Rodina mě vydědila...

... sdělila mi radostně moje dlouholetá kamarádka Milena a pozvala se na kafe do mé pracovny, jako by tušila, že tam sice jdu, ale moc se mi pracovat nechce.

„Tak pojď,“ souhlasila jsem, protože jsme stály před domem, kde pracovnu mám, což Milena moc dobře ví a také se hned rozzářila.

„Á, Múzy jsou dneska líné, co? Kolikrát jsem se k tobě už chtěla vetřít, ale to bylo vždycky, musím psát, dělám korektury, ale dneska? Dneska se klepeš na to, abych ti řekla, PROČ mě ti dva vydědili, co?“

Rozesmály jsme se obě, protože měla svým způsobem pravdu. Její osmdesátiletá tchyně a její šedesátiletý syn, manžel Mileny, byli opravdu vzácní exempláři!

Dneska šlo o to, že Milenin manžel Otakar přijel z chalupy, kde sekal trávu a ukázal jí modřinku.

„Myslím, že jsem chytil klíště, Milenko.“

„A kde ho máš?“

„Už se pustilo, ale tady, jak je ta modřina, se drželo.“

„To je blbost. Praštil ses. To není od klíštěte!“ Otakar se urazil, ale za dvě hodiny přišel znovu, že se necítí dobře.

„A víš, od čeho mi je špatně, Milenko? Jak jsem sekal trávu, tak jsem asi nějaké klíště rozmašíroval, ono mi vletělo sem na ruku a infikovalo mě! Podívej! Podívej! Ta modřina je od toho, jak mi narazilo na ruku!“ Milena se mu začala smát.

„Ty seš jako tvoje maminka! Včera jsem u ní byla, má nateklé nohy, tak jí říkám, máti, dávej si je na židli, když si čteš ten svůj bulvár! Nebo si aspoň na hodinku lehni! Před obědem a po obědě! Lehnout si odmítla, že je to zbytečné. Že leží v noci a přes noc jí nohy splasknou. A vrchol byl, když mi řekla, Mileničko, víš, co si myslím? Že těm mým napuchlým nohám dělá dobře tma! Podejte si spolu ruce, Otíku! Synáček maminku nezapře!“

Když jsme se zasmály, dopily kafe a Milena se začala zvedat, zeptala jsem se, jak je to s tím vyděděním.

„No... nevydědili mě, ale za trest s nimi nesmím v červenci do Bulharska, do toho jejich penzionu. Což jsem „oplakala“, aby měli pocit, že mě potrestali náležitě, ale ve skutečnosti se těším na chalupu, kde budu konečně měsíc sama! Zvu tě! Klidně i s Ritou a s Františkem! Aspoň je zase uvidím!“ Odmítla jsem.

„Nenene. Nebudu tahat Ritu s mým jediným vnukem někam, kde je klíšťaty infikovaná i posečená tráva!“