Ohavný pokus o zneužití pejskařky.

Vašek

Vašíku, jsou to šikulové. Kam se na ně hrabou psychologové. Mají nás přečtené dokonale. Dneska šla kolem mě, když jsem stála s kamarádkou. Měla jsem Baxíka, který si čuchal kousek od nás a paní se po něm ani nepodívala, mně pozdravila,

ale sledovala moji ruku, ve které jsem stejně jako včera, držela cigaretu. Já jí kývla na pozdrav, ale bavila jsem se dál s kamarádkou a paní nás nerada obešla.

My lidé jsme různí! Povedený víkend, vážená blogerko!

Horste, jen ať jsme různí! Aspoň máme o čem psát blogy!

Ano Irenko, mám lidi fakt rád. Ale s některými je lepší se nepotkat...

Filípku můj milej, tak to jsme na tom stejně!

Nemam problem se zviraty, jenom s lidma. Nerad totiz chodim na navstevy k lidem kteri si drzi psa vevnitr, o jinem nez o psovi se obycejne nemluvi.

Pes má bydlet s lidmi (tj. v milující smečce) a ne strádat o samotě na dvorku...

S některými lidmi je to těžké a je to marný, je to marný se s nimi domluvit. Daleko lépe se pak člověk domluví s němou tváří - a pokud je to Baxík - není třeba dál rozvádět. Protože to je kamarád se vším všudy. Ať se mu daří a na tu paní radši zapomeňte!

Dimírku, za mě a za Baxíka