Asi překvapím, nebo se ztrapním. Je to Michal Maroši z Benátek nad Jizerou? Tak nějak mi to na něj sedí a také jsem zaslechl, že je o něm natočen film. U nás pořádal sjezd na kole do Jizery a že tam byly pěkné skoky PS: jinak mě překvapilo, že si neznala "ostrůvek pozitivní deviace", to je mezi námi dost oblíbené spojení

Ano, je to přesně ten Michal, jak píšeš. Já toho neznám, Honzo. Jsem takový Neználek. Mám svůj svět.

Prožít každý den naplno je velké umění. Život nám obohacují zájmy a koníčky - sport, psaní, čtení........, bez nich by bylo na světě smutno.

Pěkně napsáno.

Každý jsme dostali do vínku nějaké téma a naplnění našeho života přichází ruku v ruce s tím, jak dokážeme být tomu svému tématu věrní. Lidé často zabíjejí čas tím, že toho dělají mnoho, ale smysl v tom stejně nenachází. Nejšťastnější jsou lidé, kteří objevili svoji esencí, vědí, co je jejich téma, a tomu se věnují. Děkuji moc za návštěvu, Irenko, a přeji užité dny.

Jojo, "bláznů", ranařů a srdcařů jsou různé typy, někdo třeba stanuje na horách v metrovém sněhu a mrazu, v noci, sám, s nikým nesoutěží, to je mi blízké. Jedno mají společné, vystihuje to ta Tvoje krásná věta, Ivuško: Určitě není lehké s takovým člověkem žít, ale zároveň je těžké ho i nemilovat.

No, ono i soutěžit a soutěžit se dá rozdílně. Srdcaři to berou jako hru. Je to pro ně radost, kterou jim nezkazí ani to, že je někdo porazil. Naopak chovají obdiv k těm lepším. A pak se dá v soutěži jít přes mrtvoly, ale to jsme opět u záměru. Od něj se vždy odvíjí kvalita všeho, co děláme. V něm tkví hodnota veškerého našeho počínání.

Ivo, jen co jsem se začetl a uviděl Michal, neřízená střela, co jezdí na biku, došlo mi, že to může být jedině Maroši. Postava Čoudka je kombinací jednoho skejtáka a jednoho horolezce (i když hodně těch historek je mých prožitých) a opravdu mají hodně společného. Mladší syn Majky je též neřízená střela s přezdívkou Motorová 🐭.

Je to hezký, když se lidi nebojí jít za svým srdcem a nenechají se spoutat. Majkymu přeji, ať se mu taky podaří žít svůj sen.

Tomu se říká žít na hraně, není to pro každého, ale víš , že žiješ.

Vašek

Ano, Vašku. Přesně tak to je. Je v tom cosi, co tě hluboko uvnitř nutí se poklonit a zašeptat Amen.