Voyager 1 - sonda je zachráněna

Na staré sondě, která startovala do vesmíru ze Země v roce 1977, stále ještě fungují čtyři přístroje. Voyager 1 se nyní nachází zhruba 24 miliard kilometrů od Země. Opustil Sluneční soustavu a nachází se v mezihvězdném prostoru.

Původní vědecká mise sondy skončila už před několika desítkami roků - přesto Voyager 1 i nadále funguje a posílá data na Zemi, na kterou se už nikdy nevrátí. Jen čas od času dochází k výpadkům. Na přístroje působí kosmické záření a škodí jim podobně, jako poškozuje živou hmotu. Na rozdíl od živých organismů ale sonda nemá šanci na obnovu a uzdravení poškozených částí.

S tím se samozřejmě počítalo - a tak je Voyager vybaven hned třemi počítačovými systémy, které se mohou v případě nouze vzájemně podporovat. Zjednodušeně - v sondě se nachází tři počítače, které mohou provádět stejnou práci. A to je nyní opravdu potřeba. Poté, co sonda opustila sféru vlivu Slunce, se nachází v oblasti, kde na ni naplno působí částice kosmického záření.

14. listopadu 2023 se objevily problémy. Data, která sonda poslala na Zemi, byla nečitelná. To znemožnilo nejen vědecká měření (připomeňme si, že na sondě stále ještě fungují čtyři vědecké přístroje) - ale také komunikaci o stavu samotné sondy. Mohlo to znamenat, že o spojení s Voyagerem vědci navždy přijdou.

I s tím se samozřejmě počítá - jednoho dne k tomu musí logicky dojít. Vědci, kteří sondu obsluhují, ji ale ani tentokrát nevzdali.

Začali chyby analyzovat. V březnu pak našli příčinu problémů. Letový datový subsystém (FDS), který odpovídá za data, odeslaná na Zemi, měl poruchu. Poškozený byl pravděpodobně čip, na kterém byl uložen mimo jiné softwarový kód systému. Čip se už nikdy opravit nepodaří, a tak vědci zkusili přemístit software do jiné části paměti.

Nebylo to lehké, protože nebyl k dispozici paměťový prostor, který by mohl pojmout celý kód. Programátoři ho museli rozdělit na několik částí a ty pak uložit na různá místa FDS. Program musel být upraven tak, aby byl i v budoucnu funkční a pracoval jako celek.

18. dubna letošního roku byl software přestěhován - a už o dva dny později (Voyager 1 je vzdálen téměř jeden světelný den) sonda odpověděla. Poprvé za pět měsíců zaslala použitelná data.

O měsíc později, 19. května dokončil tým mise opravu tím, že předal Voyageru příkaz k vyslání vědeckých údajů.

Ihned po převzetí povelu se dva ze čtyř vědeckých přístrojů vrátily do svého běžného provozního režimu. Další dva převedli vědci do pracovního režimu později.

Proč jen čtyři vědecké přístroje?

Sonda už má k dispozici jen část energie, kterou měla na počátku letu. Na palubě má tři radionuklidové baterie. Pracují díky rozpadu plutonia 238. Při startu sondy měly výkon 158 W. Poločas rozpadu tohoto izotopu odpovídá 87,7 roků. To znamená, že postupem času výkon radionuklidové baterie zákonitě klesá.

Už v letech 2005 a 2021 musely být některé vědecké přístroje vypnuty, aby se snížila spotřeba energie sondy. Poslední fotografie pak byly dokonce pořízeny naposledy v roce 1990.

Dodnes jsou aktivní jen přístroje, které provádějí měření hustoty částic a magnetických polí a mapují, jak se mění podmínky na hranici mezi Sluneční soustavou a mezihvězdným prostorem.

Technici NASA předpokládají, že poslední kontakt se sondou by se mohl uskutečnit v roce 2025, protože výkon baterií už nebude dostačující.

Kolem roku 2040 by Voyageru navíc měly dojít poslední zásoby paliva, které potřebuje čas od času ke korekci své polohy. Impulsy, které trvají zpravidla jen kolem milisekundy, obrací sondu do optimální polohy ke kontaktu se Zemí.

Nebude to tedy už trvat moc dlouho - a sonda navždy zmizí ve vesmíru, aniž by měla šanci k dalšímu spojení s lidmi, kteří ji sestrojili a poslali na věčnou pouť mezi hvězdami.