Mimořádný jev na večerní obloze - Velká konjunkce

Pokud máte možnost, podívejte se dnes večer na hvězdy západní oblohy. Nízko nad obzorem tam hned po západu Slunce uvidíte jev, který se dal pozorovat naposledy v roce 1226. (délka blogu 8 min.) 

Velká konjunkce

Říkají jí romanticky - vánoční polibek, nebo také - vánoční objetí. Možná se dokonce jedná o stejný jev, který kdysi lidé nazvali Betlémskou hvězdou. Dnes víme, že se jedná o nezvyklou konstelaci planet Jupiteru a Saturnu. Už řadu dní se na obloze neustále přibližují. Maximální sblížení se dá pozorovat právě dnes večer. 

Horní obrázek ukazuje jev, který byl vidět na nebi předevčírem, tedy 19.12. 2020.

Astronomická konjunkce

 odpovídá stavu, kdy se z pohledu ze Země na nebi setkávají dvě nebeská tělesa. Velkou konjunkcí se pak myslí takové pomyslné setkání dvou největších planet naší Sluneční soustavy. 

Jak často dochází k podobnému jevu? 

Oběžná doba obou obřích planet je kolem 12 roků (Jupiter) a 30 let (Saturn). Přesněji je to 11,86 a 29,46 roků - obě tedy obíhají Slunce různě dlouho. Poměr doby jejich oběhů je přibližně 2:5. 

Obě planety se na naší obloze pomyslně setkávají zhruba každých 20 roků. Není to ovšem vždy ve stejném bodě. Setkání vidíme - v porovnání s minulou konjunkcí - posunuté vždy přibližně o třetinu hvězdné oblohy. Přesněji o úhel 117°. 

Pokud tedy chceme sledovat velkou konjunkci v podobném místě oblohy, musíme počkat zhruba 60 roků. 

Nezávisle na tom, co vidíme na nebi, jsou obě velké planety samozřejmě všechno jiné, jen ne sousedé. Při svém dnešním “setkání” budou vzájemně vzdálené kolem 730 000 000 km.

Není konjunkce jako konjunkce

Vzhledem k tomu, že nejen naše Země, ale také Saturn a Jupiter obíhají Slunce po lehce eliptické dráze s různým sklonem k rovníku Sluneční soustavy, vidíme také na našem nebi při každé konjunkci trochu odlišný obrázek. Při některých konjunkcích jsou obě planety velice blízko, při jiných jsou na našem nebi vzájemně o něco vzdálenější. 

A tak byla zdánlivá vzdálenost obou obřích planet při poslední konjunkci v roce 2000 přibližně 69 úhlových minut (což odpovídá dvěma průměrům Měsíce). Tentokrát je to o něco více než 6 úhlových minut, tedy jen asi desetina minulé vzdálenosti. 

Vzácný jev

O tom, jak vzácný úkaz můžete na nebi vidět, svědčí skutečnost, že k podobně blízkému setkání došlo naposledy ...v roce 1623. 

Ve Svaté říši římské (jejíž součástí byly tehdy Čechy) vládl Ferdinand II. V českých zemích se toho roku poprvé písemně zaznamenala konzumace brambor. V Evropě v té době tu a tam řádil mor... 

Rok 1623 ale nebyl na pozorování zrovna šťastný. Nejspíš konjunkci neviděl ani Galileo Galilei, který zhruba deset roků předtím objevil velké měsíce Jupiteru (dnes jim říkáme galileovské). Konjunkce tehdy totiž byla poměrně blízká, ale zato se na nebi nacházela nedaleko Slunce, které obě planety lehce přesvítilo. 

Vidět - tedy skutečně ho pozorovat - se dalo podobné uskupení, jaké se na nebi nachází dnes večer... naposledy v roce 1226.

Pro připomenutí: bylo to období, kdy v Asii vládl Čingischán. Ten měl zemřít po pádu z koně až následující rok. V Českém království tehdy vládl Přemysl Otakar I., v Anglii Jindřich III. Plantagenet a ve Svaté říši římské Bedřich II. Štaufský. Za rok ho papež exkomunikuje z církve a za další dva roky dobude Bedřich II. se svými rytíři na křížovém tažení Jeruzalém - a to nikoliv mečem, ale diplomacií. 

Letošní podívaná

Dnes večer se tedy na nebi objeví neobyčejně vzácný jev. Navíc bude vidět i prostým okem, bez dalekohledu. 

Obě planety se dají pozorovat krátce po západu Slunce na západní obloze. Moc s tím neotálejte, poměrně svižně totiž zmizí za obzorem. 

Nejsou moc vysoko, neuškodí tedy, když je budete sledovat ze zvýšeného stanoviště nebo z místa, kde není moc stromů.

Obě planety jsou dost jasné, takže nevadí ani městské pouliční osvětlení (viz obrázek). Optimální bude samozřejmě pohled malým nebo i větším teleskopem. Fotoaparát s teleobjektivem ho zachytí zhruba takto…

Další podobně blízká konjunkce se očekává v roce 2080.

Betlémská hvězda?

Velkými konjunkcemi se zabýval už Johannes Kepler. Vypočítal, že k jedné z nich mělo dojít v roce 7 našeho letopočtu - a mohlo se tedy jednat o pověstnou Betlémskou hvězdu.

Přesně se to prý říci nedá - dodnes totiž nevíme, o jaký jev se u “hvězdy” ve skutečnosti jednalo. V uvedené době neměla být na nebi žádná viditelná kometa (jak Betlémskou hvězdu často znázorňují staré obrázky), ani žádná extravagantní konstelace. 

Pokud tedy nešlo o supernovu, která se může objevit náhle a náhle také zmizí, je dalším logickým vysvětlením právě Velká konjunkce, která se konala v roce 7 našeho letopočtu.