Archeologie chaosu

Včera mě napadlo, že může existovat chaotická archeologie nebo chaotická paleontologie. Správný název by měl ale být "potenciálně infinitní archeologie". Využití metod deterministického chaosu je jen jednou z možný cest, jak získat více informací z nalezených stop v archeologii či paleontologii. Pokazuje však jak fascinující mohou být metody např. archeologie, jejichž úběžníkem je relativní "vševědoucnost", jaké možnosti mohou být otevřeny. Praktická zpráva je: vždy jde najít realizovatelnou metodu, která nám dá nové fascinující informace. Metody se budou dále vyvíjet.

Jde o to, že paleontologie zkoumá stopy, které jsou kompaktní - třeba lebku dinosaura. Jak se tento obor zdokonaluje, dokáže např. kostru dinosaura složit z čím dál tím menších kousků kostí, vlastně kamenů, které jsou navíc méně a méně odděleny od podloží, v němž byly nalezeny.

Když to domyslíme do extrémních důsledků, tak většina atomů dinosaura se např. nalézá roztroušená po naší planetě. Čistě teoreticky by za pomoci rovnic deterministického chaosu bylo možné "poskládat" velké množství atomů jednoho dinosaura, chce to jen neuvěřitelný počítač a neuvěřitelné množství dat.

Nebo, jestli bude možné časem překonat rychlost světla, jak to naznačuje kvantová provázanost, mohla by fungovat i taková šílenost, jako předběhnout paprsky světla a alespoň na Zemi se podívat "v minulosti". To by bylo velmi užitečné pro geologii planety třeba.

Podobnými metodami by paleontologie, geologie či archeologie mohly dávat daleko přesnější informace. Totéž platí i o oboru, který zkoumá cokoliv z materiální minulosti, a který jsem z nedostatku termínů nazval opět archeologií. Když se to domyslí do důsledku, lze to nazvat infinitní archeologií, do níž patří ale i kosmologie třeba.

Samozřejmě to berte jako limitu. Každá metoda má své principiální limity, které nelze překonat. Na druhé straně lze ale tuto metodu vždy překonat novou metodou, jejíž principiální limity umožní získat více informací než pomocí té předešlé.

Když se to vezme prakticky, chce to např. začít chemicky i jinak zkoumat okolí fosilizovaných kostí (to je pouze brainstormingová myšlenka bez hlubších znalostí současných metod. Paleontologie i archeologie jdou touto cestou stále větší skládačky a registrace stále méně výrazných stop. Infinitní archeologie je jen nedosažitelný cíl, leč relativně infinitní přístup říká, že každá metoda, každá hranice zkoumání bude překonána a proto má cenu nové metody hledat.