Ten, co slaví každý den

Život je chvíle k oslavě. Není třeba čekat na nějakou zvláštní příležitost, na slunečný den bez mráčku či oficiální svátek. Skutečná oslava vychází z radosti prožívané hluboko uvnitř.

Včera mě přítel vzal na setkání s mužem, kterého zná z mládí, kdy se potkávali v duálním slalomu na kole. Na první pohled dle oblečení bych řekla, že je to skejťák. Nenápadný muž spíš menšího vzrůstu, opálený se zarostlou tváří, v níž bylo vepsáno, že už tady v tomto životě něco zažil. Nicméně jeho hlas zněl velmi mladě, a přestože se svěřil, že aktuálně doléčuje poměrně vážné zranění, z jeho projevu bylo znát, že v žilách mu stále koluje krev, kterou by mu leckterý mladík mohl závidět.

Aktuálně jezdí po republice, kde se od dubna promítá celovečerní film, jehož je hlavní postavou, a který mapuje MTB scénu jeho očima. Natočil jej Martin Vrbický, který prý po jeho dokončení prohlásil, že nikdy v životě už žádný takový dokument točit nechce. ;-)

Jak vidím Michala já po shlédnutí toho filmu? Je to úkaz. Neobroušený diamant. Ďábel. Neřízená střela. Ač žil v podstatě nezřízeným životem, jemuž vévodily drogy, alkohol, párty a extrémní sport, a dalo by se říct, že na jeho chování bylo cosi ďábelského, tak z jistého úhlu pohledu je to jeho počínání naprosto čisté. Svým způsobem blázen. Žádné pokrytectví, hraní si na něco či na někoho, prostě ryzí Michal. Žil a nejspíš stále žije tak, jak to cítil/cítí bez ohledu na nějaké standardy a normy.

Asi by to tady byla džungle, kdybychom takhle žili všichni, ;-) ale mohlo by to být horší než je to teď? Nemyslím si. Za tím, co je tady teď, je honba za mocí a penězi, a jde o to, kdo si urve víc. Michalův záměr je oproti tomu čistý. Je za ním vášeň, možná až posedlost, ale v podstatě jediné, o co mu celou dobu jde, je čistá radost z překonávání limitů. To, co dělá, je skutečně on. Nic nepředstírá. Na nic si nehraje. To, co dělá, ho baví, žije tím, a tak je skutečně tím, co slaví každý den.

Ve filmu jsou vidět začátky MTB, kdy jezdci sjížděli prudké kopce náročným terénem na kolech, které tomu absolutně nebyly uzpůsobené. Jeden z jedců se vtipně vyjádřil, že sjížděli kopec na splašeném zábradlí. Jsou tam vidět hrůzně vyhlížející pády, po kterých se jezdci zvedají ze země a snaží se narovnat svůj zkroucený stroj s nezlomnou vůlí závod dokončit. Nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo brečet dojetím nad tím, jak se zoufale snaží z osmičky, kterou si z kola udělali, vyčarovat zpět funkční kolo. Prostě závodníci tělem i duší. To už se dnes také často nevidí.

Z filmu je zřejmé, že Michal často balancoval na hraně mezi životem a smrtí. Za svojí kariéru jezdce utrpěl dvacet zlomenin, což z pohledu běžného člověka je dost, ale vzhledem k tomu, co jsem ve filmu viděla, se spíš divím, že to všechno přežil. Ve filmu hovoří i další osobnosti z Michalovy generace, kteří tu dobu prožili s ním. Z českých legend třeba Tomáš Slavík, Michal Prokop a Richard Gasperotti, ze zahraniční špičky Kanaďané Richie Schley a Brett Tippie, kteří ve filmu vzpomínají na to, jak se na tehdy nejšílenějším závodu v americkém Utahu, který v té době neměl ve světě obdoby, a kde do té doby závodili vesměs Američané a Kanaďani, objevil zcela neznámý závodník z východní Evropy a okamžitě si je svojí stylovou jízdou získal. Za mladší generaci svůj pohled na Michala ve filmu sdílí i Eva Samková.

Ve filmu mluví také Michalova partnerka, která jeho život vykresluje zase z úplně jiné strany, a to z pohledu ženy, jež je matkou jeho dvou dětí, a která na něj čekala doma, zatímco on si žil svůj příběh legendárního jezdce, který žil od párty k párty a ocital se nejen na hranici zákona ale i života a smrti. I přestože má pro Michalovu vášeň velké pochopení, je jasné, že byla vystavována nelehkým zkouškám, což je vidět i ve filmu, kdy při vzpomínce na některé věci z minulosti jen stěží zadržovala slzy. Určitě není lehké s takovým člověkem žít, ale zároveň je těžké ho i nemilovat.

I po mé tváři včera tekly slzy. To, co jsem ve filmu viděla, mě hluboce oslovilo. Ničeho se nebát a jít vždy a za každé situace tam, kam to člověka táhne, i když cesta vede přes peklo. Taková autentičnost se u lidí jen málo vidí. Blázen, který celý svůj život zasvětil své vášni, a vše, co kdy dělal, dělal naplno. Jezdec beze strachu, pařmen, neskutečný srdcař. Michal Maroši, ten, co slaví každý den.

Film rozhodně doporučuji. Já se na něj ráda podívám i víckrát. Pro přiblížení pro ty, kdo jste se s tímto pojmem ještě nesetkali, níže uvádím pár odkazů.

____________________________________________________________________

Poznámka pod čarou: Jakákoliv podobnost s Čoudkem od Davida S. je čistě náhodná. ;-)

Ten co slaví každý den (tencoslavikazdyden.cz)