Policejní násilí problém v Katalánsku nevyřeší

Nelze ohýbat principy, tak jak se mně to hodí. Pokud si Katalánci přejí nezávislost, budou ji mít a Španělsko tomu nezabraní. Na druhé straně je pokrytecké chtít svobodu pro Katalánsko, ale ruským regionům ji upírat.

Je pravdou, že katalánská vláda porušila čtyřicet let starou španělskou ústavu, když vyhlásila referendum o nezávislosti Katalánska. Jenomže reakce španělské moci byla hodně přehnaná. Poslat těžkooděnce proti neozbrojeným lidem, kteří jenom chtěli hlasovat v plebiscitu o osudu své vlasti a ty nechat zmlátit, to bylo hodně špatné. Centrální vláda udělala obrovskou chybu. V Katalánsku bylo hodně lidí, kteří chtěli hlasovat proti nezávislosti, protože ji považovali za nevýhodnou. Jenomže zbytečná ukázka síly ze strany Madridu je dostala mezi příznivce samostatnosti.

Katalánci nejsou Španělé, mluví vlastním jazykem, mají svoji kulturu a svoje tradice. Je to historická oblast, která se po staletí vyvíjela z původního relativně svéprávného barcelonského hrabství. V éře vlády generála Francisca Franca byli národnostně utiskováni, nesměli používat svoji řeč, museli mluvit španělsky. Šlo to tak daleko, že například fotbalový klub FC Barcelona se tenkrát oficiálně jmenoval CF Barcelona, protože takhle to bylo španělsky správně. Generál Franco sice zachránil Španělsko před komunisty a výrazně ho hospodářsky povznesl, ale jeho národnostní politika byla špatná a spočívala v násilné hispanizaci. Teprve tři roky po jeho smrti v roce 1978 získalo Katalánsko autonomii.

Katalánci jsou nespokojeni, protože jejich země odvádí do centrálního rozpočtu více peněz, než z něj dostává. A logicky to chtějí změnit. Stejné důvody vedly Slovince na počátku devadesátých let minulého století k referendu a odtržení od Jugoslávie, protože oni věděli, že jsou v rámci jihoslovanské federace hospodářsky nejvyspělejší a už je dál nebavilo financovat slabší regiony. Pro mnohé pokrytce ovšem byli tenkrát Slovinci zločinci, kdežto Katalánci ve stejné situaci jsou hrdinové. Není tajemstvím, že takový dvojí metr je typický pro panslavisty a stoupence Kremlu.

Španělská vláda by se s vedením Katalánska měla domluvit na novém referendu. To považuji za jediné rozumné východisko. Stupňování policejního násilí není řešením. Pokud by nové lidové hlasování vyznělo pro jeho nezávislost, pak by bylo správné jej respektovat. V dějinách máme více příkladů pokojného rozdělení zemí, třeba švédsko-norského z roku 1905 nebo česko-slovenského z roku 1993. A v obojích případech to nakonec nebyla žádná tragédie.   

Stoupenci Moskvy, kteří Španělsku vytýkají brutalitu strážců zákona, by ovšem měli mlčet. Rusko je známé tím, že tamní policie velmi tvrdě potlačuje pokojné opoziční protesty a jeho úřady touhu některých oblastí po větší samostatnosti. Jiné země nabádá k federalizaci, ale samo utiskuje své občany za touhu po svobodě. V Karélii skončil ve vězení bývalý starosta jednoho zdejšího města, který žádal jeho navrácení Finsku. Stejně tak ruské úřady pronásledují aktivisty, kteří žádají pro Sibiř větší autonomii. A to ze stejného důvodu jako někteří Katalánci nezávislost. Mají totiž dojem, že jejich na suroviny bohatý region posílá do Moskvy více peněz, než dostává zpátky. Výsledkem jsou však represe, zakazování protestních pochodů apod.        

https://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/rusko-a-okoli/ze-sibire-zni-volani-po-autonomii-zatim-jen-slaboucke_314930.html