Hlásá vlastenectví, ale sloužil okupantům vlastní země

Nejde o nikoho jiného než o spíše pseudohistorika Vlastimila Vondrušku, který před rokem 1989 patřil ke kovaným soudruhům a nomenklaturním kádrům. A samozřejmě srpen 1968 pro něj byl bratrskou pomocí.

Pan Vondruška se nyní okázale hlásí k vlastenectvím, které pro něj prý není sprostým slovem, ale životním stylem. Budiž, ale jemu se tato slova jen těžko věří. Vlastenectví jistě není sprosté slovo a láska k vlasti patří k pozitivním vlastnostem. Ale pozor, nezaměňovat se šovinismem.

Jenomže pan Vondruška nyní káže vodu, ale předtím pil dlouhou dobu víno. Do prosince 1989 byl tři roky vedoucím historického úseku Národního muzea, čili komunistickým nomenklaturním kádrem a aktivním členem KSČ. V listopadu 1989 měl dokonce zastrašovat lidi, kteří chodili na protirežimní demonstrace. Nelze se tedy divit tomu, že o měsíc později jej Občanské fórum spolu s dalšími soudruhy šéfy odvolalo z funkce. Je třeba si uvědomit, že na takovém postu už komunistické vedení země vyžadovalo projevy maximální oddanosti. Jejich součástí mimo jiné byl i souhlas s okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968, která se vydávala za bratrskou a internacionální pomoc. Vlastimil Vondruška s ní tedy musel souhlasit.

Prý je však dobrým spisovatelem historických knih. Nevím, já je nečtu, považuji to za ztrátu času. Jenomže ona i stoupenkyně nacistického Německa Leni Riefenstahl byla výbornou režisérkou. To, že někdo v něčem vyniká, ještě neznamená, že nemůže být morální sketa.

Jako historik Vondruška opakovaně netvrdil pravdu. Těžko říci, jestli se jedná o neznalosti nebo vědomé lži. Například v MF DNES už dříve publikoval komentář s titulkem Nemáte dost chleba, jezte koláče. V něm tento citát. „Jestliže nemají chleba, ať jedí koláče“, ve francouzském originále „S’ils n’ont pas de pain, qu’ils mangent de la brioche“, přisuzuje francouzské královně Marii Antoinettě. Má to být potvrzení jeho poněkud zvrhlé teorie o tom, jak se elity zpronevěřují obyčejným lidem. Potíž je v tom, že Marie Antoinetta nikdy nic takového neřekla a tento výrok ji lživě přiřkli nepřátelští osvícenci. Takový nesmysl může hlásat akorát tak mluvka provinčního formátu, ale nikoliv seriózní historik. 

Dále se Vondruška snaží svému okolí namluvit, že staleté boje s Osmanskou říši byly v Evropě záležitostí Rakouska včetně českých zemí, případně Polska, avšak Západ nám nijak nepomohl. To jsou ovšem zase nehorázné výmysly. Aktivně proti tureckému nebezpečí vystupoval například papežský stát, který se podílel i financování protiosmanských armád. V námořní bitvě u Lepanta v říjnu 1571 porazila Svatá liga osmanské loďstvo. Flotilu Svaté ligy tvořily Benátky, Španělsko, Janov, Savojsko, toskánský Řád svatého Štěpána, Řád maltézských rytířů, Řád svatého Lazara a další lodě vyslané soukromými vlastníky. V bitvě u Vídně v roce 1683 pomohli zvítězit nad Turky i Bavoři, Sasové a Švábové. On jaksi Leopold I. byl také císařem Svaté říše římské národa německého.

Těžko říci, pro Vondruška tak hloupě lže. Mám za to, že komunista v něm ve skutečnosti zůstal a je. Jeho špatně skrývaná nenávist proti bohatým a úspěšným lidem a Západu, to jenom dokazuje.