Včera jste mě mohli asi desetkrát zranit nebo i zabít

Silnice přes starý kolínský most je plná aut, tak chápu, že cyklisté a koloběžkáři používají chodník, i když správně mají použít silnici, na které je i „jejich“ značka v obou směrech. Chápu je, ale proč NIKDY nepoužijí zvonek?

Ve druhé polovině minulého století bylo na silnicích více kol než aut. Jak postupně auta přibývala, cyklisté z nich začali mít respekt a přesunuli se raději na chodníky.

A tak se pravidelně stávalo, že jste šli po chodníku, za vámi se ozvalo jemné zazvonění, vy jste se zastavili, obhlédli, co se za vámi děje, ustoupili jste stranou, cyklista poděkoval, někdy i z kola sesedl a dal se s vámi do řeči.

Mimochodem tímto způsobem se cyklistům krásně balily holky a často se stávalo, že se slečna kus cesty svezla na rámu, ale ani cyklistky nezůstávaly se svými erotickými aktivitami pozadu!

„Mladá paní, chtělo by to přifouknout! Aha, vy jste slečna! A jak to, že nemáte pumpičku? Když chvíli počkáte, doběhnu pro ni, mám doma dvě, a kolo vám přifouknu, bydlím naproti! Tak já běžííím! Za chvíli jsem zpátky!“

Byla to prostě oboustranně příjemná setkání, která odstartovalo zazvonění cyklisty, jedoucího po chodníku za vámi.

Ale víte, co bylo nejdůležitější? Cyklisté ze druhé poloviny minulého století si uvědomovali nebezpečí, které mohou způsobit chodcům tím, že jedou po chodníku, a proto jeli opatrně, připraveni kdykoli na chodce zazvonit a cítili se tak bezpečně oni i my, chodci.

Podle mě si s námi dneska cyklisté a koloběžkáři, muži i ženy, mladí i starší, hrají počítačovou hru CJMM. Cíl je moje meta.

Jedou po chodníku z bodu A do bodu B. Nevidí na chodníku lidi, děti, psy, kočárky. Ani je vidět nemohou, protože pro ně jsou to barevné body v počítači, kolem kterých musí cyklista nebo koloběžkář co nejrychleji projet, aby byl v bodě B, kam jede, v nejlepším čase, který mu hra CJMM určuje.

Cyklisté a koloběžkáři, včera jste mě mohli asi desetkrát zranit nebo zabít. Nejsem totiž barevný bod v počítači, který se objevuje na vaší trase z bodu A do bodu B. Nejsem. A tak jsem vám mohla několikrát vstoupit do cesty, protože jsem si vzpomněla, že musím jít do lékárny nebo do řeznictví a také do papírnictví a prostě bych šla doleva a dostala bych se vám přímo pod kola!

Chápu, že stejně jako měli respekt před auty cyklisté ve druhé polovině minulého století, máte ho také vy. Tak vás prosím v zájmu zdraví nás chodců i v zájmu zdraví vás, cyklistů a koloběžkářů, používejte zvonky, prosím vás!