David Hrbek
www.facebook.com/davidhrbek
Více informací na www.davidhrbek.cz
- Počet článků 121
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2093x
David Hrbek
Už dost dlouho běžim // na nouzový režim
Trochu z donucení píšu tento úvod. Musí tu být, taková jsou pravidla blogů, jenomže sám necítím potřebu k následujícím řádkům cokoli připisovat. Jsou, jaké jsou, ať se s tím potenciální čtenáři srovnají sami. Mějte se krásně.
David Hrbek
Postav se přede mě, trochu se ohni...
Dalších pár krátkých textů. Jen tak, pro pobavení. Jiné ambice nemají. Tak se mějte.
David Hrbek
Kdybys mi viděla do hlavy // zírala bys na své pohlaví
Texty zde uváděné nemají žádnou souvislost s mojí ženou. To píšu kvůli ní, protože má s některými problém, a naprosto zbytečně. Nejsou o ní. Jen první dvě stoprocentně. A částečně snad ještě jedna. Ostatní jsou o jiných ženách.
David Hrbek
V nevěstinci v krizi středního věku
Krize středního věkuNěco se děje,už je to zjevně tak.Stav beznaděje.A mně zas visí pták.
David Hrbek
Prý mi chybí sex-appeal (z intimního života RIPa)
Prý mi chybí sex-appeal, nejsem Havel, nejsem Kryl. Kdybych byl Klus, Vojta Dyk, hned by se mnou měla styk.
David Hrbek
Tono Stano: Fotografie mě neléčí
Na tomto rozhovoru jsme s fotografem Tonem Stanem pracovali asi měsíc. 20. dubna vyšel v sobotní příloze MfDnes Víkend ale jen zlomek. Zde tedy publikuji rozhovor v nezkrácené verzi a pod původním názvem.
David Hrbek
Café Dolce Vita
Konec září svěsil slunečníky na půl žerdi a hřebeny střech nařízly nízké šedé nebe. Tak začal podzim v naší kavárně, začal stejně jako každý rok, začal stejně jako všech sedm let předchozích a zběsilým tempem si to uháněl začátkem zimy až sem, do druhé půlky prosince. Už téměř sedm let po sedm dní v týdnu stoupám každé ráno po strmém schodišti do prvního patra nad bistrem, do kavárny se třinácti stolky s mramorovými deskami, do Café Dolce Vita.
David Hrbek
Fenomenální kytarista Tommy Emmauel v exkluzivním "interview"
Nemám příliš dobrou paměť. Pamatuji si povětšinou ne příliš významné detaily nebo dílčí situace, jichž jsem byl účasten či které mi někdo vypravoval. Kdybych neměl po ruce záznam rozhovoru, který jsme svého času vedli před publikem ve Švandově divadle s fenomenálním kytaristou Tommym Emmanuelem, vybavilo by se mi nejspíš několik vjemů: těžko popsatelná energie, doslova smršť, kterou jsem u nikoho jiného dosud nezažil, nebývalá míra otevřenosti a také ten klamný pocit, že se známe již léta. Tommy je osobnost, při níž člověk zapomíná na své vlastní ego a rád se nechá strhnout tokem vyprávění. Když jsem náš rozhovor přepsal tak, jak probíhal, nebylo to najednou ono. Jako bych svému protějšku něco ubíral. Musím přiznat, že mě to zaskočilo. Po několikadenním tápání mě napadlo své otázky vyjmout a nechat Tommyho promlouvat bez přerušení. Všichni jsme víceméně ješitní a pro autory rozhovorů často platí, že se tu a tam chtějí blýsknout povedenou otázkou, postavit se alespoň trochu na roveň svého známějšího partnera v rozhovoru. V přítomnosti Tommyho Emmanuela však člověk sám na sebe hned zapomíná a odměnou je mu upřímnost a radost z neobyčejného setkání. Následný text je tedy rozhovor, který se tak nikdy neodehrál, přesto jsem si v něm nevymyslel jediné slovo. Jsem přesvědčen, že je tak autentičtější, než kdybych se držel původní verze. Proud energie, příběhů a témat tak snad získal něco, co mám alespoň stopově z našeho společného večera uchováno ve své chabé paměti.
David Hrbek
Zázrak zažívám každý den
S americkým velvyslancem Normanem L. Eisenem jsem se viděl jen jednou, ale díky jeho bezprostřednosti, přirozenému šarmu a otevřenosti jsem okamžitě podlehl falešnému dojmu, že se známe dlouho. Následující rozhovor se odehrál před publikem 16. října 2012 v rámci již tradičního festivalu Dny židovské kultury v Olomouci. Naše společné vystoupení se odehrálo hned po slavnostním ceremoniálu festivalu, nad nímž pan velvyslanec převzal záštitu a osobně jej spolu s pořadateli zahájil. Zbývalo tehdy jen pár dní do amerických prezidentských voleb.
David Hrbek
Rozhovor s Václavem Havlem a Lou Reedem
V poslední době, když sleduji spolu s ostatními, kam se dostala naše společnost a kdo řídí tuto zemi, čím dál častěji si vzpomenu na Václava Havla. A tak jsem nedávno sáhl po textu, který už nějakou dobu suším v počítači. Je to následující rozhovor, k němuž mám ovšem ambivalentní vztah. Odehrál se 10. ledna 2005 na jevišti Švandova divadla před beznadějně vyprodaným hledištěm, v němž se tísnily přes tři stovky diváků. Talk show se jmenovala Scénické rozhovory a na pódiu vedle sebe seděli americký rocker Lou Reed a Václav Havel, kterému jen pár měsíců předtím vypršel prezidentský mandát. Zkrátka ten večer měl být jednoznačný aspirant na událost toho roku. Ještě několik týdnů poté se v žižkovské hospodě U Vystřelenýho oka dohadovaly intelektuálské máničky, kdo byl větší vůl: jestli moderátor, nebo nevstřícný Reed. Výsledkem byla plichta. Jednoznačným vítězem byl ale Václav Havel, který sklízel potlesky na otevřené scéně za bravurní a vtipné, přitom velmi přesné formulace. K onomu podílu na zpackaném večeru se hlásím, byť ne příliš hrdě a už vůbec ne s radostí. V mém případě se na tom z podstatné části podílela únava, stres a nezkušenost, na Lou Reeda pro změnu dolehla těžká večeře, pivo a ke slovu se hlásila únava z časového posunu. Před dvěma lety jsem našel odvahu text zpracovat, jít po věcném obsahu a zbavit jej balastu chyb. Pak jsem jej znovu odložil a pozapomněl na něj. Psal jsem si jej pro sebe, pro vlastní potřebu a hlavně ze zvědavosti, co se s interview stane, když jej zbavím všech nečistot. A tak až nyní vychází rozhovor poprvé v nezkrácené podobě. Nedávno byl ve zkárcené verzi publikován v magazínu Pátek Lidových novin. Pro mě se tím uzavírá kruh. A Scénické rozhovory ve Švandově divadle vcházejí do své desáté sezóny.
David Hrbek
Pravdivý příběh ztraceného sóla Jimiho Hendrixe (Jiřímu Smetanovi)
V říjnu 2007 jsme vedli s Mikem McCartneym, bratrem Paula McCartneyho, před vyprodaným hledištěm studia Švandova divadla rozhovor, v němž vyprávěl i tuto historku.
David Hrbek
Joint, který s námi Allen Ginsberg nevykouřil
Pravděpodobně to znáte taky. Prožijete si něco, co v tu chvíli považujete za samozřejmost, za událost naprosto přirozenou a všední, jako je nabrat si ráno na lžičku míchaná vajíčka a usrknout kafe. Jenomže pak to skončí a po několika týdnech či měsících, neřku-li letech, si říkáte, to se přece nemohlo stát, to přece není možný, to se mi muselo jenom zdát. Ale nezdálo, fotografie mluví jasně a video záznam ještě jasněji. Někdo by řekl, že se mu splnil sen. Já bych to v tomto případě mohl říct také, ale neřeknu, protože mi to zní příliš pateticky.
David Hrbek
Chvilka bezradnosti velkého státníka
S Václavem Havlem jsem se setkal jen několikrát, zato šlo vždy o velmi intenzivní a spíše neformální chvíle. Z takových mívám většinou obavy, protože člověk přichází nezřídka o iluze, které si o veřejně známých lidech dělá. Ale právě setkání s bývalým prezidentem patří k těm, kdy se má očekávání naplnila, ba je i předčila. V tom nejlepším slova smyslu.
David Hrbek
"Po milostném aktu" a další vtipy
Dva australští králíci se honěj, blbnou, až se z toho unavěj. Lehnou si pod strom a usnou. Najednou se objeví krokodýl a toho jednoho začne žrát. To vzbudí králíka vedle. Otře si oči a rozespale povidá: "Jak ty to děláš? Já si jenom na chvilku zdřímnu a ty už máš spacák od Lacoste!"
David Hrbek
Rosenbaum a Rotschild aneb další várka anekdot pro lepší den
Kohn a Rosenzweig se pohádají a hádka končí u soudu. Soudce vynáší rozsudek: „Zde přítomný obžalovaný Kohn je povinnen veřejně vyhlásit, že to, co pověděl o Rosenzweigovi, není pravda. Nechť pronese: ,Rosenzweig není lump!‘“ Kohn přijimá rozsudek a prohlašuje:„Rosenzweig není lump?“ Na to soudce: „Pane Kohne, tak to ale být nemělo!“ „Dohodl jsem se se soudem na slovech, nebo na melodii?“
David Hrbek
Potká Kohn Roubíčka
Steigermark a Kohn jsou na lovu. „Dávej pozor, Steigermark, vždyť jsi mi zrovna zastřelil ženu.” „Promiň, to jsem nechtěl, ale to bude tím, že stála tak blízko té mojí.”
David Hrbek
Marný souboj úspěšných
Na malém pódiu před orlojem stojí muž přiškrcený kravatou. Je to ten typ, kterému sedne jakýkoli oblek, brýle mu padnou a slunce se mu smýká po holé hlavě. Je babí léto, krásné sobotní dopoledne na Horním náměstí.
David Hrbek
Dopoledne pro leklé ryby
„Dáte si ještě něco?“ zeptala se servírka jediného zákazníka. Muž zavrtěl hlavou a položil dopitou sklenici na bar. Dál se díval zavřeným oknem do deštivého dopoledne. Zapálil si cigaretu. Pootevřenými dveřmi vnikal dovnitř chladný jarní vzduch.
David Hrbek
Namydlená snídaně
Seděli jsme u společné snídaně. Má žena, vedle ní náš patnáctiletý syn, který tradičně ráno a po zbytek dne nemluví. Z druhé strany stolu pak naše jedenáctiletá dcera a já. - „Dnes odpoledne to zapíchnu dřív,“ řekla žena Karolina. - „Jak to,“ zeptal jsem se. „Jdeš na psychinu?“ Žena překvapeně vzhlédla.
David Hrbek
Hodina se Suzanne Vega
Je nebezpečné poznávat zblízka své idoly. Suzanne ovšem nebyla můj idol. Byla to takřka láska. Bylo mi sedmnáct nebo kolik a já se zálibně díval na obal jejího debutového alba SUZANNE VEGA. Byl jsem zamilován do její tváře, byl jsem zamilován do jejích textů, které jako by vyprávěly něco z mého vlastního života. A co víc: nesmírně mě vzrušoval její hlas. To, co s pubertálními dívkami a vdanými ženami dělá témbr Leonarda Cohena, to se mnou vyváděl hlas její. Měl v sobě něco z nedospělé dívky a něco ze zralé ženy, která už dobře ví to, co já teprve nesměle tušil. Obě tyto polohy byly v jejím hlase najednou.
David Hrbek
Tajemství trubců
Už deset dní sbíráme po bytě uhynulé včely. Dnes ráno ležely v ložnici pod oknem hned tři. - „Tati, proč nám tady umíraj ty včely,“ zeptala se jedenáctiletá Zuzana, když přišla mou ženu a mě probudit.
David Hrbek
Její nahé bílé tělo
Pro titulek tohoto blogu jsem použil verš z jednoho textu, který vyjde v limitované knižní edici 2. března při příležitosti výstavy fotografií Jindřicha Štreita a Ivety A. Dučákové.
David Hrbek
No tak co
Dva další texty k fotografiím Jindřicha Štreita a kolážím Ivety Durčákové. Pravda, asi se na blog nehodí, tady se píše spíš o tom, kdo je jaký politik sviňák nebo kdovíjak je úžasný a je to už děsná pruda. Pryč s Váma, žvástalové. A koho neodradil tenhle perex, protože sem něco napsat musím, jinak mě stystém nepustí k tomu hlavnímu, tak tady jsou ty dva texty.
David Hrbek
Ty kluku ušatá
Text napsaný k jedné ze skvělých fotografií Jindřicha Štreita, kterou do koláže a nového obrazu upravila Iveta A. Dučáková.
David Hrbek
Požehnání
Taková krátká báseň o zimních zabíjačkách, růžových prasatech a matce, která má ráda to dobré z nich.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |