Daniel Gargulák
- Počet článků 13
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1535x
Seznam rubrik
Daniel Gargulák
1945-1968-2016
Ke 21. srpnu vyšlo mnoho článků a některé jsou povedené jiné méně.Naše historie je opravdu takovým lakmusovým papírkem, stejně jako názory Židovské komunity. Viz. Terezínské projevy 2016.
Daniel Gargulák
Konec státnosti? A oprava :-)
Premiér by měl vyslyšet názor většiny. Prosím Vás pane Sobotko. Zvyšme daň z lihu nebo cigaret "příklad", ale neustupujte. Řeč je samozřejmě o jednání s Merklovou. Nejsem členem žádné politické strany a nejsem člověk bez empatie.
Daniel Gargulák
Názor obyčejného člověka
Dlouho jsem nepsal blog. Proč? Protože jsem měl pocit, že lidé již nemají "ten" šestý smysl, kterým by pravdivě popsali celý ten kolotoč informací, jež se na ně sápe tu z reproduktorů v obchodě, tady zase z rádia, večer z televize
Daniel Gargulák
Leskovecký masakr
Pro mnoho lidí nudné omílání dějinných obrazců, ale poznáte hlubší význam?
Daniel Gargulák
Zapomenuté tragédie IV. Prlov
Další porada ve Vizovickém zámku Rosa Mariae založeném v roce 1261. Osazenstvo stejné jako v případě Ploštiny, za SS Erich Wienecke, za SS Einheit Josef Pawlovski, Tutter, Michalský, Valko, Beutel (Archiv bezpečnostních složek 125/3), dále příslušníci Zlínského gestapa Raschka, Supparitch, Ziegler, Kraiger,Frankhauser, Touschek a další. Důkazy proti Prlovu byly na stole, ale Einheit Josef nebyl ještě připraven na své poslání v týlu Rudé armády, Tutter tedy posílá v neděli 22.4.1945 tři pětičlenné skupiny převlečené ve slovenských uniformách a s legendou, že jsou zběhové a chtějí k partyzánům.
Daniel Gargulák
Zapomenuté tragédie číslo dvě a tři II
Pro paní ministryni Válkovou si dovoluji trochu detailněji popsat, co se dělo v době protektorátu. Ale nejen pro paní Válkovou i pro ostatní politiky, kteří mají až moc krátkou paměť. Upozorňuji i členy KSČM, že odboj nebyl vůbec jen jejich odbojem a že odpor vůči nacistům spojil i dříve politicky nesmiřitelné nepřátele a členové jednotlivých oddílů pocházeli ze všech stupňů tehdejšího názorového, politického ba i náboženského spektra.
Daniel Gargulák
Zapomenuté tragédie číslo dvě a tři I.
Překrásné valašské kopce se jen neochotně vymańovaly z krátlovství paní zimy na jaře roku 1945. V hlubokých lesích se ukrývala řada partyzánských skupinek a oddílů, které působily na různých místech Zlínského kraje. Nejznámější oddíly působily pod velením důstojníků Rudé armády a v dubnu 1945 jich bylo již nejméně 1200. Pod tvrdým,ale spravedlivým velitelem kapitánem Petrem Buďkem operoval tzv. 1. prapor brigády Jana Žižky o velikosti asi 240 lidí z toho asi 190 Čechů a 50 jiných státních příslušníků národností jiných. Mezi jinými v ní byli Jugoslávci, Rakušané, Němci, Poláci a samozřejmě množství národností ze SSSR.
Daniel Gargulák
Partyzáni v jiném světle II
Když před asi dvěma lety zlehčoval premiér Nečas partyzány sledoval jsem reakce těch, kteří tehdy ještě žili. Byli z toho v šoku a mnohým se zhoršilo zdraví. Za ty dva roky jich ubylo tolik, že z brigády Jana Žižky zbývá už jen hrstka spočítatelná na obou rukách. Ještě před pěti lety byl čas na to, vzdát poctu několika desítkám bojovníků z 1.čs.part.brigády Jana Žižky. Nyní když je naživu jen pár posledních a jeden z nich se jmenuje Jan Hronek respektive plk. Jan Hronek, který byl nejmladším členem jmenovaného útvaru. Chtěl bych jako jeho kamarád na což jsem náležitě hrdý udělat něco pro jeho jmenování generálem neboť si to zaslouží stejně ne-li více, jako si to zasloužil například předseda ČSBS Jaroslav Vodička.
Daniel Gargulák
Nikdy nevěřte politikům aneb poučení z krizového vývoje
Když jsem po smrti posledního pamětníka v roce 2010 převzal naše malé velmi skromné muzeum, jenž bylo navíc vyloupeno a exponáty ve vitrínách chyběly. Měli jsme spolu s obecním úřadem připraveno mnoho plánů. Naučnou stezku druhého odboje, spolupráci s Památníkem Lidice, kterou tehdejší i nynější ředitel PL pan Červencl přislíbil nevěda o mých plánech, které jsem mu prozradil, chtěl jsem rekonstruovat nebo postavit nové muzeum Prlovské tragédie a odboje na Valašsku, které by si tento region zasloužil. Tvář pana ředitele přešla z úsměvů ke křečovitému stažení rtů a srdečný rozhovor se změnil v trapné chvíle ticha. „Aha, tak to jsem pěkně podělal“ řekl jsem si v duchu, „ten si myslí, že chci peníze jen po něm“, přitom jsme chtěli jen záštitu a formou o.p.s spravovat finance od dárců a sponzorů.
Daniel Gargulák
Vrahové z roku 1945
Pojďme si připomenout ty, kteří zpáchali na Valašsku v dubnu 1945 taková zvěrstva, že dodnes, když o tom vypráví poslední pamětníci, kteří tehdy byli dětmi, běhá posluchačům mráz po zádech. Například paní která měla šest let, tři dny musela chodit kolem těl svých ohořelých rodičů než je Němci dovolili odvézt. Celkem 11 sirotků zůstalo v Prlově po řádění těchto "nadlidí". Nechci vyvolávat nacionalismus nebo xenofobii, chci žalovat na totalitu ať má jakýkoliv název. Žijeme v Evropě a doufejme, že z východu budeme v bezpečí, ale také by jsme měli umět vzpomínat a poučit se z chyb generací před námi. Bohužel u nás v Prlově nejsou prostředky na rekonstrukci nevyhovujících prostor, ale bojujeme za změnu.
Daniel Gargulák
Partyzáni v jiném světle
Partyzánské hnutí v Českých zemích je zatím jako celek "pole neorané"i když jednotlivé skupiny jsou více či méně kvalitně popsány ať již v knihách, kde byli partyzáni glorifikováni, tak i v době po sametové revoluci, zde se však nejedná o vědecká díla, ale především o literaturu faktu od historiků amatérů, proti nimž nic nemám neboť jsme jedním z nich, ale bohužel historická obec až na výjimky raději píše o divokém odsunu Německých občanů z Československa v roce 1945, já tyto vraždy, které jsou prokázány také odsuzuji, revanšismus ničemu nepomohl což vidíme v současnosti. Ale dělat z těchto excesů, které ještě nejsou probádány nějaké závěry je nešťastné. Puzzle se také neukazuje ve stádiu čtvrtiny složených dílků. O tom jak ti zlí Češi, vraždili bezbranné Němce jsme toho četli dost. Jsou to zločiny to je neoddiskutovatelné, ale proč k takovým zločinům vůbec došlo? Proč vlastně ti hodní Němci zabrali Rakousko potom Československo, které se chtělo bránit, ale nedostalo se nám pomoci od těch se kterými jsme počítali. Ale to odbíhám od tématu a to nechci. Divoký odsun byl nelidský, ale pokud se má publikovat zlo na území našeho státu, měli bychom se zaměřit hlavně na oběti české.
Daniel Gargulák
Zapomenutá tragédie číslo jedna - Leskovec
3. dubna 1945 bylo úterý , den po velikonocích. V poklidném Leskovci, nacházejícím se mezi Vsetínem a Valašskou Polankou, hospodařil mlynář Juříček se svou ženou a třemi dětmi, synem a dvěma dcerami. Syn měl 19 a děvčata 16 a 14 let. Zdánlivě idilycký obrázek skrýval tajemství, ve mlýně v tajném bunkru byl postaven lazaret, sklad zbraní a tiskárna. U zrodu tohoto úkrytu byl Josef Sousedík, Valašský Edison, který poskytoval prostředky a materiál na stavbu bunkru, problém byl v tom, že v tomto příběhu figuruje jméno František Bednář, což byl jeden z nejúspěšnějších konfidentů gestapa, který si chtěl udělat alibi na poválečnou dobu a chtěl přejít na stranu odboje, jenže Němci to zjistili, milého Bednáře podrobili "zostřenému výslechu" a morálně chabý Bednář vyzradil vše, dokonce nakreslil i plánek toho bunkru ve kterém se léčil i major Murzin velitel 1.československé partyzánské brigády Jana Žižky, ale včas byl přemístněn jinam. Gestapo šlo najisto. Neskutečná scéna se odehrála toho dne u Juříčkova mlýna , kdy čtrnáctiletá Mařenka úpěnlivě prosila o život svých rodičů, srdceryvné výjevy a ještě krutější konec. Ještě dlouhé roky po válce se jejich sousedovi, který to celé sledoval na vlastní oči nedalo toto neskutečné, hrůzné divadlo spát. Ale nechme jej ať nám svojí výpovědí, kterou učinil v létě roku 1945 nejlépe popíše co se vlastně stalo.
Daniel Gargulák
Zapomenuté tragédie
Proč jsem se rozhodl psát blog? Protože bojuji s větrnými mlýny a můj kůň je znavený a zbroj rozbitá. Ale vážně.Chci psát o Prlovské tragédii. O jedné z tragédií, které jsou málo známými, přesto však nesmírně silnými příběhy stejně jako Lidice. Nikdo z kompetentních politiků nebyl schopen a asi ani není politická vůle napravit křivdu jež se stala Prlovu, malé Valašské vísce, která byla vypálena 23.4.1945 nezasadil se o to aby byl naší vesnici přiznán status Národní kulturní památky, jenž jí bezesporu patří, stejně jako například blízké Ploštině, která je mnohem známější.
