Komunisté vydali Rusíny rudému ďáblu, tak ať jsou zticha

Nedávno vyšel v jistém bolševickém plátku článek, který se údajně bral za právo Rusínů na sebeurčení. To samozřejmě rudí nemyslí vážně a lžou, jak je pro ně typické. Od komunistů, kteří tyto lidi zradili a vydali je do područí bolševického teroru, jenž na Podkarpatské Rusi začal hned po obsazení Rudou armádou v roce 1944, se jedná o hnusnou podlost.

Podkarpatská Rus neboli nyní Zakarpatská Ukrajina by mohla mít v rámci „velké“ Ukrajiny nějakou formu autonomie, ale to je věc místních lidí. Oni ať si vyřeší svoje vnitřní uspořádání sami. Ostatně komunisté vždy hlásali, že se druzí nemají vměšovat do vnitřních záležitostí jiného státu. Jenomže to právě oni nejvíce porušovali masivní podporou mezinárodního terorismu, kterému říkali národněosvobozenecký boj.

Komunisté měli hlavní podíl na tom, že Československá republika nebyla po II. světové válce obnovena v předmnichovských hranicích, což slibovaly všechny mocnosti včetně Sovětského svazu, který nám však uloupil tuto východní část naší země proti vůli většiny tamních obyvatel. Rusům se zkrátka nedalo a nedá věřit. Rudá banda je také zodpovědná za to, že na Podkarpatské Rusi začali sovětští bolševici s politikou teroru včetně vražd a deportací nepohodlných lidí.

Komunisté však po desítky let tvrdili, že Zakarpatská Ukrajina se tenkrát spojila se svoji matkou sovětskou Ukrajinou, žijí tam prý Ukrajinci a žádní Rusíni neexistují. Rusínská národnost byla podle našich komunistů výmyslem buržoazie a měla sloužit pouze k rozeštvávání Ukrajinců. A připojení tohoto území k Sovětskému svazu, respektive k sovětské Ukrajině, prý bylo v pořádku.

A nyní tedy máme soudruhům věřit, že se z nich stali bojovníci za práva Rusínů? Samozřejmě, že ne! Všechno, co komunisté dělají, jim slouží pouze k uchvácení moci. Lidé je nikdy nezajímali a klidně je nechali umírat hlady, jako v Leninově a Stalinově říši. A proto jsou schopni ze dne na den měnit své názory a spojit se i se satanem, jak to dokázali v případě paktu Molotov – Ribbentrop v srpnu 1939.