Mít se v životě dobře
znamená, že se v dobré posteli narodíš nebo v ní skončíš.
To jsem dnes zaslechl v kavárně. Takový starší bodrý pán to tam říkal do
mobilu. Ještě to komentoval: „ Já to nějak nezvládl."
Usmál jsem se, i když dneska mi moc do úsměvu není. Zuby, co dodat. Ale tahle
moudrost mi fakt naprosto zlepšila náladu. Zuby sice trnou dál, ale svět je
nádherný. Lidová moudrost je nekonečná.
Je na tom něco? Nebo je to jen legrační.
Praha upravenáJH
(A tak nějak se mi slily všechny ty řeči, co dnes a denně slýchám, do jedinýho obrazu. Asi nechodím mezi ty správný lidi, nebo je to fakt standard? Posuďte sami).
Mít se v životě dobře, co to je?
Mnoho z nás to vlastně ani pořádně neví. Je to, co nabízí reklama? Je to to, co nabízejí seriály, MTV? Je to to, co nemám a jiní mají? Co je to "mít se dobře"? Většinou nám připadá, že ti druzí se mají lépe. Mají to v životě snazší. Mají lepší pozici. Mají lepší známé. A když nic, tak prostě mají větší štěstí.
Proč si to myslím? No protože ta sousedka je "lepší ženská" než ta moje doma. Proto ji nenápadně nadbíhám, aby si nikdo nevšiml (často ani ona ne). Škoda, možná, že i ona by si myslela, že já jsem lepší než ten, kterého má doma.
Nebo: když už mám sex s "tou mojí", na chvilku se přistihnu, jak jsem se rozjel. Ale to bylo jen tím, že jsem si představil, že je tam ona - ta druhá. No a největší zoufalci si to udělají ve sprše a se zavřenýma očima (ti šťastnější, co mají chvilku pro sebe - ti zoufalí dávají bacha, aby nikdo nepřišel, ale pak si to mohou představovat jako v rychlíku - ha). Jasně, i naše drahé polovičky to vidí podobně. Ha ha.
Podobně je to s auty, přáteli a vlastně se vším.
Nebo jinak, kdy se cítíme dobře?
Když nás někdo obdivuje? Když někdo poslouchá naše jedinečné příběhy (ty ze seriálů, mírně upravené). Ty příběhy, které každým vyprávěním dostávají nové a nové rozměry úměrné naší velikosti. Ze sraba, co zdravil na vojně vypínače na chodbě, i když se na něj nikdo nekoukal, je po několika letech a několika opakovaných vyprávěních borec, co zjezdil "dévéťáka" na tři doby.
Jó to byly časy, když jsme byli ještě někdo. Jo jo minulost, to bylo dobrý, ale dneska, škoda mluvit. Ženy zase byly ty, kterým všichni nadbíhali, a ony si vzaly to nemehlo, co teď doma "chrápe u televize". A buď si drží "pinďoura" nebo ovladač, většinou obojí a jen chrápou. Vůbec si nevšímají, do jaké krásy jsme se jim rozrostly.
Mít tak to štěstí:
Narodit se v dobré posteli!
Nemuset ráno vstávat. Moct si dělat, co chci. Nemuset pořád počítat kolik co stojí. Jo, to by byl život. Každý by mě chtěl. Já bych si vybíral. Ne jako teď, že se musím doprošovat, lézt šéfové "do zadele", teda to bych někdy s chutí.... Myslím obrazně, mám svojí hrdost. "Chudej, ale hrdej". Já se nebudu nikoho doprošovat. A "makat" taky budu jen tolik, kolik musím. Ti "hajzlové", co se narodili bohatí, si to nezaslouží. Nevědí, co je život. Ba ne. Já bych byl "jinej". Já bych, kdybych měl jejich "prachy", byl větší grand.
Třeba včera, jak ty děti vybíraly na postižené, klidně bych dal, kdybych mohl. Já vlastně dávám, platím daně, tak co? Ať dávají ti, co mají. Mě ať neotravují. Víte, jaký je to hnusný pocit? Ti "haranti" vás chytí na ulici, škemrají, "cpou" vám nějaké blbosti, prý jako důkaz toho, že myslím na druhé. Proč mám mít blbý pocit z toho, že nemohu z toho mála dát něco na nemocné "haranty". A stejně jsou všechny ty nadace podvod. Měli by těm "harantům" zakázat otravovat poctivé lidi. Připadám si jako lump a přitom jsem chudák. Jo, kdybych se narodil v dobré posteli.
Jasný, matka si vzala toho "vola", co nic neměl a co měl - jak vždycky říkala - "prochlastal". Měla se na něj vys... Měla sbalit Pištu Hufnágla, ten je za vodou. Ten ať dává, hajzl. Nenarodil se sice v dobré posteli, ale je za vodou. Musí krást, jinak to není možné. Já nekradu a jsem chudý. Vlastně sem tam něco jo, ale chudé neokrádám. Vždycky ty, co mají všeho dost.
Z poctivého podnikání to taky nemá. To jsem zkoušel v 90tém. Měl jsem takový stánek, jezdil po poutích. To byly časy. Samé prachy, ale dneska to už nejde. Nejlepší klobásky široko daleko. Dva dny předem jsem je namočil, aby trochu vyrostly (tomu štěstíčku se musí trochu pomáhat, ne?), když už mírně začaly klouzat, tak jsem přidal sůl a když neměly barvu? To vám neřeknu, to byla moje specialita. To samé kafe - dalo se sehnat to německé s prošlou zárukou, žádný "dvoják", každé fakt z pytlíku, žádné sušené. Ale to už fakt nejde. Musí ten Hufnágl krást, hajzl.
Mít tu možnost:
Skončit v dobré posteli?
Ale matka ho měla sbalit, místo toho vola, co si řiká můj "fotr". Mohla mu dělat pomyšlení. Říká se, že je divný, ale co? Prachy jsou prachy. Měla udělat, co chtěl. Prý po ní jel "fakt vostře". Měla se na všechno vykašlat, vem to čert, co by se říkalo - "prachy zavřou hubu každýmu".
Měla mu dělat pomyšlení, vem čert hrdost. Zvládla by ho. Stačilo přece vydržet to nějakou dobu. Nechat ho, ať jí "uplete nějakýho fakana". No co, je dost bohatý, klidně bych se s tím hajzlíkem podělil, kdyby bylo dost. Měla si nechat "uplést toho fakana" a pak: "Hajzle plať nebo vodejdu." Jo jo, kdyby byla chytrá, mohla jet v těch podvodech (jinak to ani nejde) s ním a pak mohla tvrdit, že ani netuší, odkud se ty peníze braly. Nikdy o tom nemluvili. A ten chlap, co ho ve sklepě u nich doma "zmasili" ti jeho ramenáči? - co ona mohla vědět, chudinka? Třeba fakt upadl na schodech, i když vypadal jako když ho přejela mašina. Ha Ha.
Měla to udělat. Mohl jsem se mít jako "prase v žitě". A ona? Samé upejpání a co? Stejně jí fotr "vojel", tak za to mohla mít alespoň prachy. To já na jejím místě. Kde je nějaká "dobrá postel"? Hups tam, chvíli počkat a pak, dej sem půlku a důchod a prachy na "haranty"... Ty hajzle, já už nikdy makat nebudu. A aby se neřeklo, vždycky mohu říct, že byl úchyl, že obtěžoval děti, ať se z toho ten "blbec" se svýma právníkama dostane.
Já být ženská, já bych se měl. Co "tachák" to nemá, tak co? Jeden nebo sto ptáků, je to jedno. Hlavně ať jsme svobodní, nezávislí, šťastní. Já být ženská. Člověk musí žít "na plný pecky", život je krátký, peněz málo a čas letí.
Co s tím?
Tak to nevím, ha ha.
