Reportáž: Policie ČR - Pomáhat a Chránit - souřadnice: N 50, 17.33.

Reportáž - Policie ČR - Pomáhat a chránit souřadnice - N 50, 17.33.7 a E 014,16.23.8

Najezdím autem ročně kolem 30 000 km.

Najezdím na motorce ročně kolem 10 000 km.

A deska?

Protokol, volný přepis:

Viníkem nehody je pan Jaroslav Homolka. Přestupek .- nedodržení bezpečné vzdálenosti, což zapříčinilo poškození vozidel XX YY v rozsahu cca. 10 000.- každý. Udělena pořádková pokuta ve výši 500 Kč.

Souhlasí, podepsal….

Jak jsem to viděl já.

Klasika, snídaně na pumpě, iPod přehrává kurz angličtiny, je teplo, svítí sluníčko, nádherný den. Přede mnou se líně vleče dodávka skoro na prostředku. Normálka. Je krásně, držím se za ním a přemýšlím, jak to dneska udělám. Mám školení pro reálný tým, to je nejlepší práce, žádný všeobecný keci, ale řešení reálných problémů. Jo dobrej den.

Dodávku jsem předjel, dneska je to v pohodě, ostatně jako vždycky, když jedu na seminář. Dril – o hodinu na místě dřív. Je to zvyk jak hrom a má svoje výhody – klid na přípravu :o)

Jedu skutečných 90, přede mnou jede stříbrná octavie, za mnou nějaká fabie, je docela blízko, tak si to srovnám, abych byl uprostřed. Mám je pod kontrolou :o) Proti jede kolona kamionů. Standardní stav. Místo přehledný, stoupající mírná zatáčka, co víc chtít .O)

Najednou z poza kamionu vybočí nějaký PAKO a chce předjíždět. Dívám se na něj a říkám si něco v tom duchu: „Co to PAKO dělá“. Jedeme dál.

Já se přitlačím k levýmu okraji, je to - PAKO. Ten za mnou se přiblížil dost na knap. Vidím, že nemám místo, takže buď:

1. kufr Octávie, nebo

2. maska kamionu a když bude štěstí, tak trochu času,

3. maska toho PAKA a

4. felicie v mým kufru..

Tři je dobře. Brzdy na podlaze a … BENG, ííííííííííííííí. Stojím. Kamion už je zamnou, PAKO přede mnou, Octavie po boku. Felície, ani nevím.

Slyším jen ANGLIČTINU. Jako ve snu. Kouknu do zrcátek, levý dobrý, vnitřní dobrý, pravý – slepý, smutně tak sklopený na skle upírá na mě prázdný pohled. Dobrá zpráva, je tam. Vylezám. Ten z Octávie taky. Pako je pryč. Felicie nás objíždí a houká.

„Co si dělal“, ptám se chlapíčka z Octavie. „Nevím, von by to nestihl“. „Ty si zastavil, člověče“. Jsem pořád úplně OK, to se sice divím, ale…

„Bál jsem se, že do mě vrazí“ říká, je evidentně nervózní. Jdu okouknout auto. Zrcátko, to jsem už viděl. Bok auta, no je tam šlic, ale vlastně jak to bylo hustý, nic.

Jdu si sebrat sklíčko ze zrcátka, je celý :o) Voláme policajty, já ruším zakázku. Nepříjemný pro cashflow, ale to se stává. Nasazuju zrcátko a čekáme na policajty.

Přijedou brzo, ale není to dopravka. Dýcháme, vše je ok. Volají dopravku a odjíždějí. Sedám si na trávu, vybaluji noťas a dám se do psaní. Asi za hodinu přijede dopravka. Vysvětlujeme jim oba, jak se to stalo. Jsou v pohodě, usmívají se. „Kdo je podle vás viníkem nehody“, ptá se policistka. Krčím rameny, já se tak necítím a myslím, že jsem udělal, co se dalo aby….

Vy pane Homolko. Nepřizpůsobil jste vzdálenost. Do nikoho naproti jste nenarazil, takže je to takhle. Je vidět, že rozumí tomu, jak to bylo, že nám věří, ale zákon je zákon. Navrhuje pořádkovou pokutu 500 Kč. Jdu do toho bez ohledu, jak se cítím.

Teď je po klidu, to PAKO bych chtěl teď mít tady.

Podepsal, zaplatil, policie odjela. Octávie odjela. Sednu do auta, chci nastartovat a nic. Nechal jsem svítit světla. Pako, jsem tedy já :o)

Sednu znova do trávy, volám kamarády a sháním někoho, kdo mi pomůže nastartovat. To, co se mi teď pořád vybavuje, jsou ty čtyři volby, který jsem měl. Tři bylo dobře, i když tu masku kamionu ještě asi dneska uvidím :o). Pěkné sny.

Děkuji Policii ČR. Za opravdu slušné chování, věcný přístup, ochotu naslouchat a konstruktivní přístup k jednání. Jaroslav Homolka