- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Opravdu jsou (jadernými elektrárnami vypouštěné) zplodiny a ionizující záření (lidově radioaktivita) bezpečné pro obyvatelstvo, žijící nedaleko jaderné elektrárny?
Anti-jaderní aktivisté poukazují na to, že se při výpočtu působení záření prý vždy počítá s mladým dospělým mužem. Přitom, jak tvrdí dále, jsou ale ženy, děti a starci daleko citlivější a radioaktivitou trpí daleko více.
V honbě za zisky tak prý úřady a provozovatelé elektráren vědomě zamlčují rizika pro ženy, děti a starce. Jak je to ale doopravdy?
Tento jejich názor je klasickým argumentem, zneužívajícím soucit posluchače. Cílem je vzbudit lítost publika, takže přestane přemýšlet a zadávat nepříjemné otázky, odhalující centrální lež v konstrukci tohoho pseudoargumentu.
A tak, zatímco se oslovené publikum zabývá hypotetickými malými bezbrannými dětmi a nemohoucími starci, vydanými na milost a nemilost nelítostné mašinérii jaderné energetiky - zapomene se zabývat tím, že vůbec není pravda, že se hraniční dávky ionizujícího záření určují podle konstituce a stavu dospělých zdravých mužů.
Nepočítají se dokonce ani podle slabých žen a dětí, natož starců.
Základem pro jejich určení je … přirozená hodnota přírodní radioaktivity na zemském povrchu. Tedy hodnota, na kterou jsou naše organismy přizpůsobené.
Nejvyšší možná povolená radioaktivita, kterou do svého okolí smí vypustit jaderná elektrárna, se pohybuje zhruba kolem 0,5 - 1 % hodnoty přirozené radioaktivity přírodního pozadí.
Konkrétně to znamená, že ve střední Evropě dostanete denně takovou dávku přírodní radioaktivity, která odpovídá kolem 5 - 12 mikroSievertu (miliontiny Sievertu).
Sievert(značka Sv) je jednotkou ekvivalentní dávky ionizujícího záření (HT) případně dávkového ekvivalentu (H). Je pojmenována po R. Sievertovi, který byl jedním z prvních, kdo se zabýval radiační ochranou. |
Už jen kolísání přirozené hodnoty radioaktivity je mnohonásobně vyšší, než hodnota záření, které do svého okolí vypouští jaderná elektrárna.
Hned po tomto pseudoargumentu většinou aktivisté zmiňují tvrzení, že se v okolí evropských jaderných elektráren vyskytuje dětská leukémie daleko častěji, než by tomu mělo být.
K tomu je třeba dodat, že zatím žádná seriózní studie nenašla souvislost mezi radioaktivitou z jaderných elektráren a leukémií, kterou podle aktivistů trpívají děti, bydlící v jejich blízkosti.
Je to vlastně jen logické. Proč by měly onemocnět děti z nepatrné dávky radioaktivity, když jsou systematicky vystaveny daleko vyšším hodnotám přirozené radioaktivity - a ani tato vyšší dávka na ně vliv nemá (jinak by jistě onemocněly všechny a ne jen několik nešťastných jedinců).
Studie k onemocnění dětí leukemií v blízkosti jaderných elektrárenhttps://www.nature.com/articles/bjc2013560, https://academic.oup.com/ije/article/40/5/1247/658876 |
Další zdroje: http://doris.bfs.de/jspui/bitstream/urn:nbn:de:0221-201103305424/1/Parlamentsbericht2009.pdf
Další články autora |