Komunistická zrůdnost

Komunismus je stejná ideologie jako nacismus. Je zrůdnější v tom smyslu, že jde proti vlastním lidem.

Včera jsem na ČT 2 viděla dokument o Josefu Bryksovi. Zapůsobil na mě tak, že jsem se nemohla ubránit slzám, opět jsem si uvědomila, jak je komunistická ideologie zvrácená a nebezpečná.

Josef Bryks (18. 3. 1916 Lašťany – 11. 8. 1957 Jáchymov) byl absolventem Vojenské akademie v Hranicích, od roku 1937 si zvyšoval svou specializaci v prostějovském leteckém učilišti pro poručíky letectva. V polovině dubna 1939 byla československá branná moc německou protektorární správou rozpuštěna a Josef Bryks byl propuštěn na trvalou dovolenou.

V době 2. světové války se dostal do anglického Liverpoolu, to se psal červenec roku 1940. Následující měsíc byl přijat do Britského královského letectva. Zpočátku sloužil u 310. československé stíhací peruti RAF v Duxfordu. V Anglii se seznámil se svou budoucí ženou Trudie Tellerovou. V červnu 1941 byl Bryks sestřelen špičkou německé Luftwaffe, majorem Gallandem. Poté jej nacisté našli a uvěznili. Z vězení se mu spolu s pěti dalšími muži podařilo utéct, ale byl opět dopaden a převezen do táboru ve Wartburgu. Kdybych měla tuto jeho etapu života shrnout, tato se sestávala z útěků a opakovaného uvěznění v jiných německých táborech.

Po skončení druhé světové války se Josef Bryks léčil v Anglii, prodělal několik operací a oženil se s Trudie Tellerovou. V říjnu 1945 se vrátil do Československa i se svou ženou. O rok později se jim narodila dcera Sonia. Vzhledem k následkům svých zranění z války už nemohl být pilotem, byl přidělen do Leteckého učiliště v Olomouci, kde vyučoval teorii létání a angličtinu. Obrdžel také Řád britského impéria, Britové o něm v roce 1946 natočili film The Captive Heart (Srdce v zajetí).

Po komunistickém puči 1948 se Josef Bryks stal obětí čistek v armádě, jako bývalý pilot RAF byl z armády propuštěn. Proto se rozhodl i se svou rodinou emigrovat. Nejprve se rozhodl pomoci své ženě i dceři, pak měl v plánu za nimi odjet. K tomu už bohužel nedošlo. Ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen k deseti letům těžkého žaláře za zločin zběhnutí a pokus zločinu vojenské zrady. Jeho žena posílala protestní dopisy státním orgánům, rovněž organizátorovi monstrprocesů a čistek, generálnímu tajemníku ÚV KSČ Rudolfu Slánskému, ale vše bylo marné.

Josef Bryks byl nejprve věžněn na Pankráci, pak v plzeňských Borech, Mladé Boleslavi, Leopoldově. V roce 1955 byl přemístěn do pracovně-nápravného tábora v Jáchymově. Tady se snažil pracovat co nejlépe, aby mohl posílat vydělané peníze své ženě i svému otci. Komunisté mu však toto zarazili s tím, že nelze podporovat někoho ze Západu. Jeho to dosti zlomilo, trpěl depresemi, ozývala se stará zranění z války, dostával se do konfliktů s bachaři. To vše vyústilo v to, že začal trpět srdečními problémy, srdce nakonec jeho život ukončilo. Utrpěl rozsáhlý infarkt, jemuž podlehl 11. srpna 1957.

Když Josef Bryks zemřel, komunisté odmítli vydat pozůstalým jeho tělo. Nechali je spálit a nikdo z jeho rodiny se nikdy nedozvěděl, kde skončila urna s popelem jejich blízkého. Nikdy jej nemohli pohřbít sami.

Po listopadu 1989 žádala vdova po Josefu Bryksovi o odškodnění. V roce 2007 byl její muž rehabilitován (po 17 letech od Sametové revoluce), zároveň byl vynesen rozsudek jménem republiky, v němž byla paní Trudie Bryksové odškodněna částkou 200 Kč. Toť opravdu výsměch ze strany soudce, jenž tuto kauzu rozhodl. Až později dostala paní Bryksová odškodnění ve výši něco přes 200 tisíc korun českých.

Změnou politické situace v listopadu 1989 se u nás nezměnily zákony, na soudech mohli i nadále soudit a soudí lidé s komunistickou minulostí. Podle toho to u nás tak vypadá. Podle toho jsme se jako země k panu Josefu Bryksovi zachovali. Až za prezidentování Václava Klause byl vyznamenán Československou medailí Za chrabrost před nepřítelem...

Komunistická zvěrstva jsou neomluvitelná. Když vidím současnost, cítím, že jsme se s komunisty dosud nevypořádali. V tomto směru udělal velkou chybu Václav Havel, když komunistickou stranu nezakázal. Někteří současní politici mají plná ústa míru, republiky, frází, že dělají vše pro lidi. Zářným příkladem je bývalý bolševik Andrej Babiš. Místo toho, abychom s takovými skoncovali po změně politické situace 1989, umožnili jsme mu (a nejen jemu), aby využil svých kontaktů, jež pracovně navázal coby aktivní komunista za vlády soudruhů, k obohacování se v divoké privatizaci 90. letech, dá se říci, že jsme mu vyklidili pole i na politické scéně. A to je velmi smutný obraz naší země dnes...