JIP

Vyprávění lékaře, který se díky špatné životosprávě a životnímu stylu ocitl v nemocnici na JIP, vzpomínka na to, co tomu předcházelo.

Motto"Komu zbude "Ach" a komu "Běda?" Komu sváry? Komu plané řeči? Komu zbytečné modřiny? Komu zakalený zrak? Těm, kdo se zdržují u vína, kdo chodí okoušet kořeněný nápoj." (Přísloví Šalamounova, Slova moudrých, Nevysedávej u vína)

"Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne," nikdy jsem netušil, že mi význam tohoto rčení bude hučet v uších a naplní se, že skončím jako úplný lazar.

Není mi ještě ani padesát a skončil jsem, jak jsem skončil, ležím na JIP, kolem mě pípají přístroje a hlídají mé srdce, které jsem si poničil, neřku-li zničil. Udělalo se mi v práci tak špatně, že mě moje sestřička musela zavolat záchranku. Už několik dní jsem se cítil pod psa, nemohl jsem chodit, ani pořádně dýchat, v obličeji jsem byl celý namodralý. Ostuda pro lékaře, jsem ostudou svého cechu, protože jsem skoro umřel na selhání organismu. Díky čemu asi? ´Díky alkoholu.

O alkoholu můžeme říci, že je "Dobrý sluha, ale špatný pán", já jsem ho ale ve svém životě povýšil na pána a podle toho můj život vypadal a podle toho jsem i dopadl. Začalo to naprosto nenápadně, když jsem začal studovat medicínu. Předtím jsem hrál závodně hokej, ale přijetím na vysokou jsem přestal hrát, prioritou se mi stalo studium. Předtím jsem se alkoholu ani nedotkl, jednak kvůli sportu, jednak díky přísné výchově v katolické rodině. A najednou jsem se ocitl v prostředí, v němž mě nikdo nekontroloval, poprvé jsem v životě ochutnával opravdovou volnost a byl jsem jí okouzlen. A svými spolužáky rovněž. Nebylo dne, kdy bychom spolu nešli někam na pivo, nebo kdy bychom něco nepili na koleji. A tyto pitky mnohdy končily k ránu, někdy jsme horko těžko stíhali přednášky, ale dalo se to. Alkohol mi zachutnal od první chvíle, dá se říci, že hodně, zpočátku jsem neměl vytříbené chutě, ale postupem času jsem své preference získal,(samozřejmě jako student jsem si nemohl vybírat, jako lékař ano). Bezesporu pivo, pak jsem přidal bílé víno a nakonec mi začala chutnat dobrá slivovice, jinak jsem se povětšinou tvrdému alkoholu vyhýbal. Jako mladý jsem vypadal velmi dobře, podobou do Roberta Redforda, vysoký blonďák s modrýma očima a pěknou postavou. Svou vizáž jsem si naprosto zničil, dnes jsem více než obézní, váha cca 130 kg, odulý obličej, velké břicho a vlasy mi prořídly tak, že mám téměř pleš. Zatímco jako VŠ student jsem mohl mít každou, dnes bych asi žádnou neulovil, snad jedině na titul.

Oženil jsem se ještě na vysoké, díky alkoholu a své nezměrné hlouposti. Šli jsme s kamarády na tah a tam jsem potkal Blanku, jednu holku z peďáku, studovala fyziku a tělocvik, a měla přezdívku "kolejní matrace", protože dala opravdu každému. Ani nevím, co všechno jsme vypili, ale ráno jsem se probudil vedle ní v posteli. Vůbec si na nic nepamatuji, jen vím, že jsme měli pořádnou opici, a abychom se z ní dostali, zamířili jsme do nejbližší hospody a tam si dali vyprošťováka. Cítil jsem se trapně, že jsem tam s takovou nehezkou holkou, s níž si ani nemám co říct, raději jsem se s ní moc nezdržoval a letěl na přednášku. Pak jsem ji úplně vypustil z hlavy, protože se mi hlavně ani trochu nelíbila. Malá, s krátkýma svalnatýma nohama, velkým zadkem a nosem jako skoba, nevím, zda se dá nazvat to, co měla na hlavě, vlasy. Jedním slovem velmi neatraktivní. Byl jsem moc překvapený, když se za mnou zastavila za dva týdny na koleji, že se mnou chce mluvit. Moc radosti jsem z toho neměl, kluci zírali, kdo to za mnou přišel, protože jsem byl považován za playboye, vím, že jsem se ženským moc líbil. Vzal jsem Blanku ven a tam mi to sdělila. Že je prý se mnou těhotná a že si ji musím vzít, jinak ji rodiče zabijí. Myslel jsem si, že se mi to zdá, a když jsem se jí zeptal, zda neuvažuje o interrupci, řekla, že ne, že už na ní jednou byla a podruhé už riskovat nechce. Jak myslíte, že to dopadlo? Vzal jsem si ji, protože jsem z katolické rodiny a byl jsem tak vychován, že se dítě musí narodit jen v manželství. Bylo mi tehdy necelých dvacet dva let.

Narodila se nám dcera Míša, Blanka měla individuální studijní plán, já měl denní studium, na tom se nic nezměnilo. Po vysoké jsem dostal místo obvodního lékaře v poliklinice, Blanka začala učit, ale musím říct, že naše manželství bylo od prvopočátku jeden velký omyl. Abychom se vůbec snesli, museli jsme být přiopilí, jinak nefungovalo mezi námi vůbec nic. V té době, dá se říci, jsem pití dokázal uřídit, ale denní dávky se zvyšovaly, navíc jsem dostával spoustu lahví od pacientů. Alkohol se mi stal berličkou, než jsem šel domů, zpravidla jsem si dal víno a doma pak pokračoval. Omlouval jsem to tím, že jsem se špatně oženil, že jsem si vzal ženu, kterou bych si za normálních okolností nevzal, nelíbila se mi a ani v nejmenším jsme si nerozuměli, jedině v pití. A aby toho nebylo málo. Když bylo Míše sedm let, dostal jsem několik anonymních dopisů, v němž mi kdosi sděloval, že dcera není moje. Hrozně mě to hlodalo, až jsem se nakonec vydal do archívu, našel si porodopis své ženy, abych zjistil, že dcera skutečně není moje. Jiná krev. V tu chvíli jsem myslel, že snad Blanku zabiji, ale ovládl jsem se. Bral jsem to z její strany jako velký podraz a podle toho se choval. Začal jsem s nevěrou, střídal jsem milenky a vše jsem proplétal alkoholickými radovánkami. Blanka mi vše tolerovala a prosila mě, abych se s ní nerozváděl, uznala svůj podraz, ale nechtěla se rozvést, Další dítě jsme mít nemohli, protože jí lékaři vzali oba vaječníky, já jsem s ní už další život neplánoval, byla to jen otázka času. Nakonec jsme se rozvedli.

Po rozvodu s Blankou jsem stále vypadal jako pěkný muž. Ženské mi samy lezly do postele, někdy to bylo až únavné. Pít jsem nepřestal a stále jsem si odmítal přiznat, že jsem si své životní prohry zavařil pitím. A  tím začal i můj vztah s Lindou, kterou jsem si posléze vzal. Pracovala jako zdravotní sestra u nás poliklinice, věděla, že jsem rozvedený, že střídám ženské a že se hodně rád napiji. A jednoho dne za mnou přišla domů, v ruce láhev dobrého vína, nějakou hudbu, ale hlavně přinesla sebe. Vypadala jako modelka, perfektní postava, krásná tvář, nádherný úsměv, žena snů každého muže. Po vypití prvních skleniček jsme spolu hned vlétli do postele, ona u mě zůstala až do rána, vypili jsme toho hrozně moc. Od toho dne jsme spolu byli každý den, každý den jsme pili a spali spolu. Dalo se čekat, že otěhotní, ale ani jeden jsme se těhotenství nebránili, ona si přála dítě a já také, hlavně syna, který bude můj. Vzali jsme se po krátké známosti, ale ve skutečnosti jsme se příliš neznali. Důvodem manželství bylo Lindino těhotenství. Prožíval jsem štěstí a omezil jsem se v pití, protože Linda nemohla pít. Jen do porodu, než se nám narodil Martin, pak opět začala, ale v porovnání se mnou méně. Po dlouhé době jsem prožíval okamžiky štěstí, měl jsem krásnou ženu a syna. Ale zřejmě mi nebylo souzeno, abych byl šťastný, protože se Linda začala chovat, jak jsem nepředpokládal. Růžové brýle mámení spadly a já najednou svou ženu viděl jinak. Poznal jsem, že jsem se oženil s náladovou hysterkou, která má ráda peníze, kterou ani náš syn nezajímal. Nic jí nebylo vhod, ničím jsem se jí nezavděčil, věčně nespokojená ženská, s kterou nebylo snadné vyjít.  Šlápl jsem v životě do velkého lejna podruhé. A proč? Protože jsem měl mysl zastřenou alkoholem. S Lindou byl život mnohem krušnější než s Blankou, její nálady mě vyčerpávaly, ale i našeho syna, z něhož vyrůstalo uzavřené dítě, trpící ekzémem a záchvaty kašle. Už jsem se nechtěl rozvádět podruhé, všechno jsem vzdal, začal jsem víc chodit do hospody s kamarády,o víkendech jsem zůstával doma, ale každý den, opravdu každý den jsem byl na šrot. Svalil jsem se někde zlitý a spal jako žok až do rána.To jsem provozoval až do chvíle, kdy se moje tělo vzbouřilo a řeklo dost.

Teď ležím na JIP, už se cítím lépe, ale vím, že jsem si zničil srdce, že částečně za své vzaly i ledviny s játry. Každý den dostávám velké množství léků a s nimi už budu muset dožít. Jestli chci žít, nesmím se alkoholu ani dotknout. Tady v nemocnici mi došlo, jak jsem žil, že mě nezničil jen alkohol, ale i strava, naprosto jsem ignoroval, co jím, nebyl jsem líný upéct si třeba bůček, či se nacpat nějakým nezdravým jídlem, a to spořádat rovnou z pekáče téměř na posezení. Když jsem nahý, raději se ani na sebe nedívám, protože to není nic hezkého, ošklivé, neforemné tělo s nadbytkem tuku, v němž ani penis není  vidět. Kvůli tomu jsem přestal spát s Lindou, nechtěl jsem, aby mě viděla obnaženého, proto jsem jí jednoho dne řekl, ať se se sexem rozloučí, že už nebude.

Chce se mi moc žít, chce se mi něco podniknout, abych nevypadal jako obluda, dostal jsem pořádnou facku a jsem za ni rád, jako by tím skončila má chuť napít se něčeho dobrého. Nevím, kolik života mi zbývá, ale moc si přeji, abych mohl aspoň částečně napravit to, co jsem způsobil. Vždyť jsem se ani pořádně nevěnoval Martinovi a přitom jsem si tolik přál syna, dnes je mu´dvanáct, snad není všem dnům konec a my spolu ještě něco podnikneme, ale hlavně musím žít, což já moc chci...