Dovolená, jakou chceme jenom my

Samozřejmě, že jde naplánovat, když jsme sami nebo žijeme ve dvou, ale nemáme děti. To se to plánuje! Ale jak přijdou děti, prázdniny se řídí podle nich a rodiče jako by neexistovali!

Řekla bych, že se od doby, kdy jsme řešili, kam pojedou o prázdninách naše děti, nic nezměnilo. I dneska jsou pořád na prvním místě děti. Kam pojedou na tábor, kdy přijedou, kdo bude s nimi, když budeme muset být v práci, jak si podle dětí naplánujeme svoji dovolenou, kdy která babička nastoupí „do služby“ - nebudu pokračovat, protože to známe všichni.

Nedávno jsem potkala Bohunku z vedlejšího domu. Má dva kluky jako buky kolem pěti, šesti let, super manžela a maminku, která bydlí ve stejném domě s nimi.

„Tak kam jedete o prázdninách,“ zeptala jsem se jí, když jsme se po ránu potkaly před vietnamskou Večerkou, která na Zálabí zachraňuje pohodu našich domácností od 7 – 20.

„Nikam,“ odpověděla lakonicky. „Jsme s klukama doma. Ale asi pojedu já.“

Rozzářila jsem se. Něco podobného jsem totiž udělala o prázdninách 1989! Vymyslela jsem si věrohodný příběh a na týden jsem zmizela z Kolína. Jenom já věděla, kam chci jet a také jsem tam jela. Bylo to nezapomenutelné!

„A kam pojedeš, Bohunko?“

„Nikam. Dělám si srandu Jak bych mohla?“

„A proč bys nemohla? Spousta rodičů se na prázdniny netěší, protože vědí, že prázdniny nebudou o nich, ale o dětech. A teď si představ, že si sedneš s manželem a s maminkou a domluvíte se, že každý z vás bude mít během prázdnin své tři dny, kdy si pojede, kam bude chtít. Ti dva, co zůstanou doma, se sice budou starat o děti, ale zároveň se budou těšit na své tři dny volna!“

Bohunka se zasnila a to zasnění muselo být krásné, protože vzápětí následovala otázka.

„A jenom tři dny?“

„To záleží na tom, jak se domluvíte. Můžeš mít své tři dny třeba dvakrát za prázdniny. Nebo můžeš odjet na týden! Když se chce, jde všechno!“

Když ode mě odcházela, měla jsem pocit, že jsem dobře zasela. Ale zároveň jsem si řekla, že o tom napíšu blog! Vidět totiž Bohunku, jak sní, bylo nádherné, tak proč by nemohli snít i ti rodiče, kteří se na prázdniny netěší?

Mimochodem, sny jsou krásné, ale jsou na prd! Co nejdříve svolejte rodinnou radu dospělých, zajistěte si své tři dny a pak si ty tři dny dělejte, co budete chtít!