Československo přepadl v roce 1968 „ruský svět“

Přesně ten totiž představoval SSSR podle plukovníka sovětské a ruské armády ve výslužbě Vitalije Ginzburga. Ten také rozbil na padrť proruskými kolaboranty šířené dezinformace, že nás okupovali Ukrajinci.

„SSSR, který tehdy představoval ruský svět, napadl Československo. Ten samý ruský svět dnes představuje Rusko, přestože je formálně federací a nežijí v něm jen Rusové. Nyní posílá do války na Ukrajině v obrovských počtech obyvatele neruských oblastí, čímž pokračuje v genocidě těchto národů. Sovětský svaz dělal totéž,“ uvedl Rus Vitalij Ginzburg. Ten sice nastoupil do sovětské armády jako voják z povolání až koncem sedmdesátých let, avšak poměry v SSSR zná dobře. Proto jsem jej požádal o objasnění některých sporných momentek či rovnou výmyslech šířených Kremlem.

Jakýkoli pokus mluvit o národnostním složení jednotek, které napadly Maďarsko, Československo nebo Afghánistán, není nic jiného než pokus buď sejmout odpovědnost ze SSSR, nebo přesunout část odpovědnosti z hlavy Ruska, kterou v té době byla Moskva, do jiných částí těla,“ dal rázně najevo Ginzburg.

To je přesně ono, rozkazy k okupaci Československa byly vydány z Moskvy nikoliv z Kyjeva. Vydali je a v minulosti vydávali představitelé ruského imperialismu, a je jedno jestli to byla Němka carevna Kateřina II., nebo za nimi stáli Gruzínec Josef Stalin či Leonid Brežněv, který v sobě střídal Rusa s Ukrajincem.
Důležitý je také fakt, že nás nemohli okupovat Ukrajinci, i když i oni byli logicky součástí okupačních vojsk, je fakt, že národní jednotky a formace existovaly v předchůdkyni Sovětské - Rudé armádě za II. světové války, ale už během ní byly postupně rozpuštěny. „Po válce už na žádné úrovni neexistovaly  národní jednotky. To ale neznamená, že by v některých jednotkách a menších oddílech nebyla převaha vojáků jedné národnosti. Bylo to způsobeno zvláštnostmi výběru pro vojenskou službu a atraktivitou služby obecně. V některých speciálních jednotkách, například vzdušných či hraničních, naopak nesměli být příslušníci národů pobaltských republik a Židé. Je možné říci, že v elitních jednotkách převažovali Rusové Ukrajinci, Bělorusové a bylo v nich poměrně i dost Tatarů a Baškirců. Proti tomu stavební jednotky byly složené převážně z vojáků Kavkazu a ze střední Asie.“
Československo obsadila v roce 1968 především vojska GSVG a Karpatského vojenského okruhu dislokovaná na území Ukrajiny. „Tvořili je hlavně Rusové, Ukrajinci, Bělorusové a Tataři. Tyto čtyři národnosti měly většinu i ve struktuře důstojníků ozbrojených sil SSSR a dohromady přesáhly 90 % z jejich celkového počtu,“ upřesnil Ginzburg .

Ten také potvrdil, že velitelským jazykem v Sovětské armádě byla výhradně ruština. Veškerý výcvik ve vojenských školách a akademiích, veškeré fungování ozbrojených sil se konalo pouze v ruském jazyce. I velká většina sovětských vojenských škol byla umístěna na území současné Ruské federace. Je tedy nemožné, aby důstojníci sovětské armády, ať už byli jakékoliv národnosti, neznali ruštinu.

Je též třeba si uvědomit, že Ukrajina a další tzv. svazové republiky SSSR byly de facto okupované Ruskem a nemohly samy o sobě svobodně rozhodovat. To dokazuje i skutečnost, že prvními tajemníky příslušných komunistických stran (Ukrajiny, Litvy, Gruzie, Kazachstánu atd.) byly sice vždy příslušníci místních národů, jenomže jejich zástupci už bývali etničtí Rusové, kteří rozhodovali o všem podstatném.