Jaroslav Homolka
- Počet článků 65
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2556x
Seznam rubrik
- 45Plus
- Někde, tam, spolu
- 100 DAYS OF RIDING-MAD NOT BAD
- Motorkáři
- Sport sks ARÉNA KLADNO
- Co jsem dnes viděl na vlastní
- Malý JAHO
- Norway 2007
- Rozvoj osobnosti
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené stránky
Oblíbené blogy
Jaroslav Homolka
Reportáž - Policie ČR - Pomáhat a chránit II. Den po té
Je ráno, v noci žádné sny. Šel jsem pozdě spát, dost jsem přemýšlel o tom, co se stalo. Přečetl jsem si všechny vaše komentáře, na některé reagoval, na některé ne. Ráno jsem vzal psa, Járu a partnerku „o) a šli jsme na pumpu snídat :o). Tam, jak jinak, jsme to začali probírat - Příspěvek - psát bez emocí.......
Jaroslav Homolka
Reportáž: Policie ČR - Pomáhat a Chránit - souřadnice: N 50, 17.33.
souřadnice: N 50, 17.33.7 a E 014,16.23.8 Najezdím autem ročně kolem 30 000 km. Najezdím na motorce ročně kolem 10 000 km. A deska? Protokol, volný přepis:
Jaroslav Homolka
50 na 50 way there and back 2 seriál On line deník
Sen je sen To známe všichni. Splnit si ho, je o mnoho těžší, často nemožné. Jsem na tebe Jarouši zvědavej. Zatím jsi to, co sis vzal do hlavy , jakžtakž splnil, ale tohle? Takhle mi pořád v makovici něco buší. Znáte to? A když se takhle nevalchuju já, někdo se vždycky najde. Vole, jsi starej, seď na zadku. Nebo takový to, pojedeš, přepadnou tě, zabijou tě... Jako kdyby naše ulice byly bezpečnější než kus pouště, kde jsi sám.
Jaroslav Homolka
Zastlaný Ráj
Cítit se svobodným (zastlanej ráj) Přišel jsem na to "o), skoro sám, že prvním krokem ke kousku svobody je zbavit se závisti - to je, zbavit se touhy po tom, co nepotřebujou - to je, přestat hlídat to, co jsem nasyslil - to je, být spokojený s tím, co mám - to je, moct koukat okolo - to je, vidět příležitosti tam, kde jiní ne - to je, dělat, co mi baví - to je, být spokojený sám se sebou - to je, cítit se dobře - to je, cítit se svobodný - to je,...... Co to je?
Jaroslav Homolka
Vzpomínky na loňský léto
Zase sedím v kavárně, popíjím kávu, kouřím svůj nesmaradlavý doutník, čmárám si do bloku a přemýšlím o všem a vlastně o ničem. Vlastně přemýšlím o tom, jak udělat firmu skutečně virtuální. Ale točím se pořád nějak dokola. Probírám to s kamarádem, co je na to expert. Ale on to vidí podobně. Papíry máme v hlavě. Je to jako s některými našimi představami o ženách, mužích, dětech. Jsme prostě nějak zvyklí to brát, jak to bylo a vůbec nevidíme, že je všechno jinak. Třeba ty holky, co sedí vedle. Jsou stejné jaké jsem je znával já, když jsme takhle vysedávali a klábosili o všem a o ničem. A vlastně nejsou. Mají to všechno už jinak.
Jaroslav Homolka
Cíl zklamal - Cesta je cíl 3
Mám to, ha ha. To je to, co jsem hledal, místo na spaní jak z mých snů. Pod postraním schodištěm, minimální provoz, toalety jsou na druhé straně, teplo a přítmí. Nafukuju karimatku a ze služebního vchodu vychází personál, usmějou se, jdou si po svým. To je rys, se kterým jsem ve Švédsku, Finsku i Norsku setkával, skoro pořád. Úsměv, pokývnutí hlavou jako projev sympatie, nejméně porozumění a jdou si po svým. Žádná pruda, žádný" Hele maldej, co vyvádíš", to mladej, je u mě něco jako pokus o žert.
Jaroslav Homolka
Mít se v životě dobře
Mít se v životě dobře znamená, že se v dobré posteli narodíš nebo v ní skončíš. To jsem dnes zaslechl v kavárně. Takový starší bodrý pán to tam říkal do mobilu. Ještě to komentoval: „ Já to nějak nezvládl." Usmál jsem se, i když dneska mi moc do úsměvu není. Zuby, co dodat. Ale tahle moudrost mi fakt naprosto zlepšila náladu. Zuby sice trnou dál, ale svět je nádherný. Lidová moudrost je nekonečná. Je na tom něco? Nebo je to jen legrační.
Jaroslav Homolka
50/50 way there and back 1 seriál On line deník příprav
Zas jednou na pumpě. Klid pohoda, doutník, kafe v kelímku, hlava si dělá, co chce. Lítá sem a tam. Syn už je na světe, zvládl dramatický nástup na tenhle svět. Jediný, co jsem mohl v ta chvíli skutečně udělat a nějak mu snad pomoct, bylo to, že jsem mu dal celý svý jméno. Snad mu to nějak pomůže, modlil jsem se v duchu. Nejsem věřící, ale když je ouvej, tak něco jako motlitba se vždycky odněkud zevnitř vyvalí. Nějak se mi dneska ani nechce domu. Dám ještě jeden doutník a teď redbull, aby co? Nevím, sedím, čumím před sebe.
Jaroslav Homolka
Otrokem z vlastní vůle
Zase si tak sedím u kávy a dobrého doutníku. Mám to za sebou. Dva dny práce s lidmi, kteří se nějak ztratili sami sobě. Když jsem je poznal před dvěma roky, měli kuráž. Někteří si mě chtěli vyzkoušet, jak zvládnu krizový rozhovor v praxi. Fajn parta. Obchodnící duší i tělem. Lidi, co buď byli úspěšní, nebo dostali příležitost ukázat, co v nich je. Dobrá práce. Po chvilkovém pasování a oťukávání jsme se pustili do práce.
Jaroslav Homolka
Po čem ženy touží II - dohra
Tak tohle jsem našel: http://schroedinger13.blogspot.com/?columns-on, dobré, ale není to, co jsem hledal. Zkusím tu Seznamku. Je jich halda. Asi to fakt funguje. Vyberu tu hlavní http://seznamka.cz/. Zaloguji se. A jde se na to. Jako v supermarketu, vše roztříděno do kategorií. Projedu pár inzerátů kluků kolem 45. Buď tam nejsou fotky, nebo jsou fakt slušně upravené, ha ha. Co holky? Trochu lepší, myslím tím, že tak moc nelžou, ale většinou jsou ty fotky takové, že není nic vidět. Polopravda je lepší než lež, z toho se snáze dostanete.
Jaroslav Homolka
Počem ženy touží I. - předehra
Po čem ženy touží? Dneska ke mně přijel kamarád pro motorku. Nedávno jsme ji sehnali. Nemá zatím, kde parkovat, tak je u mě a z mé garáže vyráží do Světa. No do světa, vlastně se učí znovu "jezdit kolem komína". Ale dneska je to nějaký jiný. Koukám na něj. Přibalil i nějaký bag. To bude asi na déle. Ptám se: "Kam vyrážíš?" Jen se potutelně usmívá. Nechce se mu do toho. Směji se, je to jasné, je v tom baba. Jsem zticha, tak to chlapi dělají.
Jaroslav Homolka
Cíl zklamal – Cesta je cíl 2
Jsem druhý v řadě na trajekt, přede mnou auto Turků, nikde nikdo, super. Aspoň kousek snu se plní, odpočinek od lidí. Od hledání řešení, která stejně nechtějí plnit. Od motivování k něčemu, na čem jim až tak moc nezáleží. Zkouším novou trojnožku, co jsem si pořídil před cestou, vařím si na vařiči čaj, otevírám konečně průvodce po Norsku a začítám se tentokrát i do textu. Začínám si do bloku poznamenávat místa, co by za to fakt stála. Ani si pomalu nevšimnu, jak čas letí, jak Turci sledují, co dělám, jak mám otevřený boční kufr coby stolek a užívám si to.
Jaroslav Homolka
Cíl zklamal - Cesta je Cíl 1.
Srpen 2007, práce pořád moc, plán cestovat sám na sever se začíná ztráce v nedohlednu. Tak nějak to bývá vždycky, velký voči na začátku a pak? Jako vždycky, makej, zařezávej vydělávej. Ještě tohle, ještě taky tady musíš a je to. Plány jsou v hajzlu, ty si v hajzlu a okolí vlastně taky. Jsi naštvanej, prudíš a kolikrát ani nevíš proč.... To je běžný můj standard. Letos fakt ne. Kašlu na všechno.
Jaroslav Homolka
Mami já chci....
Dneska je to pech. Nákupy. Snad nejhroznější trest jaký znám. Toho lidu, těch zbytečných řečí všude okolo. Ta divná nevraživost u pokladen. To napětí, když není kam spěchat. Ale co, když to musí bejt? Musí. Tak jo. Rychle se rozhlédnout, kde co je nebo co změnili. Vypadá to dobře, od doby, kdy jsem tu byl naposledy, se zase tak moc nezměnilo. Vlastně se nic nezměnilo. I ti lidé mi přijdou tak nějak úplně stejní. Beru si jen malý košík. Vím, co chci. To do něj rychle nandám a pryč odsud. Potřebuji nějakou zeleninu. Mířím skoro kolmo na cíl. Žádné zdržování, rozhlížení po tom, co stejně nepotřebuju. Najednou jsem zbrzdil. Něco mi zaujalo, nevím, co to je, ale přijdu na to. Že by to byla ta maminka kousek přede mnou? Zlustruji to, co kdyby.
Jaroslav Homolka
Kde si nechal koule
Tak jsem zas jednou s kamarádem. Pozval mi na setkání s jeho kamarády do moravského sklípku. Přiznám se, že nejsem moc společenský, ale tohohle kluka mám rád. Začínal u mě, potom co dokončil školu, přestěhoval se do Prahy a začal se rozhlížet, jak to v životě chodí. Pak jsme se potkali. On mi napsal, že by chtěl se mnou dělat, líbil se mi, tak proč ně? Byl schopnej, takovej ten "mladej sekáč, co se nezakecá". Učil se rychle, uměl si udělat ty správný známý. Dokonce začal s golfem. A jednoho dne přišel s tím, že chce dál, že mu vyrostly křídla a musí je roztáhnout. Jasně, to se stává. Jako trenér vím, že je vlastně úspěch, pokud vás vaši svěřenci překonají, ale vždycky je to chvíle k zamyšlení.
| předchozí | 1 2 3 | další |
