Evropská komise chce zakázat topení plynem

Při pohledu na tohle si každý rozumný člověk poťuká na čelo. Bombastické titulky našich médií zapracovaly. Jenže ono to je trochu jinak.

Nesmí se už topit uhlím, zakazuje se pomalu dřevo, přibude k tomu plyn. Co pak zbývá? Elektřina. Nic jiného než elektřina. I tepelná čerpadla jedou na elektřinu, byť asi s jednou třetinou topného výkonu. Připočtěme k tomu neuvěřitelný tlak na elektromobilitu a je vám jasné, že ani deset nových Temelínů by pro Česko nestačilo.

Začněme výrobou. Zkusme zazásobovat každý panelákový byt příkonem aspoň 6 kW jenom na topení. Sídliště se 100 000 obyvateli (např. pražské Jižní město), při průměru 3 obyvatel na byt, má nějakých 33000 bytů. To celé krát 6 kW a jste na příkonu 198 MW. Znásobte to x10 (počet obyvatel Prahy) a jenom pro Prahu by byly potřeba oba bloky Temelína a to jsme jen u topení.

Přejděme k přenosu. Musela by se postavit silná nová vedení od předpokládaných nových jaderných zdrojů k místům největší spotřeby. Řekněme, že Evropa (i ČR) půjde cestou decentralizované výroby, tedy masivní nasazení solární a větrné energie. Potřeba těch vedení ale stejně zůstane stejná. Někde fouká, někde svítí slunce a jinde se topí. Tohle nevyřeší nic.

Bude potřeba řešit nejen instalovaný výkon mnohonásobně přesahující spotřebu (někdy fouká a někdy ne), ale především akumulaci energie. Všechny druhy akumulace jsou momentálně v plenkách. Kromě přečerpávacích vodních elektráren (blíže zde).

Jsou zde zatím věci, které elektřinou nevyřešíte. Těžké pracovní stroje, námořní doprava, letecká doprava, kamionová doprava.

Takže celé to je jen jeden velký nesmysl.

Jenže ty bombastické mediální titulky neřekly tu druhou část sdělení Evropské komise ohledně zákazu topení plynem. „Klíčovým prvkem tohoto přechodu je vytvoření konkurenceschopného vodíkového trhu s odpovídající infrastrukturou," prohlásila eurokomisařka pro energetiku Kadri Simsonová. 

A jsme doma. Pomiňme momentální technické problémy. Pomiňme i momentální cenové problémy. Ale tudy cesta vede. Vodík vyrobíte z obyčejné vody pomocí elektrické energie. Při dostatečném výkonu zdrojů tak můžete na pobřeží moře, nebo u řek, vyrábět jak chcete a kdy se to zrovna hodí (fouká, svítí slunce). Můžete i vyrábět pořád (jaderná elektrárna). Nemusíte pak mít dráty. Vodík naložíte do cisteren a rozvezete. Při spalování vodíku uniká do ovzduší vodní pára, která zkondenzuje a máte zpět vodu. Koloběh jak v přírodě. V tom kolečku se spotřebuje právě ta elektřina, kterou musíte vyrobit. 

Zabíjíte dvě mouchy jednou ranou. Skladování a přenos. Auta a vlaky na vodík už existují a jezdí. Jsou drahá. Při masovém nasazení průmyslu a výroby ale cena zákonitě klesne.

Vodíkem můžete napájet i těžkou dopravní techniku, včetně třeba bagrů. I železnice se zlevní, protože nemusíte stavět trolejové vedení. Vodík se dá použít skoro všude.

A řešení je na stole. Emise – nula. Závislost na turbanech - nula. Vydíratelnost od Rusů – nula. Pokud se to někomu líbí – tak i závislost na Američanech a jejich břidlicových plynech – nula. Energetická soběstačnost Evropy je na stole. Jde jen o to, se k ní dopracovat. Tady můžeme diskutovat, jestli trhem, nebo silovým protlačením. Můžeme diskutovat jestli více větrníků a solárů, nebo jaderných elektráren. Oboje je správně a už si to uvědomuje i Evropská komise. Dokonce i mág všech zelených Frans Timmermans, výkonný místopředseda EK odpovědný za Zelenou dohodu pro Evropu: „Víme, že elektřina samotná nedokáže zajistit veškerou energii, kterou budeme v budoucnu potřebovat. Evropa potřebuje přejít k čistším zdrojům energie. To zahrnuje nahrazení fosilního plynu obnovitelnými a nízkouhlíkovými plyny, jako je vodík,“ řekl.

Tohle je budoucnost. A konečně je vidět světlo na konci evropského zeleného tunelu.