Úřady prý jdou přes mrtvoly - tolerují zamoření radioaktivitou

Hraniční dávky ionizujícího záření, které se všeobecně považují za bezpečné, podle anti-jaderných aktivistů neodpovídají skutečně bezpečným hodnotám. V honbě za ziskem jdou prý provozovatelé i úřady doslova přes mrtvoly. Opravdu?

Opravdu jsou (jadernými elektrárnami vypouštěné) zplodiny a ionizující záření (lidově radioaktivita) bezpečné pro obyvatelstvo, žijící nedaleko jaderné elektrárny? 

Anti-jaderní aktivisté poukazují na to, že se při výpočtu působení záření prý vždy počítá s mladým dospělým mužem. Přitom, jak tvrdí dále, jsou ale ženy, děti a starci daleko citlivější a radioaktivitou trpí daleko více. 

V honbě za zisky tak prý úřady a provozovatelé elektráren vědomě zamlčují rizika pro ženy, děti a starce. Jak je to ale doopravdy? 

Argumentum ad misericordiam 

Tento jejich názor je klasickým argumentem, zneužívajícím soucit posluchače. Cílem je vzbudit lítost publika, takže přestane přemýšlet a zadávat nepříjemné otázky, odhalující centrální lež v konstrukci tohoho pseudoargumentu. 

A tak, zatímco se oslovené publikum zabývá hypotetickými malými bezbrannými dětmi a nemohoucími starci, vydanými na milost a nemilost nelítostné mašinérii jaderné energetiky - zapomene se zabývat tím, že vůbec není pravda, že se hraniční dávky ionizujícího záření určují podle konstituce a stavu dospělých zdravých mužů. 

Nepočítají se dokonce ani podle slabých žen a dětí, natož starců. 

Základem pro jejich určení je … přirozená hodnota přírodní radioaktivity na zemském povrchu. Tedy hodnota, na kterou jsou naše organismy přizpůsobené. 

Radioaktivita v okolí jaderných elektráren

Nejvyšší možná povolená radioaktivita, kterou do svého okolí smí vypustit jaderná elektrárna, se pohybuje zhruba kolem  0,5 - 1 % hodnoty přirozené radioaktivity přírodního pozadí.

Konkrétně to znamená, že ve střední Evropě dostanete denně takovou dávku přírodní radioaktivity, která odpovídá kolem 5 - 12 mikroSievertu (miliontiny Sievertu). 

Sievert

(značka Sv) je jednotkou ekvivalentní dávky ionizujícího záření (HT) případně dávkového ekvivalentu (H). Je pojmenována po R. Sievertovi, který byl jedním z prvních, kdo se zabýval radiační ochranou. 

Už jen kolísání přirozené hodnoty radioaktivity je mnohonásobně vyšší, než hodnota záření, které do svého okolí vypouští jaderná elektrárna. 

Leukémie u dětí

Hned po tomto pseudoargumentu většinou aktivisté zmiňují tvrzení, že se v okolí evropských jaderných elektráren vyskytuje dětská leukémie daleko častěji, než by tomu  mělo být. 

K tomu je třeba dodat, že zatím žádná seriózní studie nenašla souvislost mezi radioaktivitou z jaderných elektráren a leukémií, kterou podle aktivistů trpívají děti, bydlící v jejich blízkosti. 

Je to vlastně jen logické. Proč by měly onemocnět děti z nepatrné dávky radioaktivity, když  jsou systematicky vystaveny daleko vyšším hodnotám přirozené radioaktivity - a ani tato vyšší dávka na ně vliv nemá (jinak by jistě onemocněly všechny a ne jen několik nešťastných jedinců).

Studie k onemocnění dětí leukemií v blízkosti jaderných elektráren

https://www.nature.com/articles/bjc2013560, https://academic.oup.com/ije/article/40/5/1247/658876

Další zdroje: http://doris.bfs.de/jspui/bitstream/urn:nbn:de:0221-201103305424/1/Parlamentsbericht2009.pdf

https://www.world-nuclear.org/information-library/safety-and-security/radiation-and-health/naturally-occurring-radioactive-materials-norm.aspx