Stáří není pro sraby
První dáma: Štíhlá paní s pichlavýma temně modrýma očima, kterýma si každého zkoumavě měřila. Držela si odstup. V mluvě byla strohá. Zařazena do škatulky "nesnesitelná". Nesnesitelná ale nebyla, spíš zvyklá pálit od boku. Nebyla zlá, jen nebyla zvyklá nic přikrášlovat. "Nemám ráda obvazy, protézu a berle. Obtěžují mě. Lezou mi na nervy. Tlačí mě. Berou mi svobodu. Necítím se s nimi volná." řekla mi. "Nevím, proč to takhle mám, ale prostě to tak cítím." Tak moc jsem jí rozuměla a obávám se, že jednou to budu mít stejně. Neviděla jsem ji jako nesnesitelnou, spíš mi přišla svá, taková hrdá. Jako by jí věk zase až tak moc neubral na živelnosti. Představovala jsem si jako mladou a ani mi to nečinilo potíž. Stále jí zůstala jiskra v oku, která prozrazovala, že v mládí to byla divoká kráska. Přikládám pár střípků z jejího života.
"Víte, naši se rozvedli. Oba si našli nového partnera. Tátova nová žena byla dobrá, našla jsem v ní druhou mámu, ale moje máma, která ten rozvod chtěla, ta si nepomohla. S novým přítelem se dost hádali. Bydleli jsme u něj v domě, měl syna, lezl mi do postele. Bylo mi jen 14. Bála jsem se to říct. Nechtěla jsem mámě zkazit vztah, už tak měla dost problémů. Stejně to ale dobře nedopadlo. Obvinili ji, že jim něco ukradla a vyhodili nás. Nakonec ale oni vzali mámě peněženku se vším, co v ní měla. Od 14ti do 18ti jsem chodila s klukem. Studoval ale střední školu a domů jezdil jen na prázdniny. Po maturitě mi oznámil, že jde na vysokou, tak jsem se s ním rozešla. Abych na něj čekala dalších 5 let, na to jsem se mohla vykašlat. No a pak zakrátko, když jsem šla v noci z brigády jsem potkala mužskýho. Byl opilej. Motal se, mžoural na mě, ukazoval a říkal: "Támhle jde můj miláček." Za pár týdnů jsem si ho vzala. Vyhrožoval, že když si ho nevezmu, oběsí se. Nechtěla jsem, aby se zabil. Zamilovala jsem se do jeho vlasů. Měl krásný tmavý vlasy. Měli jsme svatbu ve čtyřech. Jen my a naši svědkové. O svatební noci mě poprvé zmlátil. Byl opilý a vadilo mu, že svědek prohlásil, že bych se mu taky líbila. Copak já jsem za to mohla? Já jsem nic neudělala. Nebyl to s ním lehkej život, no. Hodně pil. Měli jsme doma takovou Itálii. Ale pracovitej to on byl. A děti měl rád a ději jeho. Tak jsem od něj neodešla. Už jsme spolu 60 let."
Druhá dáma: Stará paní se zasmušilým někdy až nevraživým výrazem ve tváři. Zařazena do škatulky "protivná". Živě se jí vracejí vzpomínky na doby, které pro ni nebyly lehké. "Sestřičko, já jsem podřadná. Jsem jen obyčejná žena. Celý život jsem pracovala jako dělnice. Neměla jsem hodnýho muže. Pil a chodil za ženskýma. Děti jsem si vychovala sama. On nebyl doma. Přicházel domů v jednu ráno. Dělal rámus a vzal si vždycky, co chtěl. Mě se neptal. Jen první dítě bylo z lásky, další dvě už ne. Udělal děti, ale nestaral se o ně. To já jsem si je vypiplala. Mám hodný děti, ale to není jeho zásluha. On se nestaral. Už tady není, zemřel, ale já mám z něho pořád nervy na dranc. Nemůžu mu to odpustit, čím se provinil. A tady se necítím dobře. Všude je tu kolem mě tolik mužů. (pozn. měla na mysli muže na pozici sanitářů) a mně je to tak nepříjemný, nemůžu to snést." Tíha prožitků, které si nese životem, je zřejmá. Je nepochopitelné, když je na někoho z nás protivná? Kéž bych uměla říct něco, co by jí přineslo trvalejší úlevu než na těch pár prchavých okamžiků, co spolu sedíme na její posteli a povídáme si.
Třetí dáma: Roztomilá paní s moderně střiženými vlasy a upravenými červeně nalakovanými nehty. Zařazena do škatulky "ubrečená". "Bojím se, sestřičko. Zůstala jsem sama a nevím, co se mnou teď bude. Manžel mi zemřel a děti jsme neměli. Třicet let jsme žili v Americe. Pak přišel důchod. Kdybychom měli děti, nikdo by nás sem zpět nedostal, ale takhle jsme se rozhodli, že se na stáří vrátíme sem. Na Ameriku ale nejde zapomenout, sestřičko. Těžce jsme tam pracovali, ale zase jsme viděli kus světa. Všechny národní parky jsme prošli několikrát. Ameriku křížem krážem jsme projeli. A takový dojemný věci jsme tam zažili. Byli jsme na Pearl Harbor. Víte, co se tam stalo 7. prosince 1941? Japonci na nás zaútočili a 1200 mladých životů tam skončilo. A Američani tam jezdí a každý vzdává hold svým způsobem. Někdo se pokloní, někdo pošle vzduchem polibek a zašeptá: "Děkujeme, kluci." Je to dojemný. Tolik mladých životů tam skončilo a mezi nimi i Češi. Je tam pomník a na něm pár typicky českých jmen. Války by neměly být, sestřičko. Jako tahle teď na Ukrajině. Kdy to skončí? A umírají obyčejný nevinný lidi. Tohle je zlá doba. A já jsem tu zůstala sama. Muž mi zemřel. Děti jsme neměli. Bojím se, co teď se mnou bude. Lidi jsou tu zlý. Záviděj peníze, ale my jsme si je vydělali tvrdou prací. Proč to je? Proč jsou lidi na sebe tak zlý? A já jsem už stará. Živě se mi vrací staré vzpomínky, ale tak živě jako bych to prožívala dnes. Vidím a slyším svého dědečka, sedím mu na klíně a on mi vypráví pověst o Horymírovi. Doslovně si ji pamatuji. Můžu vám ji říct, sestřičko? Je to tak zvláštní. Cítím, jak mě všechno opouští. Síla, cit, zrak i chutě. Nemám už vůbec chuť k jídlu. A ty bolesti, kdyby nebyly. To stáří není lehký, sestřičko." Hladila jsem jí po ruce a vyprávěla ji o svém dědečkovi. On byl důvodem, proč jsem se rozhodla, že chci lidem pomáhat nést tíhu stáří. Jeho slova nikdy nezapomenu, když jsem ho takhle držela za ruku a on mi říkal: "Joo, holčičko, stáří není pro sraby."
Mám ta slova stále na paměti a skoro každý den vidím, že je to pravda. Tak mějme pochopení a soucit. Co my víme, jak tíhu stáří poneseme my.
Iva Votočková
Ten, co slaví každý den
Život je chvíle k oslavě. Není třeba čekat na nějakou zvláštní příležitost, na slunečný den bez mráčku či oficiální svátek. Skutečná oslava vychází z radosti prožívané hluboko uvnitř.
Iva Votočková
Vítejte na ostrůvku pozitivní deviace
Prý jsem stvořila ostrůvek pozitivní deviace. S tím termínem jsem se setkala poprvé a pobavil mě. Tedy vítejte na ostrůvku. ;-)
Iva Votočková
Dřít a dřít se dá naprosto odlišně
Když dva dělají totéž, nikdy to není totéž. Je to dáno jednak tím, že jsme každý jiný a jednak tím, že každý děláme věci s odlišným záměrem, a od záměru se vše odvíjí.
Iva Votočková
Já a Vesmír: Když jsem se stěhovala.
Poslední dny jsem si několikrát sáhla až na dno svých sil. Sešlo se toho mnoho najednou. Vážné onemocnění mojí mamky. Bouřlivý průběh puberty mé dcery. No, a k tomu všemu přišlo ještě stěhování.
Iva Votočková
Za čas a prostor
Žijeme v klamu, ve kterém nás udržuje naše mysl. Ve skutečnosti je tady na světě klid a jednota stejně jako uvnitř v nás, když se dokážeme dostat za myšlenky a za city. Jednota je naším domovem. Tam všichni směřujeme.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Projekt Východní štít. Polsko na hranicích postaví opevnění za miliardy
Polsko investuje deset miliard zlotých (asi 58 miliard Kč) do zvýšení bezpečnosti své hranice s...
Kdysi ji voda nezajímala, teď jí chybí. Francii dráždí hráz Ženevského jezera
Švýcarsko nemá o vodu nouzi. Jeho sousedé však ano. Francie, kterou loni zasáhla extrémní sucha, se...
Vyhrajte balíček z řady sebamed Anti-Redness
Minulý týden jste soutěžili se sebamedem o kosmetiku pro nejmenší. Tento týden si pojďte zahrát o péči pro vás, a to konkrétně o řadu Anti-Redness,...