Jak Sověti pomáhali zabíjet československé letce a komunisté je vraždili

V těchto dnech si připomínáme 80. výročí bitvy o Velkou Británii, kterou pomáhali vyhrát i českoslovenští letci. Bohužel, za své hrdinství se dočkali místo uznání věznění, společenské likvidace a někdy i zabíjení.

V tomto obrovském leteckém střetnutí nakonec zvítězili Britové za aktivní pomoci polských, československých a letců dalších národností. Je možná symbolické, že nejúspěšnějším nebritským stíhacím pilotem v tomto konfliktu byl český stíhač Josef František s prokazatelnými sedmnácti sestřely nepřátelských letadel, který svých úspěch dosáhl v 303. polské stíhací peruti. Výsledkem největší letecké bitvy v dějinách byl fakt, že se německé Luftwaffe se nepodařilo zničit britskou RAF a tak Hitler musel odložit vylodění pozemních německých jednotek na britských ostrovech na neurčito. Jednalo se o první větší porážku nacistů v II. světové válce. Nemá však cenu opakovat známá fakta, ale je důležité si připomenout, jak se chovali komunisté a Sovětský svaz v době, kdy Britové bojovali s hrozným nepřítelem o holou existenci.

Stalin a spol. podporovali Hitlera proti Britům a odmítali návrhy britského premiéra Winstona Churchilla na spolupráci v boji proti nacismu. Naopak sovětští představitelé veřejně prohlašovali, že válečnými štváči jsou Britové a Němci napadenými.

Zajímavé informace přináší francouzský historik Thierry Wolton v knize „Rudohnědá nemoc 20. století“. V roce 1940 byl britským velvyslancem v Moskvě sir Stafford Cripss, kterého pro jeho levicovou orientaci vybral na tento post premiér Churchill. Ovšem sovětští představitelé jej uráželi, nechávali dlouhé hodiny čekat, než ho přijali, ignorovali jeho návrhy na spolupráci obou zemí, navíc obsah rozhovorů s tímto diplomatem sdělovali Němcům. Stalin ještě v únoru 1941 zamítl podepsání obchodní dohody a dohody o neútočení mezi SSSR a Velkou Británii.

Jak uvádí zmíněný autor dále, od října 1939 až do vypuknutí války mezi oběma zeměmi dodal Sovětský svaz Německu 865 tisíc tun ropy (40% německé roční spotřeby), 140 tisíc tun manganu, 101 tisíc tun bavlny, 11 tisíc tun lnu, 15 tisíc tun azbestu, 14 tisíc tun mědi, 3 tisíce tun niklu (30% roční spotřeby), jeden milion tun dřeva, 26 tisíc tun chrómu, 184 tisíc tun fosfátů (70% roční spotřeby) a 1 462 tisíc tun obilí. Poslední vlak se zbožím odjel ze SSSR do Německa 22. června brzy ráno jen několik hodin před zahájením hitlerovského útoku.

Klára Fabiánková ve své diplomové práci z roku 2006 k tomu dodává. „Německé dodávky přitom zaostávají za sovětskými mnohem více, než se původně počítalo, jelikož dosavadní sovětské souhrnné dodávky činí 160 milionů říšských marek, z toho v posledních dvou měsících mají vzestupnou tendenci. Mezi nejobjemnější sovětské položky lze započítat obilí za 52 milionů říšských marek a ropa za 39 milionů říšských marek. K uzavření pevných dodacích termínů došlo mezitím u sovětského obilí, minerálních olejů, fosfátů, bavlny, manganové rudy a lnu v objemu 2, 7 milionů tun a dříví za cenu 35 milionů říšských marek. Úhrnem byla oceněna hodnota dosud podepsaných smluv na ruské zboží kolem 450 milionů marek, přičemž se počítá i s dalšími obchodními ujednáními...“

Dá se tak říci, že komunistický Sovětský svaz pomáhal nacistickému Německu v boji proti Velké Británii a tedy i československým letcům a podílel se tak nepřímo na jejich zabíjení.

Ještě horší však bylo, že už v září 1939 Stalin prostřednictvím Kominterny (sdružení komunistických stran, které Sověti ovládali) rozkázal všem komunistům na světě, aby přestali s kritikou nacistického Německa.

V článku Ladislava Kudrny Podivní vlastenci, původně zveřejněném v časopise Fakta svědectví v roce 2011 je uvedeno toto vyjádření moskevské centrály čs. komunistů v čele s Klementem Gottwaldem z roku 1940. „V zemi je třeba vést takticky vedenou politickou kampaň proti pařížskému Národnímu výboru (původní čs. zahraniční vláda) a jeho akcím: nucené mobilizaci, použití českých formací jako protisovětských a koloniálních skupin, proti perzekuci Čechů a Slováků ve Francii a Anglii. Zásadně odmítáme vytváření československé zahraniční armády.“

Ano, naši komunisté odmítali vytváření čs. zahraniční armády k boji proti nacistům a ilegální Rudé právo vyzývalo v roce 1940 britské vojáky, aby nebojovali proti dělníkům v německých uniformách.

Po komunistickém puči v únoru 1948 začalo pronásledování našich válečných hrdinů v boji proti nacismu – čs. letců ve Velké Británii. Byli rudým režimem vyhazování z armády, degradováni, nuceni vykonávat podřadná povolání, mučeni, vězněni a někdy také zabíjeni. Podle svědeckých výpovědí byl v komunistické lágru Rovnost zavražděn v srpnu 1957 dozorci stíhací pilot Josef Bryks ve věku jednačtyřicet let. Jednomu z našich leteckých es generálu Františku Fajtlovi bývá přisuzován výrok: „Komunisté, co slovo, to lež, co čin, to zločin.“ V každém případě jsou tato slova pravdivá.

Zarazilo mně však, že si toto významné výročí českého hrdinství nepřipomínají politické strany a hnutí, které se jindy tak okázale hlásí k vlastenectví, tedy okamurovské SPD a Trikolóry. Inu, jejich údajné vlastenectví je zřejmě jen pouhým řečněním a účelovým mlácením prázdné slámy.

https://zlocinynacismu.estranky.cz/clanky/spoluprace-sssr-s-nacistickym-nemeckem/hospodarsko-politicka-spoluprace-nemecka-a-sovetskeho-svazu-v-letech-1939-1941---5.-cast.html

https://www.valka.cz/14855-Podivni-vlastenci

http://www.vhu.cz/v-britanii-bojovali-za-ceskoslovensko-a-to-je-pak-pronasledovalo/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Bryks