Tvůj kluk je z rodiny zločinců a vrahů

Tak jsem řešil problémy v rodině mého kamaráda a dopadlo to dobře. Jeho dcera se rozešla s komunistou a povalečem. Mám na tom velký podíl a jsem na to náležitě hrdý.

Petr z ničeho vybudoval úspěšnou počítačovou firmu. Má dceru a tady nastal problém. Potomci bývají někdy svéhlaví a Lucie se zamilovala. Pravda, v dvaadvaceti letech na to měla právo, jenomže je to Petrova jediná dcera a on si partnera své nastávající představoval jinak. Ne jako pracovníka ostrahy v obchodním centru, který si vydělává pár šupů. Budoucí manžel jeho dcery musí být někdo, kdo bude schopen s Luckou převzít firmu. A to Vladimír, původně vyučený zedník a těžce postižený komunistickou nákazou není. „Kdyby ten lempl alespoň něco uměl, a byl třeba úspěšný jako zedník, tak bych to ještě bral, protože kvalitní zedníci jsou potřeba. Jenomže on je levej jak turecká šavle, a proto je nulou v ostraze. A s takovým se spustí moje dcera. To je něco příšerného,“ ulevil si Petr.

Znám ho dobře, je to trochu prudká povaha, ale jinak nesmírně pracovitý a schopný člověk. Do své dcery Lucie, jediného to dítěte, vkládá veškeré naděje. Lucka je chytrá holka, ovládá perfektně několik jazyků, absolvovala špičkové gymnázium se zaměřením na počítače, studuje ekonomiku na vysoké škole. Patří mezi nejlepší studenty. Táta však běsní a zuří. „Premiantka gymnázia, premiantka na výšce, ale blbá jak troky.“

A tak jsem se s Petrem bavil a on si nebral servítky. „Jestli toho parchanta nenechá, tak ji vydědím a firmu dostane jeden ze synovců.“ Tak jsme mu namítl, že jej sice chápu, ale obávám se, že na vydědění jaksi nebude stačit fakt, že si našla partnera proti vůli rodičů. „ Mám k dispozici špičkové právníky, a poradil bych si. Nechápu, co na tom kreténovi vidí. Navíc ta jeho povedená famílie jsou nějací těžcí komunisté, komunisté, kteří perzekuovali naši rodinu. Já ji roztrhnu,“ zuřil.

Tak jsem mu slíbil, že si s dcerunkou promluvím, a také, že zjistím, co je zač rodina přítele jeho dcery. „Honzo, ty máš vystudovanou historii, a chodíš bádat do archivů, takž se vyznáš.“ Já na to: „To víš, že jo, a mám spoustu skvělých kontaktů. To nebude problém, pokud jsou to nějací těžcí rudoši, tak na to přijdu.“

A pak jsem si promluvil s Luckou. Nebylo to jednoduché. Byla hodně vzpurná. „Jestli tě za mnou poslal otec, tak je to zbytečný, já mám Vláďu ráda, a nemíním se o tom bavit.“ Já na ni. „Ale, no tak, když jsi byla mladá a a já ti nosil čokoládu a bonbóny, tak si na mě bývala velice milá.“ Nepomohlo. „Jestli sis nevšiml, tak už nejsem děcko.“

Pak jsem tedy začal mluvit. „Uvědom si, že máš skvělýho tátu, věřícího evangelíka, který se umí prát se životem a zajistil Ti perfektní dětství. Hodně jste cestovali, nemuseli počítat každou korunu a tys měla všechno, nač sis vzpomněla. Pochop, že jsi jeho jediná dcera a on má o Tebe obavy. On nechce, abys se svým partnerem skončila někde pod mostem, a upřímně řečeno, s tím Vláďou by to bylo velmi reálné. Jsi z křesťanské rodiny, věřící evangelička a tak respektuj čtvrté Boží přikázání, „Cti otce svého a matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.“ Mysli na to.“ Odsekla. „Snad si mohu svůj život uspořádat podle sebe.“ Já na to. „To jistě,a le uvědom si, že bez svých rodičů bys tu nebyla a oni si zaslouží alespoň trochu Tvé vděčnosti. A oba jsou z Tvé známosti nešťastní. Já ti rozumím, také jsem byl zamilovaný a to pak člověk nevidí, neslyší. Ale fakt je dobré vnímat realitu. Křesťané prosazují úctu k rodičům, naproti tomu komunisté podněcují děti, aby udávali své rodiče, viz Pavka Morozov. A Vláďa i jeho rodina jsou těžcí bolševici. Jistě znáš hru Maryša od bratří Mrštíků.“ „No jistě, učili jsme se o ní ve škole.“ „Jasně, my také. Skutečná Maryša ovšem existovala a nebyla žádnou vražedkyní. V jihomoravské vesnici Těšany žila Marie Turková, která byla jejím předobrazem. Také milovala chudého chlapce, ale rodiče ji donutili vzít si bohatého sedláka. Potud stejné jako hra. Jenomže, jelikož byla hluboce věřící katolička, tak si sedláka Felixe Turka v roce 1888 vzala a nikdy ji nenapadlo, že by ho mohla otrávit. Její manžel se dožil na tu dobu úctyhodných čtyřiasedmdesáti let. Jo, tenkrát nebylo zvykem vzpouzet se rodičům a ono to mělo něco do sebe. A jestli je to komunistická rodina, tak je to špatně. Komunisté jsou bandou lupičů a vrahů.“

Pak jsme se rozešli tak nějak neutrálně. Já tedy začal lustrovat Vláďovu rodinu a zjistil přitom příšerné věci. Jeho praděda byl bachařem v komunistickém koncentráku na Bytízi a dokonce měl umlátit k smrti nějakého politického vězně. Pradědův brácha byl velké komunistické zvíře, které se podílelo na akci Kulak, což bylo násilně zabírání hospodářství a vystěhovávání sedláků daleko mimo domov, většinou do příšerných podmínek v pohraničí. Manželka jednoho hospodáře toto nelidské zacházení nevydržela a zemřela. A teď pointa. Tento člověk se podílel i na vystěhování Petrova dědečka z gruntu, který jeho rodina držela po staletí. Petr byl v šoku, když jsem mu to řekl a ukázal příslušnou listinu. „ Jo, a jeho děda byl za normalizace tajemníkem okresního výboru komunistické strany, a otec, hrůza, do KSČ vstoupil v osmnácti na gymnáziu, kam se dostal protekcí svého táty, a podle spolužáků to byl vyšinutý rudý magor. V půlce osmdesátých to nebyl žádný progresivní komunista, stoupenec Gorbačova a jeho reforem, ale těžký bilakovec. A jméno Vladimír dal svému synovi podle Lenina. Je to rodina vypatlaných rudých magorů. Lucka to s ním musí okamžitě skončit.“ Petr se opět začal radikalizovat a přísahal, že když bude potřeba, zničí Vladimíra i s rodinou.

To nakonec nebylo třeba. Lucie se zeptala Vladíkovy rodiny, jak to s tím rozkulačovaním tedy bylo. A ta se do ní pustila. Že ti sedláci také byli pěkní darebáci. Jak prý ubližovali pacholkům a děvečkám, kteří museli spávat ve chlévech a kolik děveček ti zlotřilí sedláci znásilnili. To už bylo na Lucku moc. a práskla dveřmi, a ukončila to i s Vládíkem. „Je to příšernej mamánek, který jenom přikyvoval matce proti mně. Už ho v životě nechci vidět. A navíc oni vůbec nelituji toho, jakých zvěrstev se komunisté dopustili. Odporní lidé.“ A bylo vymalováno. „Akorát by mne Honzo zajímalo, jak to skutečně bylo s Těmi sedláky?“ „Tak podívej se, darebáci jsou mezi úředníky, učiteli, dělníky, podnikateli a také mezi sedláky, čili v každé skupině lidí. Ale Tvůj praděda sedlák byl slušný opravdově věřící člověk, který se nikdy žádné špatnosti nedopustil. To vím jistě“

Jsem rád, že to tak dopadlo. Jindy je happy endem, když se dva vezmou. V tomto případě je rozchod na místě, protože Lucka by s tím bolševickým budižkničemu štěstí neudělala.