seznam rubrik
Veronika Hrdinová
Dobrý scénář do šuplíku
Před časem se médii prohnaly zvěsti o tom, že v Hollywoodu stávkují scenáristé. Jejich českým kolegům bude patrně trvat ještě dlouho, než budou schopni dát podobně nahlas najevo, že se jim jejich pozice ve filmovém průmyslu ani za mák nelíbí. Nutno dodat, že by si v porovnání s nimi mohli američtí tvůrci ještě celkem výskat.
Veronika Hrdinová
Kde rozum a vůle nestačí, smích a humor přitančí
Poměrně známý český filozof, psycholog a teoretik humoru profesor Vladimír Borecký v jedné ze svých publikací zmínil, že každý člověk v sobě má blba a že jde jen o to ho objevit.
Veronika Hrdinová
Mládí bez rebélie
Během svého dospívání, respektive v době svého studia na gymnáziu, jsem se nemohla zbavit jednoho utkvělého dojmu. Měla jsem pocit, že se ani já a ani moji stejně staří spolužáci nevyrovnáme svými schopnostmi, ambicemi, činorodostí a přehledem lidem, kteří odmaturovali několik let před námi.
Veronika Hrdinová
Kde vězíš?
Když si má většina běžných smrtelníků představit vězeňskou instituci, začne lovit v paměti filmy, které z tohoto prostředí shlédla. Nedá se to považovat za nic překvapivého, když přihlédneme ke skutečnosti, že přece jen většina dnešní populace vězení na vlastní kůži nezažila. Jeden známý mě však při otázce na jeho představu o vězení dost překvapil. „Co bych si představoval, já to prožil,“ řekl mi a vzápětí dodal „pokud jsi byla alespoň trochu normální dítě, tak víš, o čem mluvím."
Veronika Hrdinová
Požít a prožít
Představte si, že před sebe položíte dvě stejné suroviny. Mám na mysli suroviny opravdu základní, například jeden druh masa. Budou mít podobné, ne-li shodné datum trvanlivosti, rovnocenný druh obalu a přesto při bližším zaostření najdou vaše smysly celou řadu rozdílů. Kromě různého výrobce objevíte u samotného výrobku uvnitř jinou barvu či alespoň barevný odstín a váš čichový aparát odhalí výrazně odlišnou vůni.
Veronika Hrdinová
Erupce korupce
Moje maminka mi vyprávěla, že jednou jako malá prosila bratra, aby přibrzdil svého pionýra u krajnice, protože si chtěla natrhat třešně rostoucí kolem okresky. Můj strýc se velmi rozčílil a kázal své mladší setře sestoupit z jeho pekelného vozítka, že už dál „se zlodějkou nepojede.“ Tentýž strýc byl pak nějaký čas zaměstnán na Nejvyšším kontrolním úřadu. Dlouho tam nevydržel, záhy se totiž ocitl na hranici psychického vyčerpání a dobrovolně, pravděpodobně z čirého pudu sebezáchovy odešel.
Veronika Hrdinová
Cestou necestou aneb zapomeň na zkratky a zvolna dýchej
Před měsícem mě oslovilo o.s. Asistence, jestli bych byla ochotná jet jednou do práce na vozíčku. Bydlím za Prahou, takže jsou moje cesty do práce a z práce poměrně rozpínavou součástí mé každodenní reality. Pokud občas hořekuji nad běžnými pětačtyřiceti minutami dopravních přesunů jako nad otravným martýriem, musela bych nazvat délku a proveditelnost takové cesty bez zdravých končetin za právo bezmála útrpné. Dorazit jeden den do práce na vozíku za pomoci asistenta se ukázalo jako skutečně dobrodružný počin kombinovaný časovou náročností hodnou maratónu.
Veronika Hrdinová
Šťastné a veselé, Spidermanovy a mikrovlnné
Ti, kdo vyrostli z dětských plenek, příliš nevěří, že vánoční dárky nenosí Ježíšek. Jednou přijde doba, kdy potomek nalezne své budoucí dárky ve skříni v obýváku měsíc před Vánoci, a o pár let později se sám stane tím, kdo je tam před svou ratolestí bude skrývat. Kromě jídla jsou Vánoce dárky určeny. Aby nenastala bezradnost při jejich výběru, rafinovaná doporučení ze strany obchodníků jsou ku pomoci. Co o Vánocích vypoví malý internetový antropologický výzkum vánočních nabídek?
Veronika Hrdinová
Neznámý soused
Před necelými třemi týdny proběhly v Polsku předčasné parlamentní volby. Jejich výsledek zbytek Evropy skrze svá média oslavoval téměř jako „vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí.“ Povyk okolo tamějších voleb způsobil, že i Češi na chvíli obrátili své hlavy směrem k severu a věnovali pozornost svým polským sousedům.
Veronika Hrdinová
Zůstat v hlavě dlouho
„Jo, jo, dokumentární film, to je ten jiný než hraný. Mělo by to být věrné zobrazení skutečnosti. Ale stejně to tak nikdy není. Takže dokument v podstatě neexistuje,“ vysvětlil nám jeden náhodný chodec, kterého jsme potkali v pražských ulicích.
Veronika Hrdinová
Fotbalové bezčasí
Na světě neexistuje sport, který by k sobě poutal tolik zájmu a emocí jako fotbal. Hře na zeleném trávníku se dnes v podstatě nelze vyhnout. Sportovní redaktoři každodenně hodnotí průběhy utkání, v bulváru se píše o tom, s kým chodí který fotbalista a vymydlení hráči se na nás usmívají z reklam na parfémy. Místo fotbalu na světě už dávno není omezeno mezi bílé lajny. Kolem této hry se točí neskutečné peníze a v některých zemích se dokonce bez nadsázky stala „novým náboženství“. Milují jí stamiliony lidí po celém světě, snad s výjimkou U.S.A. a přírodních národů. V aktuálním čísle Nového Prostoru jsme se s pomocí několika nadšených fotbalových fanoušků - filosofa, redaktora sportovního magazínu a básníka - pokusili najít důvod, v čem spočívá moc a kouzlo tohoto sportu. Hry, která do kopaček obouvá tolik nohou a ještě více zadnic pak zvedá ze židlí.
Veronika Hrdinová
Soumrak manželství
Před časem jsem si povšimla jedné zajímavé změny, která se odehrála v některých českých médiích. Týkala se třech čelních představitelů naší politické scény, respektive způsobu, jakým je fotografové deníků a časopisů na svých snímcích zachycovali. Z růžolících se pánů s několika bradami a povoleným bříškem se z čistého nebe stali téměř plážoví playboyové. Tato proměna měla co do činění s odhalením jejich manželských nevěr.
Veronika Hrdinová
Po kočičích hlavách, mezi kapotami a bez stojanu na benzín
Centrum Prahy nabízí v poslední době jeden zvláštní pohled. Často si v něm můžete povšimnout až podivně bezbranných turistů. Taxi? Kapsáři? Nedostatečná jazyková vybavenost našich spoluobčanů? Kdepak. Správná odpověď tentokrát zní: KOLO. Není tomu tak dávno, co se po vzoru jiných evropských měst v centru Prahy objevily první půjčovny kol a začaly lákat turisty. Ti, zvyklí vnímat ze svých rodných krajů bicykl jako rovnocenný způsob dopravy po bulvárech a ulicích, však v české metropoli pořádně narazili. Vídám je vykulené přecházet s kolem u boku na přechodech, hledat útočiště na vysokých chodnících a vystrašeně kličkovat mezi auty. Proč Praha a většina českých měst ještě nemá funkční síť cyklostezek? Jak přátelské je vůči svým obyvatelům město, v kterém z velké většiny převládá automobilová doprava? A proč se magistrát už dávno nevydal v dopravním plánování směrem, který úspěšně funguje v ostatních evropských metropolích? A z jakého důvodu se v Praze nesmí zastavit výstavba metra a kopou se tunely pod Stromovkou? Třetí zářijový týden proběhl Evropský týden mobility a Den bez aut, a tak jsme se rozhodli pokusit odpovědět na zmíněné otázky a věnovat aktuální číslo Nového Prostoru dopravě.
Veronika Hrdinová
Genderové stereotypy
V pohádkách chrabří muži zachraňují křehké ženy. Reklama předvádí ženu jako hospodyňku a muže jako živitele. V jazyce je žena buď slečna nebo paní, zatímco mužovo sezdaní nikoho apriori nezajímá. Vyjadřují tato a jiná spojení přirozenost nebo pouhý automatismus?
Veronika Hrdinová
Komplexy školní docházky
Protože si aktuální číslo Nového Prostoru vzalo na mušku téma vzdělávání, nabízím vám, čtenářům zdejšího blogu, malou osobní exkurzi do zákoutí českého školního systému.
Veronika Hrdinová
BUTÓ je podstata tance
„Jedu do Podkrkonoší na zámek tancovat butó,“ říkala jsem známým, když se mě na začátku prázdnin ptali, kam mířím na dovolenou. Většina z nich zvedla v zápětí tázavě obočí, jakoby špatně slyšela. „To je takový japonský tanec,“ podávala jsem jim co možná nejjednodušší vysvětlení svých letních plánů.
Veronika Hrdinová
„MATKOVÉ“ neboli muži na rodičovské dovolené
Není tomu ještě tak dávno, kdy jsem se poprvé setkala s mužem, který dobrovolně zůstal s dítětem na mateřské, zatímco se jeho manželka nedlouho po porodu vrátila do práce. Tento případ méně obvyklé rodičovské strategie zůstal sice v mém blízkém okolí od té doby jediný, nicméně stále častěji potkávám páry, které v rozdělení svých rolí tak úplně neodpovídají modelu klasické domácnosti. Časy, kdy byl muž apriori chlebodárcem a žena pečovatelkou o děti a domácí krb, jsou pomalu ale jistě na ústupu.
