David Hrbek

Můžete také navštívit: www.hovorydavidahrbka.blog.idnes.cz
www.facebook.com/davidhrbek
Více informací na www.davidhrbek.cz
  • Počet článků 121
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2093x

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

David Hrbek

Temná komora

Temná komora je doprovodná báseň k připravované knize fotografií jednoho známého fotografa a víc k tomu nemám, co bych řekl. A jen doufám, že to na perex bude dostatečně dlouhé.

4.1.2011 v 21:54 | Karma: 7,19 | Přečteno: 1318x | Diskuse | Ostatní

David Hrbek

Potká Kohn Roubíčka aneb pár židovských anekdot

Za poslední dva měsíce mi udělalo radost několik židovských anekdot. Když jsem je vyprávěl kamarádům a známým, vesměs se smáli. A protože si je nechci nechat jen pro sebe, tady jich pár předkládám a doufám, že alespoň někoho pobaví, tak jako pobavily mě a zmíněné přátele. A poděkovat chci Jiřímu Fialovi, od něhož je znám.

23.12.2010 v 13:21 | Karma: 24,43 | Přečteno: 3227x | Diskuse | Kultura

David Hrbek

Škvíra pro anděly

Když mi bylo čtrnáct, složil jsem svou první píseň. Či přesněji: torzo písně. Sloku a refrén. Toužil jsem napsat hit s hlubokým textem. Na sloku si nepamatuju, ale refrén, který vlastně nebyl refrénem, protože se zpíval jen jednou, zněl: „Jsem unaven / dlouhou poutí životem / a nezbývá mi než říct / nashledanou.“ Popuzovalo mě tehdy, že místo uznalého přikyvování nad existenciálně laděnými verši se mí posluchači, rodiče a prarodiče, nepokrytě smějí.

22.12.2010 v 11:38 | Karma: 12,42 | Přečteno: 1192x | Diskuse | Poezie a próza

David Hrbek

Klíčová socha a politické neelity

Nedá se říct, že bych vyhledával dílo Jiřího Davida. Ono si totiž vyhledává mě. A jak doufám, vyhledává si i spousty jiných. Autorovo dílo, minimálně to, které je určeno do veřejného prostoru, totiž vždycky vyvolává pozornost. Říká si o ni svou provokativností (za sebe dodávám, že provokativností milou, někdy až poetickou – viz někdejší Trnová koruna nad Rudolfinem či Srdce nad Hradem), říká si o ni svou aktuálností (společenskou a politickou), říká si o ni svým humorem (který samozřejmě nemusí být každému pochuti a ne každý mu musí rozumět).

18.10.2010 v 15:13 | Karma: 10,18 | Přečteno: 1346x | Diskuse | Společnost

David Hrbek

Dva Šimoni

21. července 1828 si to po poli v Následovicích, ve vesnici mezi Hodonínem a Slavkovem u Brna, vykračoval muž.

20.9.2010 v 14:07 | Karma: 11,58 | Přečteno: 1637x | Diskuse | Poezie a próza

David Hrbek

Ruby a červená aktovka (psáno pro MfDnes)

Svou první cestu do školy si nepamatuji. Vybavuje se mi však celkem zřetelně předchozí odpoledne. Samozřejmě nemohu za své vzpomínky ručit majetkem, natož pak zbytkem své cti. Ale když se řekne moje první cesta do školy, vybaví se mi toto:

1.9.2010 v 16:37 | Karma: 16,96 | Přečteno: 2446x | Diskuse | Olomouc

David Hrbek

Busta

Draho, ukaž dělohu, volával z okna v přízemí na mou maminku babiččin soused, který byl mišuge. Za slunečních dnů vysedával hodiny v okně svého bytu, opíral se lokty o malý polštář a pořvával na lidi, co procházeli kolem, pořvával na ně všechno možné strašlivým mečivým hlasem, jen na moji maminku vždy a stále, Draho, ukaž dělohu. Já se ho bál, vytrhl jsem se pokaždé matce a utíkal zvonit na babičku, aby nás co nejrychleji pustila do domu. Jeho skřípající hlas vyřvával jediné přání, přání tak urputné, že mu křivilo obličej a zraňovalo jeho bezzubé a uslintané dásně. Ale no tak, Mirečku, až příště, volávala na něj z balkonu ve třetím patře babička a házela nám klíče.

23.8.2010 v 12:57 | Karma: 16,66 | Přečteno: 1864x | Diskuse | Kultura

David Hrbek

Tma jako v...

Tehdy jsme ještě s bratrem bydleli společně s rodiči a měli jsme daleko do prvních lásek. Na kuchyňské lince stál telefon, k němuž to měl od stolu nejblíže Daniel. Často se stávalo, že se k nám někdo dovolal omylem. A když se to ten večer stalo již potřetí, vzala si maminka od bratra sluchátko a slušně se zeptala, kdo volá? Slunéčko, tady je Slunéčko. Jen co to dořekl, maminka povídá, zato tady je tma jako v prdeli. A pak hned zavěsila a smíchem se zlomila v pase. My s Danielem jsme prskali dosud nerozžvýkaná sousta, ale bylo nám odpuštěno, protože prskali všichni kolem stolu, i prastrýc Hugo, který byl tehdy už vdovcem. Co mu zemřela krásná žena Hela, nesmál se často. Ale tentokrát se smál jako kdysi, když Hela ještě žila. Výborně, Hermenegilde, zvolal Hugo směrem k mamince, které tak říkal, protože mu to znělo jako Drahomíra.

9.8.2010 v 15:31 | Karma: 32,60 | Přečteno: 5152x | Diskuse | Kultura

David Hrbek

Křivé zuby ve starých dásních

Richard, vzdálený bratranec z Bostonu, přiletěl s rodinou do Evropy. Pár dní strávili v Paříži, pár dní v Londýně a v Dublinu, v pátek přistáli ve Vídni a v sobotu odpoledne už stál s dětmi Asherem a Isabel a s manželkou Lynn u náhrobního kamene na malém židovském hřbitově v Podivíně.

6.8.2010 v 11:11 | Karma: 19,12 | Přečteno: 1766x | Diskuse | Poezie a próza

David Hrbek

Jako kdysi

Stojím na balkóně. Tady a v tuto noční hodinu to v těch nesnesitelných vedrech letošního léta ještě jde. Sem tam o mě zavadí příjemný vánek. A zase zmizí. Vedro je i teď, těsně před půlnocí. Na balkoně vlevo pode mnou ještě dokuřuje poslední cigaretu pan Szabó. My dva jsme v našem domě ještě vzhůru.

14.7.2010 v 12:10 | Karma: 15,08 | Přečteno: 1566x | Diskuse | Poezie a próza

David Hrbek

Výhrab čili o pohřbech

Až to jednou přijde, nechci, abyste mi na pohřbu hráli písně, které mám rád, řekl jsem večer ženě. Překvapeně zvedla oči od stolu. Jak tě to napadlo, prosím tě, zeptala se. Žena odjakživa počítá s tím, že mě přežije a bude chodit jako veselá penzistka po horách s jinými veselými penzisty, opásanými chlebníčky, s pumpkami na tlustých stehnech a silnými světlými podkolenkami v pohorkách. Pokaždé, když míjíme takovou skupinku, v níž se všichni opírají o vycházkové hole a už na zastávce studují velkou mapu, neopomene nikdy říct, taková budu na starý kolena taky. A já při tom tak trochu žárlím.

29.6.2010 v 16:10 | Karma: 20,75 | Přečteno: 2195x | Diskuse | Poezie a próza

David Hrbek

Rozhovor s Janem Budařem (video uvnitř)

Od května 2003 vedu ve Švandově divadle rozhovory s hosty, které si tam zvu, protože se chci o nich něco dozvědět a protože se chci něco nového dozvědět od nich. A vždy doufám, že spolu se mnou i publikum, které má ostatně možnost ptát se taky, v průběhu rozhovoru či v jeho závěru. Od května 2003, kdy ke společnému stolu se mnou zasedl první host, muzikant a výtvarník Klaus Voormann, se na barové židli vystřídaly desítky hostů. Od muzikantů přes vědce, herce a výtvarníky.

24.6.2010 v 12:56 | Karma: 8,80 | Přečteno: 2626x | Diskuse | Kultura

David Hrbek

Stopy

Stále chodím stejnou cestou, týmiž cestami, občas si je zkracuji vyšlapanými pěšinami v přerostlé trávě. Vedou mě od našich dveří k jiným dveřím. Tak tomu bylo vždy a je tomu tak dodnes. Čas od času se mění jejich délka, směr a rychlost, s jakou se mi je daří překlenout. Odtud tam. Vždy je to tak. Mění se stopy, po nichž jsem kráčel a po kterých kráčím.

18.6.2010 v 13:57 | Karma: 10,49 | Přečteno: 1230x | Diskuse | Poezie a próza

David Hrbek

A právě teď si někdo někde prdl

A právě teď si někdo někde prdl, řekla jen tak pro sebe naše desetiletá Zuzana a začala se tomu smát. To je dobrý, tati! Myslíš, že si teď, co ti to říkám, někdo prdl?, a podívala se na mě očima, které najednou měla přes celý obličej. Určitě, řekl jsem, určitě si teď na světě prdlo víc lidí najednou. Třeba deset?, zeptala se dcera. Nebo sto? Oči měla čím dál větší. Třeba i milión, uklidnil jsem ji. Milión lidí, podivila se. To musí ale smrdět a chytila se za nos. Ale ne na jednom místě, upozornil jsem. Já vím, že ne na jednom místě, nejsem přece blbá, ohradila se. Ale jestli všichni prdí jako ty nebo maminka... Nedořekla. Oba jsme věděli svoje.

16.6.2010 v 14:57 | Karma: 20,15 | Přečteno: 1965x | Diskuse | Poezie a próza

David Hrbek

Zářící drahokamy (čte herec Michal Dlouhý)

Před nedávnem jsem na svém blogu zveřejnil povídku Kosočtverce mé matky. Pod příhodnějším názvem Zářící drahokamy ji počátkem května namluvil jeden z nejlepších (dabingových) herců Michal Dlouhý. Protože ji četl krásně, rozhodl jsem se ji publikovat v audio podobě na stejném místě, kde byl text publikován poprvé.

24.5.2010 v 21:33 | Karma: 16,22 | Přečteno: 2390x | Diskuse | Kultura

David Hrbek

Záhada

Maminka se právě vracela z práce domů, v obou rukách tašky s nákupem. Těžké domovní dveře už léta nikdo nezamykal, zámek byl stržený. Stačilo se do nich celou vahou těla opřít a začaly se pomalu otvírat. Hned za nimi stály popelnice, které většinou přetékaly odpadky. Když bylo vedro, chodba za dveřmi zkaženým a chladným dechem ovanula každého, kdo do domu vstoupil. Za popelnice a smrad se také rodiče každé naší návštěvě už v předsíni omlouvali.

6.5.2010 v 11:47 | Karma: 18,03 | Přečteno: 1695x | Diskuse | Poezie a próza

David Hrbek

Textáže

Tři texty, tentokrát krátké básně. Jen tak, na zkoušku. Tak uvidíme. Vznikly metodou volného výběru. Doufám, že to jako perex bude stačit.

3.5.2010 v 14:52 | Karma: 9,04 | Přečteno: 1082x | Diskuse | Poezie a próza

David Hrbek

Nautilus

Zlověstně zní slovo Černovír, jméno jedné z periferních čtvrtí našeho města, kudy protéká řeka Morava a po obou jejích březích se rozkládají rodinné domky a zahrádkářská kolonie, za nimi pole a louky a Klášterní Hradisko, v němž po léta sídli vojenská nemocnice. Pro lidi z centra, jako jsme my, to byla vždycky čtvrť vycházková.

20.4.2010 v 14:55 | Karma: 14,18 | Přečteno: 1183x | Diskuse | Poezie a próza

David Hrbek

Médium

Je to s podivem, ale naše děti chodí rády na hřbitov. Chodí na něj poměrně často s mými rodiči, kteří těmto hodinovým výletům říkají orientační běh. V jejich případě je to nadsázka, na ty čtyři hroby trefí naprosto suverénně. Na rozdíl ode mne. Jednou jsem vedl děti na hřbitov já a vracel se s nimi zahanbeně domů. Tehdy rodiče vzali vše do svých rukou a naučili je na hroby chodit. Dnes jsou děti mými spolehlivými průvodci po hřbitově i za tmy.

8.4.2010 v 12:03 | Karma: 15,23 | Přečteno: 1097x | Diskuse | Poezie a próza

David Hrbek

Okno s vyhlídkou

Když se má žena vrátí v podvečer domů, všechno ze sebe shodí a vleze pod sprchu, aby smyla pach upoceného autobusu a končícího dne. Slyším proud vody, který na sebe nechá dopadat; neviditelná špína jí stéká po nohou na dno vany a mizí v odpadu. Na chvíli se otočí čelem ke sprše, zvrátí hlavu a zavře oči; voda jí vniká do úst a bere s sebou zbytky slov a vět, jež jí za ten den uvízly na jazyku nebo mezi zuby. Potom si do dlaně nabere trochu šamponu a oběma rukama si ho dlouho a pečlivě vtírá do vlasů, nechá jej chvíli působit, aby se pěna dostala ke každému kořínku zářivě zrzavé hřívy. Pak se napřímí a dlouhými tenkými prsty si vjíždí do vlasů, proud vody jí smývá šampon z hlavy a bílá pěna se jí valí po zádech a mezi prsy. Pak zavře kohoutek, odloží sprchu a odhrne kryt z mléčného skla. Znám ty zvuky už za ta léta nazpaměť. A taky vím, co se stane za chvíli. Vyjde nahá z koupelny do úzké podlouhlé předsíně, postaví se před zrcadlo, bude se rozčesávat a na svém hubeném těle a tmavých chloupkách se ve zbytku denního světla ještě tu a tam zalesknou zbloudilé kapky. Když jsem doma, neumím si ten pohled odepřít. Co vokouníš, řekne rozverně, protože se už cítí dobře. Někdy povím, dnes ti to zase sluší. Kdybys nekecal, řekne pobaveně a je na ní znát, že jí to lichotí. A teď už mě nechej, většinou dodá. A já toho většinou nechám. Ale někdy taky ne.

6.4.2010 v 15:28 | Karma: 19,69 | Přečteno: 1543x | Diskuse | Poezie a próza

David Hrbek

Vlasy

Myslet znamená nevědět, zopakoval zvýšeným hlasem major Fochr. Byl na svůj výrok hrdý. Chytal se každého našeho „myslel jsem“, čekal nedočkavě na ta dvě slova, téměř nám je odečítal ze rtů, těšil se, až se před námi vytáhne a pak nás poníží. Naše četa stála nastoupená na buzerplace před vysokoškolskými kolejemi. Myslel jsem, že to stačí, řekl jsem, když se Fochr začal podivovat nad mým nedostatečným sestřihem. Okamžitě odchod, Hrbek, dej se ostříhat, kde chceš, ale za hodinu se budeš hlásit. A nepřej si mě, jestli tě budu muset zase vracet. Udělám ti dusno, žes to nezažil!

1.4.2010 v 18:07 | Karma: 16,14 | Přečteno: 1725x | Diskuse | Poezie a próza

David Hrbek

Dluh

Člověk by si měl každý den udělat aspoň jednu malou radost, řekla teta Lucy, když jsem na ni překvapeně zíral, že dnes odpoledne spolu půjdeme do kina. Byl totiž normální všední den. Do kina jsme jako malí kluci chodili s rodiči výhradně o víkendu, a to jen občas. Během pracovního týdne nebylo kdy, a tak nás s Danem ani nenapadlo, že by se mohlo jít na film třeba v úterý. A teď bylo úterý, Lucy mě vedla ze školy, a když mi prozradila, že ve tři dávají Vinnetoua, nemohl jsem tomu stále uvěřit.

22.3.2010 v 16:41 | Karma: 18,42 | Přečteno: 1396x | Diskuse | Poezie a próza

David Hrbek

Dvě stejné otázky

Na oběd jsme chodili nejčastěji v tlupě, jen pánská jízda. Čekávali jsme na sebe před bílo-červeným zábradlím u školy, a když už tam byli skoro všichni, hned jsme vyrazili. Loudové měli smůlu, museli nás dohánět, pokud chtěli být při tom, jak vedeme zasvěcené řeči. Probírali jsme kdeco, hlavně holky, které nás zajímaly ze všeho nejvíc. A když jsme se nebavili o holkách, tak vždycky o něčem, co s nimi souviselo.

16.3.2010 v 15:26 | Karma: 13,05 | Přečteno: 1257x | Diskuse | Poezie a próza

David Hrbek

Cesta na Měsíc

Z našeho dětského pokoje to bylo do ložnice rodičů přes jeden pokoj. Byly to místnosti poměrně rozlehlé a každý z našich kamarádů nám je záviděl, protože znali jen život v paneláku. Bydleli jsme v činžovním domě z počátku dvacátého století, přímo uprostřed města. A jak si zpětně uvědomuji, nikdy jsme neříkali obývací pokoj nebo obývák. Když maminka servírovala svačinu, vždycky nařídila, běžte prostřít do prostředního pokoje. To proto, aby nám bylo jasné, že nebudeme jíst v našem dětském pokoji nebo v některém z dalších tří.

10.3.2010 v 14:35 | Karma: 13,92 | Přečteno: 1255x | Diskuse | Poezie a próza

David Hrbek

Toho času zesnulý

Dědeček Leo byl přesvědčený, že by se měl člověk ke konci života zbavovat všech věcí a odcházet z tohoto světa téměř nahý, v jeho případě to znamenalo s jedinou knihou. Měl rozsáhlou knihovnu, která pro něj hodně znamenala, život bez literatury si neuměl představit a raději to ani nedělal. Na nočním stolku se mu vždy kupila spousta knih. V den jeho nečekané smrti na něm ležela jediná. Shakespearův Král Lear.

8.3.2010 v 7:45 | Karma: 17,02 | Přečteno: 1262x | Diskuse | Poezie a próza