Díky moc paní Ireno...ani nevíte, jak moc mi ten Váš nápad pomohl....je skvělej...

Šárko?! SUPER! Hlavně, vím, o čem mluvím! A tak vím, že to jde! Já se v roce 1989 vrátila do roku 1963-65, kdy jsem chodila do školy v Uhelné Příbrami. V Chotěboři jsem na týden bydlela v hotelu a odsud vyjížděla za spolužáky nebo tam, kde pracovali - a jako kouzlem mi bylo zase čtrnáct - patnáct a bylo to úžasné!!! Nezapomenutelné! Jděte do všeho, co jste si zamanula! Všechno jde, když se chce!

Dříve se děti o prázdninách šouply k dědečkům a babičkám na vesnici, takže stařečkovům přibyli starosti. Nejenom, že se starali o vepříka, slepice, kachny, králíky, ale ještě nakupovali v pojízdné prodejně a vařili. To byly časy, kdy mladí měli o prázdninách volno. Dneska už nic takového asi neexistuje. Babička je většinou i v sedmdesáti mladice, chodí pravidelně ke kadeřníkovi a na kosmetiku, čumí na FB a honí dědečky, pokud jí ten její zemřel.

já tyhle prázdniny Ivano milovala..a práci jsem jim nepřidělávala..pomáhala jsem ..pásla husy, krmila králiky, slepice...došla jsem k panu Jehličkovi do koloniálu pro chleba nebo pro "skočproto"..a to bylo v letech 1972-76. Koloniál se tomu říkalo až do smrti starého pána a věřte mi,obrečela jsem ho..s ním skončil i ten krámek,kde to nádherně vonělo a připomínalo obchod pana Bajzy...