1945-1968-2016

Ke 21. srpnu vyšlo mnoho článků a některé jsou povedené jiné méně.Naše historie je opravdu takovým lakmusovým papírkem, stejně jako názory Židovské komunity. Viz. Terezínské projevy 2016.

V době, kdy se lidé zabíjejí ve velkém a není naděje na nápravu, tak lze psát ve stylu "poselství". Hlasy z Kanady zatím beru, protože je to nezávislý stát. Reaguji na článek , který říká, že můžeme být vděční SSSR za tanky.

Genererace, které mají zprostřetkovaný vztah k válce, přes prarodiče, nebo další příbuzné, mohou takový vtip brát všelijak, ale dá se to pochopit i když je to velmi smutné. 

Karel Kryl je klíč, který by měl napovědět jak to člověk myslel.I když to nevypovídá nic o jeho osobním postoji. Nevím, nejsem vševěd ani psychiatr, ale opravdu je doba zastavit úpadek naší země. Kdo jiný než Češi, kteří mají dějiny 20. století spjatou ze snahou o znovunabytí suverenity a ví jak je těžké znovu ji obnovit. Přestáváme být suverénní již od roku 1999. Vyložte si to jak chcete, ale pokud není OSN schopna řešit konflikty jako je ten v Sýrii, tak je to beznadějné, válka se stává prostředkem k vydírání, stejně jako před Mnichovem.

Někdo namítne, že se máme zase starat sami o sebe, ale to právě děláme. Sice jsme součástí NATO a EU což nám přineslo dost, ale také vzalo. Lidem to není jedno a to je dobře. V tisku i na sociálních sítích se pod falešnými jmény objevují nacistické brožury z doby okupace jiné.

Zabývám se již dlouho o historií II. odboje a to do podrobna i když nejsem profesionální historik, se spoecializací na roky 1944 a 45 na Valašsku. V dějinách máme odpověď.

Již 2000 let se "demokracie" osvědčuje, ale opravdová. Když se haraší zbraněmi je zle. Jsem pacifista, protože vím, co válka dovede i když jen od dědy, který byl v hostinci v Prlově 23.4. 1945. Na konci války měl pušku od maďarských vojáků a partyzánům pomáhal nepřímo protože měl dítě, které se narodilo v době jeho pobytu v rajchu.

První paralela. Rok 1968. Taťka měl 17 a utíkal před  ruským tankem, když chodil za mamkou přes "kopec". Druhá paralela.

Ono vždy není radno reagovat radikálně i když plně chápu i názory nekompromisní. My už nemůžeme opravit to, že tady ty tanky byly, tak jako nevzkřísíme mrtvé z II. světové války, ale připomínat a to důstojně bez politizace i když to dost dobře nejde, ale je mnoho lidí, kteří se o to snaží. 

 Krásně je celý tento problém zpracován v Českém století a to již od prvního dílu. Není tam vše přesně tak jak se to stalo, ale je tam přesah a myslím, že to bylo pochopeno a národ se po letech nadechuje.

V roce 2010 kdy se nám podařilo v Prlově prosadit účast AČR při vzpomínkách k nám jezdí nejrůznější politikové, ale spoleh je stále jen na přátele a AČR.

 Slibů a planých řečí od lidí nekompentních bylo dost. Za takových okolností se dají manipulovat i vzdělaní lidé. Je to dokázáno MUDr. Koukolík ve svých rozhovorech jasně říká, že při manipulaci je vzdělání podružné, závisí na mnoha dalších okolnostech. Příkladem manipulátora je pro nás nejspíše Josef Goebells. Lidé, kteří jsou ohroženi bídou se dají svést snadno a také pod pohrůžkou fyzického násilí.

Ve stejném roce jsem mohl vstoupit do ČSBS. Do té doby nepouštěli mladé, kteří nebyli v rodiném nebo jiném vztahu k této organizaci. Pod ČSBS je i Historická skupina 1. čs.partyzánské brigády Jana Žižky. Tam vedle sebe bojovalo 22 národností a lidé byli schopni se domluvit, protože chtěli ukončit tu hrůzu jménem Druhá světová válka. Já vždy nebo většinou používám velké D.

Proč to zmiňuji, protože něco vím o problému kolem prodeje domu v Legerově ulici, ale nevím vše a dost bych stál o to, znát pravdu. Předseda Jaroslav Vodička mi odpověděl stejně jako odpovídá v televizi, ale to je máto.Má velkou zásluhu na přílivu mladých spolu s paní Dvořákovou, která prodala první budovu patřící ČSBS. Vím jen to a říkám to v zájmu ČSBS, že bylo jasně řečeno a jsou na to svědkové, pokud by to nebylo bráno v potaz. Druhá věc je ta, že kromě skandálů, dělá ČSBS také spoustu záslužné práce, ale dotace jsou mizivé, to nikdo nezmíní. Vždy první naše otázka je kolem financí a těch opravdu chybí tolik, že je to s podivem, ale tím nechci nikoho osočovat.

ČSBS by měla podle mě, držet při sobě, ale být otevřenější, bez skandálů. Jak na to mají pamětníci reagovat? Můžu říci, že to často vede ke zhoršení zdravotního stavu 80-100 letých lidí. V prvé řadě by měli mít šanci na důstojné stáří. Problém financování ČSBS není nový, trvá a jediný prezident Zeman, ke kterému mám i výhrady je schopen toto reflektovat. Nejde o cílené zametání pod koberec, ale řešení, protože již musíme reagovat protože nám v Prlově hrozí, že také nebudeme mít z čeho pracovat i když vše děláme zdarma a žijeme z dotací a darů, museli jsme založit NNO a starosti kolem fungování zase ubírají sílu kontrolovat tok financí jinde, kdo na to má čas a prostředky, to nevím a nemám energii se tím zabývat, ale také nejsem hluchý a slepý.

Mám zájem o tuto republiku. Ne o kus země, zvané Česko. To už můžeme udělat Spojené státy globalizované.   

25. bude připomínka 72. výročí přechodu 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky.na Česko-Slovenských hranicích, kdo ví o této historii, stálo to také mnoho životů stovky. Pokud nevěříte, je k dispozici kniha Marie Hrošové Na každém kroku boj. Vše je prokazatelné a od roku 2012, kdy vyšla, tak je zase o mnoho blíž k poznání a je jisté, že krásný film, Smrt si říká Engelchen, je napsán dle skutečnosti, ale fakta jsou tam popsána uměckými prostředky. Ladislav Mńačko přišel k brigádě 1.dubna 1945, ale oddíl již bojoval od října 1944 takže některé pasáže znal jen z doslechu. 

Tato kniha a filmový počin Kadára a Klose je geniální a pravdivou výpovědí, ale každý si ji vykládá po svém jako fakt. To poškodilo II. domácí odboj více než cokoli jiného.

V roce 1992 jsme se nebyli schopni domluvit s nám nejbližším národem a to podle toho také vypadá. Je to bída. V paměti to máme všichni a většina si myslím by tenkrát nesouhlasila. Stačí znát minulost vlastního národa a potom teprve chápat druhé. Bez nacionalismu, bez hádek i když hlasitá diskuse je přípustná. Máme ve svých dějinách velikány, před kterými se ve své době posadili na zadek i jiné národy. Minulé století ukázalo, jak může vypadat vzestup a pád.

I když to je pod rouškou pokroku, již dlouho se situace zhoršuje. Nechápeme jeden druhého a místo toho děláme z přátel protivníky kvůli nepodstatným "prkotinám".

Arnošt Lustig blahé paměti by na to měl jistě trefnou glosu a je škoda,že již není.Každý jedinec má cenu a je velmi pozitivní, že si to čím dál více lidí uvědumuje.

Vždy se najde někdo, kdo pro svou kariéru opustí přirozenou cestu a pak toho třeba i lituje, ale čas nevrátíme!  

V mých článcích, které píši, jen když mám opravdu důvod a trochu času a také vztek se tento problém již oběvuje a to v souvislosti z Janou Bobošíkou a je fakt, že tehdy mi pan Vodička, který k nám každoročně jezdí a poctivě objíždí i ostatní akce. Myslím, že by se mělo vždy zjišťovat celé pozadí, ale je dobře že se o tom mluví, více úcty k veteránům, kteří bojovali za tuto zem a ani současní vojáci nejsou jen tupé žoldácké tlupy. Plní rozkazy a každý by si to mohl a může uvědomit. Děkuji za pozorné přečtení. Bohužel špatný rozkaz také rozkaz a tady s tím máme zkušenosti 23 lidských životů, které obci jako celku chybí dodnes.