Boření mýtů kolem jaderné energetiky (2)

Dalších šest mýtů: Jaderné zamoření - Horší než Černobyl - Těžba uranu, ekologická katastrofa - Explodující odpady - Uskladnění odpadů - Nedostatek náhradních dílů. Souhrnný blog s linky na dané téma. (délka blogu kolem 100 min.)

Mýty kolem jaderné energetiky - jaderné zamoření

Jaderné elektrárny prý zamořují své okolí radioaktivitou - a to i při běžném provozu, když se nestala žádná havárie... tvrdí odpůrci “jádra”. Jak je tomu ve skutečnosti?

Pokud jde o “exotické” izotopy, vzniklé na místě “činu” díky provozu jaderného reaktoru - nejen že se uvolňují do blízkého okolí... jejich množství se také velice pečlivě monitoruje. A tak můžeme s naprostou určitostí říci, kolik jich přesně je.

To je mimochodem skutečnost, kterou o sobě nemohou tvrdit žádné jiné zdroje energie. Paradoxně pak dochází k tomu, že aktivisté straší veřejnost kvůli jaderným elektrárnám - mlčí ale k zamoření, které do okolí vysílá elektrárna na pevná paliva (například uhelná, i uhlí totiž obsahuje určité množství přírodních radioaktivních látek). Přitom je “zamoření” radioaktivními izotopy u uhelné elektrárny daleko intenzivnější než je tomu u elektrárny jaderné.

Jaderná elektrárna skutečně vypouští do svého okolí určité přísně hlídané množství radioaktivních izotopů. Přispívá tak zvýšení radioaktivity okolí...

... o jedno nebo nanejvýš několik promile.

Celý blog a další údaje - zde: https://danatenzler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=721741

Mýty kolem jaderné energetiky. Horší než Černobyl?

Co by se stalo, kdyby v Evropě došlo k jaderné havárii? Podle aktivistů, kteří bojují proti jaderné energetice, by byly následky horší než u černobylské havárie. Je to pravda?

Odpověď na otázku dá rozbor havárie v Černobylu. Předně - dokonce ani tam nedošlo ke skutečně “jaderné” havárii, i když tak bývá často nazývána. V Černobylu nikdy neproběhl jaderný výbuch.

Jednalo se o výbuch tepelný. Schránka atomového reaktoru explodovala z důvodu nadměrné teploty a tlaku, který se v ní vytvořil (přesnější rozbor viz blog, který byl publikován v dubnu). Do okolí se přitom dostaly úlomky paliva a roztrhané vnitřnosti reaktorové nádoby. K nim patřil (a to se mělo ukázat následně osudným) také moderátor jaderného reaktoru černobylského typu - grafit.

Nechlazené úlomky paliva způsobily během dalších dnů množství doutnajících požárů, grafit je totiž hořlavý. Doutnání grafitu vyzdvihlo do atmosféry spolu se zplodinami hoření i velké množství prachu a radioaktivního materiálu. Ten se pak mohl rozptýlit po velké části naší planety.

Evropské reaktory nejsou moderované grafitem (používá se běžná voda).

Už z principu se nemohou vyplnit morbidní představy aktivistů. Jednoduše proto, že nemá co doutnat. Voda nedoutná.

Celý blog a další údaje - zde: https://danatenzler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=722502

Mýty kolem jaderné energetiky. Těžba uranu - ekologická katastrofa?

Těžbou uranu prý zamořuje planetu jedovatými radioaktivními odpady. Jezera plná toxického bahna a hory radioaktivní hlušiny nás prý stojí zdraví. Jak je tomu doopravdy?
Zdroj: https://danatenzler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=723230

Těžko říct, odkud se vlastně vzal mýtus radioaktivní horniny, zdá se, že je to nepochopení principu celé věci. Aktivisté si nejspíš představují, že hornina, ve které se nachází uran, vypadá a chová se jako jaderné palivo, které skutečně vykazuje vysokou hodnotu škodlivého ionizujícího záření.

Je to samozřejmě nesmysl.

Kdyby uran, ze kterého se vyrábí palivo do našich jaderných reaktorů proreagoval už v zemi (a vytvořil tu patřičné množství opravdu zdraví škodlivých izotopů) - nebyl by z něj další užitek a nedal by se používat jako palivo v reaktorech. Jak je tomu tedy doopravdy?

Celý blog a další údaje - zde: https://danatenzler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=723230

Mýty kolem jaderné energetiky - explodující vysoce radioaktivní odpad

Kokily (do skla zalité vysoce radioaktivní odpady) se prý nejen samy zahřívají, mohou prý také explodovat, tvrdí odpůrci jaderné energetiky. Opravdu nám hrozí nebezpečí od nestabilních radioaktivních odpadů?

Ukládání jaderného odpadu
Ty nejnebezpečnější látky, jaké při výrobě energie “jádrem” vznikají, se (na rozdíl od jen slabě zářících odpadů z oblasti medicíny nebo výzkumu, které se zpravidla fixují betonem) zalévají do skla. V něm se rozpouští podobně, jako se kostka cukru rozpustí v kávě. Výsledné skleněné kokily se pak vkládají do neprodyšných schránek, aby se pak ukládaly v dočasném nebo trvalém úložišti...

Celý blog a další údaje - zde: https://danatenzler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=723952

Mýty kolem jaderné energetiky - nevyřešené uskladnění odpadů

Odpůrci jaderné energetiky rádi poukazují na údajně nevyřešený problém skladování vysoce radioaktivních odpadů, které vznikají při výrobě energie v jaderných reaktorech. Opravdu nám dlouhodobě hrozí zamoření?

Odpad se musí hlavně izolovat od životního prostředí
Nejlepší izolační vlastnosti mají solné doly, jílové vrstvy nebo žula. Vodu buď vůbec nepropouštějí nebo se v místě jejich výskytu voda do inkriminované podzemní vrstvy nedostane. Do žulového masivu se může dostat maximálně puklinami. Sůl je sice rozpustná ve vodě, pokud ji pak už v určitém místě nacházíme, zjevně k ní dlouhodobě nemá voda přístup. Když by bylo možné v dané lokalitě vymývat chemikálie do okolí, sůl by v ní dávno nebyla.

Co se stane, když nebudeme izolovat?
Nabízí se samozřejmě otázka “co se stane když...”? Co se stane, když se díky nějaké katastrofě naruší celé podzemní uspořádání v místě, kde se nachází dlouhodobé úložiště?

Ponechme stranou fakt, že podobné katastrofy zanechají na povrchu Země takové následky, že už nebude nikdo, koho by zajímaly nějaké radioaktivní izotopy pomalu vymývané vodou stovky metrů pod zemí.

Odpověď na otázku, co se stane s vyhořelým materiálem, který je uschován bez jakýchkoliv bariér v podzemí, se dá najít tam, kde by nejspíš aktivisté nikdy nehledali. V samotné divoké přírodě.

Přírodní jaderný reaktor
Přírodní jaderný reaktor rozhodně není protimluv. V dávné geologické minulosti se na Zemi muselo nacházet větší množství přírodních reaktorů. Do dnešní doby se uchovalo hned několik exemplářů. Jeden z nich jsem popsala v jednom z dřívějších blogů.

Přečtěte si také:
Přírodní jaderný reaktor – historicky první jaderná elektrárna - Blog iDNES.cz

Pokud tedy budeme vycházet ze skutečných dat, z reálně existujícího “reaktoru”, ve kterém probíhalo jaderné štěpení, pak zjišťujeme, že jsou interpretace anti-jaderných aktivistů značně nadsazené.

V okolí tohoto přírodního jaderného reaktoru se navzdory prosakující vodě, která má přístup k produktům jaderné reakce, nenašlo žádné dramatické zamoření životního prostředí.

Celý blog a další údaje - zde: https://danatenzler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=724807

Mýty kolem jaderné energetiky - nedostatek náhradních dílů

Sbírka děsivých historek odpůrců jaderné energetiky obsahuje i pohádku o tom, jak jí docházejí náhradní díly. Jak je tomu doopravdy? Hrozí havárie elektráren, protože nejsou k sehnání náhrady? (délka blogu 5 min.)
Odpůrci vycházejí z toho, že je technologie jaderných elektráren stará už několik desetiletí. U auta, vyrobeného v roce 1974 přece také už neseženete originální náhradní díly, to musí být každému jasné. Nebo je seženete jen s velkými obtížemi. No a stejné to jistě bude i u jaderné elektrárny, ohání se tzv. selským rozumem aktivisté.

Náhradní díly do jaderných elektráren podléhají velice pečlivé a přísné kontrole. Ta je pak dokonce uzákoněna. Pokud se někdo proti těmto zákonům proviní, je důsledkem nejen peněžitá pokuta, běžné jsou také tresty spojené s odnětím svobody. Zákonem je také přesně ustanoveno, kdo má kdy a kde jakou zodpovědnost. Riskovat se tady nevyplatí a odpovídající úřad se stará jak o certifikaci tak o kontrolu.
Celý blog a další údaje - zde: https://danatenzler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=725651